Na Island s foťákem bez baterií a pár rolemi filmu

Musím se přiznat, že ve svých 28 letech jsem nikdy neletěl letadlem. Už jsem měl potřebu to změnit a jednu hlubokou sychravou podzimní noc jsem neměl zrovna nejlepší náladu, tak jsem si koupil letenku na Island. Cena byla pouhých 2500,- Kč za zpáteční let, ale termín byl polovina února. A abych to zkrátil - únor není zrovna vhodná sezóna kdy proudí davy na Island (a asi vědí proč). 

Island je již několik let můj vysněný kus země. Věděl jsem, že ho musím vidět za jakýchkoliv okolností. Letenku jsem kupoval několik týdnů dopředu a úspěšně nemyslel na to, co mě čeká. Vlastně až poslední zhruba týden před odletem jsem začal řešit vybavení, techniku a to jak narvu do batohu věci na focení a vše potřebné. Rozhodl jsem se pracovat pod heslem: “co ti bude chybět to buď nepotřebuješ nebo si koupíš”. Trnem v oku před cestou pro mne byla hlavně pocitová teplota a rychlost větru, která přesahovala pravidělně 60km/h.

Den před odletem jsem si koupil bundu, nějaké termoprádlo a vyrazil na Island. Na poslední chvíli jsem si vyřešil ubytování a půjčení auta. Nakonec jsem se kvůli počasí rozhodl pro jedno místo kde budu bydlet, které budu používat jako bod ze kterého budu vyjíždět kam jen to půjde. Pronajal jsem si pro sebe celou chatku, kde bylo naprosto skvělé zázemí a kde se perfektně relaxovalo před dalšími cestami. 

Na Island jsem letěl z Prahy a bavilo mě to (hlavně, když to hází). Čistou shodou okolností jako letuška letěla jedna slečna se kterou jsem měl tu čest fotit, takže to byl let ještě příjemnější. O většinu humoru jsem ale přišel, když jsme přistávali v Keflaviku a já viděl jaké počasí mě čeká. Přístávání směrem z moře byl zážitek, protože jsem seděl vlevo a otáčení k přistání bylo taky směrem doleva, takže rozbouřené moře, vlny hned za okénkem a skoro na dotek. Přistání asi nebylo tak hladké, ale bylo moje první, takže jsem to nevnímal tak, že by to mělo být jinak. Po zmateném pobíhání po letišti se mi konečně podařilo najít člověka, který zastupoval firmu od které jsem si pronajímal auto. Mě a několik dalších odvezl asi 10 minut od letiště do půjčovny, kde jsem podepsal papíry, nechal se poučit a převzal si vůz. 

Při tom rozhovoru došlo na nezapomenutelnou situaci, kdy mi pronajímatel říká: “Toto je mapa Islandu a všechny cesty, které teď na ní svítí červeně jsou nesjízdné.”. Podíval jsem se nahoru na tu televizi a prakticky celý Island svítil rudě. Poděkoval jsem, vzal klíče od auta, které projede i peklem (Toyota Yaris) a vyrazil jsem pryč. Malá vsuvka k počasí - sníh, led, nározový vítr že se venku nedalo ani stát natož fotit a protože v ČR nemáme sníh, tak jsem po něm jel asi po čtyřech letech navíc v půjčeném autě a ještě k tomu v Yarisu. 

Z Kafllaviku jsem jel do Reykjaviku neboli hlavního města Islandu. Chtěl jsem si ho první den trochu projít, aklimatizovat se, vyměnit si nějaké peníze a koupit základní jídlo. Nevím jestli to bylo počasím, ale všehovšudy v Reykjaviku nic moc není. Pěkné město, ale nic co bych nutně musel vidět znovu - třeba to bylo tím počasím. Cestou z hlavního města jsem našel supermarket, kde jsem si nakoupil jídlo a s dostatečným předstihem vyrazil ke své chatě. Měl jsem dost času, protože připravenou jsem ji měl mít až v 5 odpoledne. Cesta byla trochu o nervy, protože počasí se měnilo každé tři minuty, ale musím řici že jsem si to hned zamiloval. 

K chatě jsem dojel asi o hodinu a půl dříve a cestou jsem projel tunel za který se platí mýtné (samozřejmě jsem nezaplatil, protože jsem to nevěděl - takže dlužím 1000,- ISK). Chtěl jsem odstavit auto u chaty a jít se podívat po okolí než mi bude předána. Příjezd k chatě vypadal tak, že se jedná o tvrdý sníh, ale samozřejmě jsem zahrabal svého Yarise. Položil jsem ho na podlahu. Počasí se zhoršilo a foukalo a mrzlo tak, že mi kolaboval telefon a vítr mě řezal do obličeje co mohl. Vykopat auto mi trvalo asi hodinu, takže jsem alespoň zabil efektivně čas 😄.

Chata byla skvělá - teplo, voda a chvíli žádný vítr. 

Další dny už probíhaly tak jak měly. Každý den jsem vyrazil jiným směrem se snahou něco vidět. Zvláštní kouzlo pro mě měl sníh a moře vedle sebe. Měl jsem celé čtyři dny úplně sněhový Island a počasí se některé dny měnilo pořád hodně rychle. Byla to cesta, která mi měla vyčistit hlavu a jak titulek praví vzal jsem si s sebou jen fotoaparát na film a fotky níže jsou tedy vyvolané kinofilmy. Myslím si, že jsou cenější než můj další komentář, který bych tu psal. 

img451-Edit.jpg
img423-Edit.jpg
img399-Edit.jpg
img410-Edit-Edit.jpg
img487-Edit.jpg
img458-Edit.jpg
img490-Edit.jpg
img471-Edit.jpg
img455-Edit.jpg
img520-Edit.jpg

Analogový deník

Filmová fotografie je pro mě mnohem intimnější, tak si prohlédněte pár fotek.

 Klárka v centru Prahy (Yashica D, Ilford Delta)

Klárka v centru Prahy (Yashica D, Ilford Delta)

 Výstava Peter Lindbergh - Mnichov (Yashica D, Ilford Delta)

Výstava Peter Lindbergh - Mnichov (Yashica D, Ilford Delta)

 Výstava Peter Lidbergh Mnichov s Wildmoons (Yashica D, Ilford Delta)

Výstava Peter Lidbergh Mnichov s Wildmoons (Yashica D, Ilford Delta)

 Finsko - poblíž Tampere (Yashica D, Ilford Plus 125)

Finsko - poblíž Tampere (Yashica D, Ilford Plus 125)

 Prostě já (Yaschica D, Ilford Delta)

Prostě já (Yaschica D, Ilford Delta)

Jak se nejrychleji zlepšit ve focení

Už několikrát jsme spolu probírali, že focení není primárně o technice. A to i přes všechny výhody, které nám moderní a drahá technika přináší. Zdá se mi, že se stále více zapomíná na to, že fotografii tvoří člověk. Kvalitu fotky můžeme posuzovat podle její technické kvality, ale je kvalita více než námět nebo myšlenka? 

Na světě není jediná fotka, která by se líbila bez rozdílu všem a proto je dobře, že fotí velké množství lidí, protože jen tak si každý najde to své “pravé”. Velkou slabostí mužů (fotografů) je to, že neúměrně mnoho času tráví zahrabáni kolem technických parametrů a mezitím zapomínají fotit. Na druhou stranu ženy fotí klidně několik let velmi pocitově a v některých základních technických věcech takříkajíc plavou.

Jaký je tedy nejrychlejší způsob jak vylepšit v krátkém čase své vlastní fotky?

  1. Foťte to, co milujete.
  2. Neutrácejte za techniku, ale za sebe. (kurzy, knihy)
  3. Nebojte se říci, co je vaším žánrem a co naopak není.
  4. Inspirujte se. 

Čtyři rady, které zní velmi jednoduše, ale někdy je potřeba se zastavit a porovnat trochu svoji cestu, protože člověk lehce zapomene jakým směrem chce ve skutečnosti jít. 

Největším motorem je fotit to, co sami chcete - po čem toužíte i přes to, že vlastnictví foťáku vaše okolí bude chápat tak, že fotíte všechno. Já osobně jsem se dostal k portrétní fotografii tak, že jsem potkal člověka, který se sám sobě líbil více na mých fotkách než sám sobě v zrcadle - v tu chvíli jsem pochopil, jakou má taková fotka sílu a táhlo mě to velmi rychle k lepším výsledkům. A stejně jako jsem to měl já se to může stát komukoliv a v jakémkoliv jiném žánru. 

“Kdybych měl stejnou techniku jako XY, tak to taky tak vyfotím.”

Není to pravda, protože fotka je nesena okamžikem a myšlenkou a ne velikostí čipu a ostrostí objektivu. Mnohem lépe uděláte, když si koupíte knihu fotografií co vás inspiruje nebo když zajdete na kurz, který vám otevře nové možnosti. 

Abych podtrhl svou myšlenku tak vám řeknu, co si myslím:

Dobrý fotograf udělá dobrou fotku se špatným fotoaparátem, ale špatný fotograf s dobrým fotoaparátem ne. 

Nezapomínejte jakou jdete cestou.

P.

 Rodina #2017

Rodina #2017

Fotografie pro dobrou věc

V první půlce roku 2015 jsem dostal možnost spolupracovat na vytvoření charitativního kalandáře, jehož celý výdělek šel na podporu Vanesky, která trpí nemocí motýlích křídel. Celý nápad pocházel z ekologického klubu Masarykovy obchodní akademie, která sídlí v Jičíně. Všechny ručně vyrobené kalendáře se podařilo prodat a já měl tu milou povinnost, že jsem byl dokonce u předání peněz, které se podařilo získat.

 Ze dva roky starého fotografování pro charitativní kalendář.

Ze dva roky starého fotografování pro charitativní kalendář.

Já vím, že jsme o dva roky dál, ale nemoc motýlích křídel jen tak nezmizí. Jedná se o vrozené dědičné onemocnění pojivové tkáně - velmi zjednoduše řečeno se člověku s touto nemocí vytvářejí po těle puchýře, které se mohou ale objevovat i na sliznicích nebo v trávícím systému. Tyto puchýře jsou neuvěřitelně bolestivé a je nutné je velmi pečlivě ošetřovat. Toto ošetření dělají rodiče a pro dítě je velmi bolestivé. Celý proces zmírňování důsledků této nemoci je náročný na psychiku dítěte i rodičů, na čas i finance.

Peněz není nikdo dost a Vaneska má svůj transparentní účet (kdokoliv si může kontrolovat jak jsou peníze využívány) a já bych chtěl zase pomoci. Od pátku visí některé mé fotografie v Rychnově nad Kněžnou v nově otevřené kavárně Art Café a při té příležitosti jsem nechal vytisknout fotografii, která byla v roce 2016 nejúspěšnější na mých sociálních sítích. Přesně tuto fotografii jsem se rozhodl, že budeme dražit od koruny.

Člověk, který nabídne nejvyšší částku ji uhradí přímo na účet Vanesky a ode mě dostane tisk fotografie ve velikosti A3. Dnes bych vás chtěl požádat o lajky, sdílení a komentáře, protože i když sami například nemáte možnost přispět - tak tím, že se zapojíte alespoň kliknutím nebo sdílením pomůžete dostat obsah k lidem, kteří mohou v dané chvíli pomoci.

FINANČNÍ POMOC SMĚŘUJTE PROSÍME NA ÚČET ZALOŽENÝ MĚSTEM CHLUMEC NAD CIDLINOU

107-3044150207/0100

CZ6101000000193044150207 BIC / SWIFT: KOMBCZPPXXX (KOMBCZPP) Název účtu: Město Chlumec nad Cidlinou

 Dražená fotografie.

Dražená fotografie.

Pokud vás zajímá více k této nemoci určitě navštivte tyto stránky: http://www.nemocmotylichkridel.cz

 

O učitelích...

Když jsem chodil na základní školu, tak jsem měl strašně rád jednoho učitele. Uměl poutavě vyprávět a bylo z něho cítit, že dějepis a zeměpis prostě a jednoduše miloval. I to by stačilo, aby mě vtáhnul do daného tématu, ale když přidával historky z vlastních cest, tak bylo dokonáno. Měl jsem jen nejlepší známky bez jakýchkoliv velkých příprav - jednoduše jsem si vše pamatoval z hodiny, protože mě to zajímalo.

Možná jste si všimli, že v roce 2017 jsem se rozhodl hodně lektorovat a důvod k tomu je prostý - jednoduše mě to baví. Podobně jako můj učitel miloval zeměpis a dějepis, tak já miluji to, co dělám a rozhodl jsem se, že hodnota fotografie jako takové nabývá ve chvíli, kdy nad ní člověk přemýšlí, tvoří jí a váží si jí.

Jak to dělám?

Jednoduše stejně jako to dělal můj učitel - s nadšením, na dřeň, bez lží a snahy si nechávat něco pro sebe.

Nenechávat si nic pro sebe?

Kdybych žil ve světě, kde je každý majitel fotoaparátu brán za konkurenci, tak bych nemohl jednoduše lektorovat. Naopak si myslím, že jakýkoliv člověk, který fotí mi může něco dát - i kdyby jen zkušenost s ním nebo zpětnou vazbu. Navíc dávat lidem prostor, aby se v něčem zlepšovali je něco, co mi dělá radost. Aby to mohl člověk dělat dobře, tak musí být ochoten ukázat vše i kdyby tím měl riskovat, že student rychle přeroste svého učitele. 

Když jsem začal fotit mnohem více aktivně, tak jsem hledal informace k různým tématům svícení a práce se světlem. Našel jsem anglicky mluvícího člověka, který velmi aktivně vyučuje na YouTube. Musím se ale přiznat, že většina jeho vlastní práce mi nic moc neříkala, ale jako lektor byl pro mě srozumitelný a jasný. V ideálním světě by byli fotografové, které obdivujeme i nejlepšími lektory, ale takto to nefunguje. 

Učitelé jsou různí a né každý může být skvělým učitelem, stejně jako né každý se stane výborným fotografem, kuchařem, zedníkem...

Měli jste vy sami učitele, který vás dokázali vtáhnout do svého tématu? A jak to dělali?

Hledejte ty pravé učitele

P.

 Lektorování #2016

Lektorování #2016

Podobenství v hudbě

Vždy jsem měl hudbu strašně rád. Celý život jsem obdivoval muzikanty, a to co dokážou s nástroji dělat. Došlo to tak daleko, že jsem až v 16 letech sám začal hrát na kytaru a rovnou na elektrickou. Rád o sobě říkám, že jsem byl pseudomuzikant?

Proč pseudo?

Protože přiřadit si status muzikanta by bylo trochu drzé a stejně jsem to měl, když jsem se začal označovat za fotografa. Úplně původně můj pracovní FB profil nenesl tento status, ale bohužel nebyl na první pohled rozlišitelný od soukromého profilu a tím jsem byl dotlačen k používání statusu, prostě dát si nálepku, že teď jsem se rozhodl být fotografem. Třeba to někomu nedělá problém, ale mě vždy přijde drzé, když se nějak začnu označovat.

Za několik let aktivního hraní jsem prošel i přes nějaká zapadlá pódia s kapelou, která nikdy neměla uspět. Parta outsiderů, kteří se na jednom místě snaží dělat něco, co v průměru zajímá zhruba 5 lidí. Člověk si uvědomí, že i tak to má smysl, i když to na první pohled působí jako blbost.

 Krajina na svitku #2016

Krajina na svitku #2016

Bojoval jsem dokola s jednou věcí. I když jsem střídal kytary a aparáty, tak mi přišlo že mám stále stejný zvuk. Chtěl jsem znít jako ten nebo onen, ale pořád jsem to slyšel jinak. Časem jsem si uvědomil, že před svým zvukem prostě neuteču…

A ve fotografii se mi stalo totéž, ale tentokrát s tím nebojuji, protože najít něco jako vlastní styl nebo konzistentní směr (který se neustále vyvíjí) je cestou, která se hledá těžce.

Ať děláte cokoliv a je vaším vzorem kdokoliv, tak nikdy nezapomínejte kdo doopravdy jste a jak se dělají chyby.

Proč chyby?

Znáte takové ty písně co se stanou hity? Kolikrát se jedná jen o rychlou výplň na album nebo nějakou chybu při hraní riffu. Chyby nenesou jen informační hodnotu, ale i jedno pravidlo:

Nikdy nesmíš přestat!

Stojíte na zapadlém pódiu, dole pod vámi paří těch 5 skalních fanoušků. Píseň máte dobře natrénovanou, ale najednou bubeník udělá drobnou chybu a vypadne mu palička na zem. Začne ji při hraní lovit v nohách a do toho se snaží bubnovat. V mžiku je někde jinde a najednou přestává hrát baskytarista, zpěvák přestává zpívat a vám běží hlavou, že to začíná být průser. Nepřestanete a hrajete dál i když se vše kolem “hroutí”.

Jak to dopadlo?

Nakonec se všichni chytli a dohráli jsme. Stačilo i přes chyby své nebo ostatních nepřestat a poučit se. Od té doby měl bubeník za páskem kalhot ještě jeden pár paliček.

Fotografie má tu moc být perfektní až sterilní, ale ve skutečnosti jsou takové snímky dobře hodnoceny jen v teoretických internetových diskuzích.

Jak jsem k tomuto tématu vůbec došel?

Před x lety jsem byl na premiéře filmu Once v malém městkém kině, které bylo počítám po letech narvané k prasknutí. První píseň filmu byla: “Say it to me now”, kterou mám od té doby rád. Včera jsem si ji chtěl pustit a našel jsem verzi, která přesně vystihuje vše o čem jsme se tu dnes spolu bavili.

Přeju vám příjemný poslech.

Přes to nejede vlak!

Profesionál se pozná nejen podle toho, že svému oboru rozumí, ale že má i profesní standardy, které jasně definují rámec jeho práce.

Proč o tom vůbec začínám?

Čím déle se v oboru pohybujete, tím více různých příběhů získáváte a musím říci, že některé jsou naprosto děsivé. Motivace pro to být fotografem je různá, ale rozhodně by to nemělo být bráno jako vstupenka do něčí intimní zóny. Konkrétně mám na mysli “kolegy” (zcela záměrně používám v tomto kontextu uvozovky), kteří jsou více loudili ženské blízkosti a pozornosti než fotografy.

Modelka nikdy není kusem masa na háku, ale vždy je v první řadě lidskou bytostí. A proto postrádám pochopení pro “kolegy”, kteří nabízejí honorované focení a ještě před tím, než modelku vidí, tak sondují jestli by dostali extra službu za příplatek.

Bohužel tyto příběhy nejsou ojedinělé a vždy, když se ke mně takový příběh dostane, tak mi je stydno, že někdo takovým způsobem znevažuje nejen modelky, ale i fotografování jako řemeslo.

Rada na závěr?

Dobře si vybírejte fotografa a speciálně, pokud se jedná o intimnější focení, když vám něco nehraje, tak si radši najděte někoho jiného a pokud se setkáte s neprofesionálním chováním, tak se nebojte informaci předat ostatním, aby se nemnožily špatné zkušenosti.

 Noční fotografie #2016

Noční fotografie #2016

Naučte se základy fotografování v 10 lekcích: bezplatný kurz!

Dnes bych vám všem chtěl představit nový projekt, který jsem si pro vás připravil. Jedná se o bezplatný online kurz, během kterého se máte možnost naučit základy práce s fotoaparátem, přístupu k různým žánrům nebo editace fotografií. Důvodem, proč jsem vytvořil takový materiál, je často lichá představa, že fotografii dělá jen dobrý fotoaparát. Realita je ovšem taková, že vylepšit své fotografie můžete zlepšováním svých schopností bez ohledu na přístroj. Nezáleží na tom, jestli vlastníte digitální zrcadlovku, bezzrcadlovku, kompakt, mobilní telefon, analogvou zrcadlovku nebo polaroid.

Celkově je kurz rozdělen do 10 samostatných lekcí (jejich seznam naleznete níže), které na sebe navazují a každý týden vám přijde nová lekce. První tři lekce jsou zaměřeny na teoretické základy, které pomahájí se zorientovat v technické stránce fotografování a jsou důležité pro správné pochopení dalších lekcí. Od lekce čtvrté jsou probírány jednotlivé žánry společně s různými příklady, tipy, radami a ukázkovými fotografiemi, které vám pomůžou vytěžit z daného tématu maximum. Poslední dvě lekce se týkají úpravy fotografií a jejich prezentace na sociálních sítích.

Tento bezplatný kurz můžete získat tak, že se přihlásíte k jeho odběru pomocí e-mailové adresy. Pokud se vám kurz bude líbit, budete se v budoucnu moc těšit i na další materiály - je totiž základem pro doplňující lekce a další aktivity spojené se vzděláváním v oblasti fotografie. Když se jednou přihlásíte k odběru, tak automaticky v budoucnu dostanete všechny další materiály, které připravím a vydám (odběr lze kdykoliv zrušit a e-mailový kontakt neposkytuji žádným třetím stranám).

Seznam jednotlivých kapitol:

  1. Základy I - hodnoty času závěrky, clona objektivu a hloubka ostrosti

  2. Základy II - jak se navzájem ovliňuje čas, clona a jak se mění hloubka ostrosti v závislosti na cloně, vysvětlení hodnoty ISO a její dopad na čas závěrky

  3. Režimy - vysvětlení a porovnání režimů “auto”, “A”, “P” a “M”

  4. Portrét - jak pracovat se světlem, jak zmírnit nedostatky techniky apod.

  5. Reportáž - různé přístupy k tvorbě reportáže

  6. Street - cesty, jak nazírat na street fotografii a jak se nedostat do problémů

  7. Krajina - jak vytěžit z krajiny kolem vás maximum (lekce zpracována ve spolupráci s Markem Mendelem, který je fotograf krajin, architektury a tvůrce časosběrných videí)

  8. Architektura -jak vytěžit z architektury kolem vás maximum (ve spolupráci s Markem Mendelem)

  9. Postprocess - úpravy fotografií, příklady úprav a programů (od těch zdarma až po ty placené)

  10. Prezentování fotografií na sociálních sítích

 Fujifilm X-Pro 1 #2016

Fujifilm X-Pro 1 #2016

Proč člověk vůbec něco vytváří?

Nikdy vás nenapadlo, že by byl život zábavný, kdybyste seděli na zadku a vše se dělo tak nějak jen kolem vás, ale bez vás? Kolikrát je člověk unavený nebo se zrovna neděje vše, jak by si přál a přes to všechno vždy dříve nebo později začne něco dělat.

Toto je třicátý čtvrtý pondělní článek na tomto blogu. Za tu dobu jsem vynechal tři pondělky, takže první článek vyšel před neuvěřitelnými třiceti sedmi týdny. Už se mě několik lidí ptalo, proč vůbec píšu?

Na prvním místě musím říci, že mě to baví. Rozhodl jsem se jít cestou netechnického psaní, protože si myslím, že je spousta serverů a fór, kde se fotografové perou o každé slovíčko v technických debatách. Domnívám se, že pro lidi, kteří mě z nějakého důvodu sledují toto není obsah, který by je bavil a musím říci, že ani mě by ho nebavilo psát pro můj web.

Fotografie, které se věnuji se přímo týká lidí a já se snažím pravidelným psaním těmto lidem (i zájemcům) poskytnou materiál, ve kterém se mohou seznámit s některými mými myšlenkami, protože nechci být pro lidi nečitelný. Nechci aby měli strach z toho, že nevědí koho si s sebou berou na důležité dny v životě, jako je třeba vlastní svatba nebo portrétní focení.

Každý článek je trochu jiný, každý si přečte jiný počet lidí. Dva články dokonce byly tak virální, že měli čtenost v tisících lidech, a to je vždy potěšující. Obsese přesnými čísly mě nutí sledovat všechny možné atributy mé činnosti, ale úplně nejvíce vás dostane, když z těch stovek a tisíců vám napíše reálný člověk s díky nebo připomínkou. To je něco, co vás doopravdy nabije a je jedno, že před tím jste napsali dalších 30 článků, které někdo četl, ale nijak se k nim nevyjádřil.

Mohu vám, ale s klidným srdcem říci, že do mé motivace k psaní doopravdy nepatří peníze, protože kdyby to o nich bylo, tak to zabalím po prvních pěti. Určitě jste si všimli, že na mém webu na vás žádná agresivní reklama nekřičí a mohu vám slíbit, že se to ani nezmění.

Asi nejsem jediný na světě, který je občas “paralyzovaný” - mám pocit, že vše stojí a že nejsem schopen rozpoutat ani bouři ve sklenici vody, ale nakonec se mi to vždy nějak podaří. A pokud takovou moc mám já, tak vy všichni taky.

Chci vám moc poděkovat, že se vracíte na můj web. Že mi jednou týdně obětujete pár minut čtení a že občas někdo z vás mi dá zpětnou vazbu. Hodně to pro mě znamená.

 cityscapes, #2016

cityscapes, #2016

Tři cesty jak přestat fotit zadarmo

Rozhodně nejsem jediný člověk na světě, který nestudoval fotografii v nějaké zavedené instituci. Mám jiné vzdělání, které mi ovšem dalo mnoho návyků a zkušeností, které nyní používám. Tak jako tak, ale byl můj kontext ve společnosti dlouhou dobu spojen s jiným oborem a můj přechod k fotografování nebyl některými známými správně postřehnut.

Myslím si, že toto není jen můj případ. Fotografové se často rekrutují z mnoha různých oborů a téměř každý se lišíme vzděláním a nějakou naší historií. Když člověk začíná s fotografováním na volné noze, tak prvními zákazníky často bývají kamarádi a známí. Z kterých ideálně vznikají další reference a znich zase další. Otázkou ale je, jak správně nastavit pravidla právě pro lidi, které známe?

Věřím, že jsou fotografové, kteří nemají problém si známému říci o peníze, ale já osobně jsem to na začátku podnikání vůbec nezvládal. Jenže to s sebou přináší ty následky, že vám vznikne velká skupina ve které je potencionální poptávka po vaší práci, ale kterou nebudete žádat apriori o peníze. Minulé pondělí jsem psal o výdajích spojených s fotografováním a ty platí na začátku podnikání dvojnásobně, protože zakázek není neomezené množství a účty za vás nikdo nezaplatí.

Jak z toho celého ven?

První možností je prostě nenabízet svou práci zadarmo a nedělat rozdíly mezi zakázkami pro cizí lidi a pro lidi, které znáte. Myslím si, že toto je velmi tvrdé řešení a lze ho změkčit slevou z celkové ceny (slevu vždy uvádějte do faktury, aby příjemce fotek viděl, kolik vaše služby doopravdy stojí). Já osobně využívám toho, že je můj ceník veřejný a tedy dostupný komukoliv.

Druhou možností je působit na své okolí a změnit svůj status na “profesionální fotograf”. Já sám se snažím otevřeným psaním o fotografii lidem přibližovat skutečný svět, který na první pohled není viditelný. I přes všechnu snahu, ale narazíte na někoho koho znáte roky, komu jasně naznačíte, že tohle zadarmo nelze, ale který na to opakovaně nebude vůbec reagovat.

To nám otevírá třetí možnost ve které prostě přestanete dělat “službičky” kamarádům a už nebudete vydávat energii, kterou byste věnovali něčemu z čeho víte, že už nemůžete získat nové zkušenosti, reference, kontakty nebo peníze. Tuto energii a čas můžete začít cílit do hledání klientů se kterými bude vztah ryze pracovní.

Abych nebyl jen v rovinách terorií, tak vás trochu zavedu do jednoho příkladu z praxe:

Kamarádka mě neoficiálně poptávala jako fotografa na akci (což je pro mne spíše okrajové téma, ze kterého mi většinou nevzniká žádný relevantní materiál pro propagaci na mých sociálních sítích). O penězích nebyla řeč a dokonce padala slova jako symbolická odměna atd. I když jsem neměl na daný termín pevně danou žádnou zakázku, tak jsem potvrzení odkládal nejdále jak to šlo. Proč? Jednoduše zakázka, která pro mě není validní, stojí čas, peníze (opotřebení techniky, benzín atp.) pro mne jednoduše stojí, až za potencionální možností mít v daný den placenou zakázku. Když jsem tohle kamarádce vysvětloval, tak mi napsala, že jsou u mě kamarádi až na posledním místě. Naštěstí tohle není úplně pravda, ale kamarádi nemůžou být přece důvodem, proč nemít z čeho zaplatit nájem nebo jídlo.

Nic není jen černé a nebo bílé a prací každého freelancera je volit nejefektivnější strategie ve kterých není orientace určená jen na peníze, ale i na zkušenosti a například kontakty. Když mám nápad, který chci zrealizovat, tak si vyberu někoho, kdo se mi na to hodí a focení je moji investicí do mě a mé propagace, ale když už máte zkušenost, že z někoho nevytěžíte vůbec nic, tak zvažte jestli to má vůbec nějaký smysl.

Jsme ve světě, kde fotograf bojuje na několika frontách najednou: buduje své jméno, své zkušenosti, své kontakty a mezitím musí zaplatit své účty, protože ty za vás kamarádi taky nezaplatí.

Mysli na to co děláš a proč to děláš.

 Filmová fotografie, #2016

Filmová fotografie, #2016

Proč mají fotografové tak nehorázné ceny?!

"Párkrát cvaknou, pak to jen doma stáhnou do PC, pošlou mi to a nechají si za to zaplatit takové peníze? To si můžu taky koupit foťák a vyfotit si to sám."

"Vždyť všechnu práci udělá ten foťák."

"Vždyť máš zrcadlovku, tak můžeš přijít přeci fotit ne?"

"Všichni fotíte stejně, tak proč máte každý jinou cenu?"

Ne, ne, ne, ne. Lidi, no tak. Pojďme si to malinko rozebrat na tvrdá fakta. Nebudeme si tady lhát a řekneme si to na rovinu.

Z čeho se vlastně skládá cena fotografovy práce? Já vím, že je občas těžké nahlédnou za oponu, ale proto vám tu píšu článek, který jasně rozežene domněnky a nesprávné představy.

Cena za fotografování reprezentuje mnohem více než to, co vy vidíte při focení - to je jen pomyslná špička ledovce. Určitě se spolu nebudeme muset přít, že rozhodně platíte čas, který strávíte při fotografování. Jenže k němu hned musíte připočítat i čas, který stojí domluva zakázky a její zpracování. Neznám fotografa, který by klientovi odevzdával neupravené fotografie. Délka editace je závislá na velikosti zakázky, množství a druhu úprav. Například, když mám portrétní focení a na každém portrétu je nutné udělat poměrně zdlouhavou retuš pleti, tak se mohu u jediné fotky zaseknout klidně na hodinu a více (čas editace jedné fotky nelze jasně paušalizovat, protože například úprava pro velkoformátový tisk může trvat klidně jeden pracovní den).

Další nezanedbatelnou položkou je použitá výbava, její pravidelný servis a obnova. Digitální fotoaparát není věcí nezničitelnou. Každý snímek přispívá k opotřebení závěrky, která má svou životnost - například firma Nikon garantovala u některých modelů minimálně 150 000 expozic. Zdá se vám to jako velké číslo? Upřímně řečeno není problém udělat 2000 snímků v jedné zakázce (například svatba) - to se rovná 75 zakázkám do smrti závěrky jejíž výměna je v řádech tisíců korun. A závěrka není jediné co se opotřebovává. Porouchání techniky může znamenat velké investice, které mohou přijít téměř kdykoliv.

Cena výbavy je téměř u každého profesionálního fotografa v řádkách vyšších desitisíců, popřípadě nižších statisíců korun. A tato výbava potřebuje svůj servis a postupnou obnovu.

O něco hůře jsou na tom kolegové, kteří vedou vlastní fotoateliér, protože mimo techniky v něm (stahují se na ní stejné zákonistosti rozkladu a rozpadu, jako na všechno ostatní) musí platit ještě energie a potažmo i nájem za daný prostor.

A to nás přivádí už do výdajů zcela běžných a lidských, které máme všichni = nájem, hypotéka, jídlo, oblečení, vzdělávání, doprava, pojištění a v neposlední řadě i platba zdravotního a sociální pojištění (profesionální fotograf vám vždy vystaví fakturu, jinak by se provinil krácením daně - alternativou je uzavřená dohoda o provedení práce).

A pokud jsme pořád ještě vy a já OK a chápeme se, tak přitvrdíme a dostaneme se k tomu, co doopravdy nevidíte, ale co by se do ceny každého fotografa mělo projevit - zkušenosti. Vy se vidíte hodinu s fotografem a dostanete fotky k vaší spokojenosti a v největší možné kvalitě. Jenže k tomu, aby to tak dopadlo a netrvalo to trojnásobek času vede velmi dlouhá cesta, která je plná vzdělávání, tréninku a investic z vlastních zdrojů. Tento bod je důvod, proč se i má cena vyvíjí a je vyšší, než bývala na začátku vlastního podnikání. Dobrý fotograf vám dodá nejen to co chcete, ale šetří i váš čas a tím vás nechá vydělávat ve vaší práci nebo se věnovat třeba rodině. Je to stejné, jako u profesionálů v každém jiném oboru.

Vždycky najdete někoho, kdo pro vás udělá něco levněji nebo i zadarmo, ale často za cenu toho, že vás to bude stát mnohem více času a s výsledkem například nebudete spokojeni. Fotografie je řemeslo, které má spoustu skrytých výdajů, které nejsou na první pohled patrné.

Abych dodržel to, co jsem předeslal a bavil se tu o faktech tak vám přidávám dva příklady přímo z mé praxe.

  1. Ještě jsem neměl focení jako full-time job a byl jsem osloven, abych jel jednu akci s firmou a podepsanou dohodou, jako pomocný článek (ve skutečnosti jako fotograf). Vezl jsem svou techniku a mimo pomoci při organizaci jsem při akci samotné doopravdy fotil. I když jsem měl dohodu podepsanou, tak mi nebylo jasné, jak budu nakonec kompenzován. Zkrátím to - byl jsem ten den na nohou asi 18 hodin a přijel jsem domů až nad ránem. Asi o měsíc později mi přišlo na účet 600,- Kč. Když to zaokrouhlíme, tak jsme ten den pracoval za 33,50 Kč na hodinu. Kdo z Vás by šel do práce za takové peníze? Je jasné, že v tomto bodě byla má chyba v tom, že jsem svou cenu nenastavoval já sám. Na druhou stranu to byla cenná zkušenost v tom ohledu, že je důležité mít svou vlastní cenu.

  2. Druhý příklad je už z profesionální praxe. Výše jsme si řekli, co všechno fotograf musí zaplatit a co se do jeho ceny promítá. U mě je jednoduchým příkladem svatba jejíž cenu mám stanovenou na 7 000,- Kč. Na první pohled to vypadá až astronomicky, ale realita je taková, že svatba je u mě týden práce - to znamená 40 hodin a více dle velikosti svatby a zadání zakázky. Trocha matematiky: 7000/40 = 175Kč/hod. Já vím, že to vypadá v přepočtu na dobrou hodinovku a že ne každá práce takovou má, ale to co vám přijde patnáctého v měsíci na účet je čistá mzda. Nezapomínejte, že fotografové, kteří pracují na vlastní IČ si ještě musí platit zálohy zdravotního a sociálního pojištění a kde je amortizace techniky?

Cena každého fotografa je zcela individuální věc a jsou chvíle, kdy plně chápu na první pohled vysoké ceny za fotografování například svatby, protože výkony některých svatebních fotogafů fakt stojí za tu cenu. Druhou věcí je, že ne všichni fotografové svou cenu veřejně uvádějí - prošel jsem prvních 30 fotografů, které mi naservíroval Google a z nich má veřejný ceník jen 18, zbylé prostě musíte kontaktovat a je otázka, jestli tvorba překážek je ku prospěchu nebo neprospěchu.

Osobně doufám, že i když to dnes byl delší článek - možná trochu odhalující, že vám pomohl trochu proniknout do toho, proč mají fotografové různé ceny a proč je nutné za kvalitní práci platit.

 #Fujifilm, 2016

#Fujifilm, 2016

Začínající fotograf na volné noze, aneb jak si ulehčuji život na volné noze a na co si dávám pozor

Přechod na volnou nohu je výzva. Je mnoho lidí, kteří jsou nuceni tento proces absolvovat postupně, a pak jsou lidé, kteří potřebují razantnější krok, který změní mnohé. Dalo by se říci, že jsem typ B, protože jsem věděl, že s kompromisy bude cesta k cíli, který jsem si vytyčil, mnohem vzdálenější.

Ani jedna cesta se nedá označit za špatnou, ale obě mají něco společného - je nutné se na ně připravit. Může to znít jako klišé, ale když do přechodu na volnou nohu člověk vlétne absolutně bez přípravy, tak ne vždy to musí dobře dopadnout. Štěstí přeje odvážným, ale ne nepřipraveným. Speciálně fotografie v sobě ukrývá nejednu výzvu a úskalí.

Univerzální návod asi neexistuje, ale přečíst si, jak to má někdo jiný, i mě v mnohém inpirovalo a inspiruje. Z tohoto důvodu se chci s vámi podělit o to, co já považuji za úskalí a jaké nástroje používám, abych si nekomplikoval život.

 

Finance

Přechod na volnou nohu s sebou nese často změnu finančního toku. Najednou jsou pryč jistoty jako stabilní plat do patnáctého v měsící a nově se nemůžete těšit na odměny dvakrát ročně. Asi u každé profese na volné noze, tak i ve fotografii je finanční tok ovlivněn jednotlivými zakázkami (jejich četností a velikostí). Dynamika příjmů se nedá moc přesně v prvních měsících předpokládat, stejně tak vývoj následujících měsíců - jednoduše nemáte data.

Pro toto období bych velmi apelovat na finanční rezervu. Ta by měla pokrýt nejen zpravidla pozvolný začátek podnikání na volné noze, ale i výkyvy v jednotlivých měsících. Začínající freelancer může nabýt klamného dojmu, že když se jeden měsíc daří, že je to stav neměnný a bude mít konstantní nebo rostoucí tendenci. Bohužel proměnných, které ovlivňují zakázky, je mnoho. Ve fotografii například i roční doba (období svateb), finanční situace potenciálních klientů, konkurence, kvalita vlastní dodávané práce, marketing.

Myslím si, že je nezbytné analyzovat si nejen prostředí, ve kterém se pohybujeme se svou nabídkou služeb (vnější), ale i naše služby (vnitřní). Zaměření na silné stránky a práce na slabých stránkách může urychlit finanční stabilizaci. Osobně pracuji s pesimističtějšími scénáři - díky nim jsem byl nucen vytvořit si dostatečnou finanční rezervu.

Začínajícím volnonožcům, kteří nemají dostatečnou finanční rezervu bych doporučil menší risk s prací na částečný úvazek doplněný prací na volné noze s postupným dominováním právě této práce (po upevnění klientely a získání směrodatných dat, pro plánování do budoucnosti).

Nejzákladnějším krokem je schopnost spočítat si měsíční náklady, které jsou nutné pro zajištění všeho potřebného. Ve chvíli, kdy dokážete vyjádřit číslem, kolik si potřebujete vydělat, tak i víte, kolik potřebujete minimálně vyfakturovat za vaši práci. Pro větší přesnost kontroly příjmů a výdajů je možné si celkové náklady vydělit čtyřmi a pracovat s kratším časovým úsekem, kterým je týden (podobně je tomu v zahraničí).

Úskalím jsou nečekané výdaje - u fotografů například nutnost nákupu nebo opravy techniky. Všechny tyto jednotlivé výkyvy by měla pokrývat dostatečná finanční rezerva. Ovšem tvorba a udržení finanční rezervy je otázkou sebekázně a promyšlených rozhodnutí. Mnoho lidí si vede zevrubné tabulky s příjmy a výdaji. Já si nerad komplikuji život s účtenkami za drobnosti, a proto využívám aplikaci “Finances” (dostupná v App store), díky které si mohu výdaje (potažmo i příjmy) zaznamenávat ihned do svého telefonu, přiřazovat jim kategorie apod.

Tento jednoduchý nástroj je vynikající zpětnou vazbou pro vaše nakládání s financemi. Mnohdy pomůže odhalit i místa, kde jsou finanční ztráty větší, než by musely nezbytně být.

 

Fixní (a skryté) náklady fotografů

Doba pokročila a trendy se změnily. Vývojáři softwaru se snaží tvářit, že v roce 2016 je jejich luxusní produkt dostupný téměř každému. Už nemusíte zaplatit horentní sumu za licenci programu. Dostanete nabídku mít vždy nejaktuálnější verzi programu, ale musíte si ho pronajmout. Tedy každý měsíc zaplatit nájem.

Ze začátku šlo o neškodný obchod pro lidi, co neměli možnost vstupní investice, ale vyplatilo se jim platit nájem za program, který vlastně nikdy nebude jejich. Bohužel konkrétně firma Adobe nevydává zpětné aktualizace pro jejich Lightroom verze, které pak nejsou schopny například pracovat s RAW soubory nejmodernějších fotoaparátů. Já osobně mám krabicovou verzi tohoto programu (jednu generaci starou), takže žádný nájem neplatím, ale při koupi novějšího těla fotoaparátu již budu víceméně nucen přejít i já na vyšší “krabicovou” verzi nebo pronájem softwaru (možnosti jak to vyřešit vždy jsou, ale už by tato řešení nebyla nikterak pohodlná, byla by omezující a co hůře by byla náročnější na čas).

Cena programu Lightroom 6 je cca 3500,- za krabicovou verzi programu a měsíční pronájem balíčku pro fotografy Lightroom licence CC a Photoshop CC stojí v ročním plánu 326,- Kč - respektive  3900,- Kč za rok. Je jen otázkou, jaké řešení je pro konkrétního fotografa výhodnější. Je vždy na zvážení, co se fotografovi vyplatí, ale je dobré si tento náklad sečíst a vidět, kolik doopravdy člověk za rok zaplatí před tím, než si začne program pronajímat.

Softwarové vybavení je jen jeden z příkladů fixních nákladů, u kterých si začímající fotograf musi rozmyslet jejich návratnost za jejich cenu. Dalším takovým je řešení osobní prezentace. Stále považuji za nutné mít svůj web, a to i v době, kdy se více pěstují sociální sítě. Já osobně beru web jako dynamický nástroj, na který pravidelně píšu, přidávám fotografie apod. I když jsem už vytvářel weby v redakčním systému Wordpress, tak pro svůj soukromý web pavelvavra.com  jsem zvolil Squarespace řešení, které pro mě v prvním roce bylo dle výpočtů stejně drahé jak tvorba webu s placenou Wordpress šablonou. V dalších letech už by byl Wordpress o něco levnější, ale rozhodl jsem se kvůli rozhraní a mému častému vstupování na web právě pro službu Squarespace, která splňovala mé požadavky na stabilní a minimalistický web.

Další službou, kterou jsem ihned začal používat, je Fakturoid. Představa faktur někde hluboko v počítači se mi nelíbila, protože vím, že by bylo snadné někde v čase fakturu ztratit a pracně ji hledat. Služba Fakturoid se mi líbí díky jednoduchosti a možnosti mít faktury přehledné dobře vystavené a archivované v dalším zdroji, kterým je poskytovatel služby. Fakturoid je taktéž placená služba a měsíčně freelancer zaplatí 146,- Kč za balíček Solo. Doporučuji vyzkoušet službu, protože při vystavování 5 faktur měsíčně ho můžete testovat zdarma.

Fixních a skrytých nákladů by se u začínajících fotografů dala najít celá řada. Mohli bychom sem zařadit pronájem studia, prostoru, techniky, platba sociální a zdravotního pojištění apod. Se všemi těmito náklady je potřeba počítat. Mnoho fotografů, kteří začínají své podnikání udělá chybu v tom, že našetřené finance v začátku utratí za výkonější techniku - pak jim nezbývá finanční rezerva a mohou se dostat do nepříjemných situací. Faktem je, že klientovi je jedno, jakou techniku používáte, když odvádíte dobrou práci, proto by měl každý fotograf umět dostat maximum z techniky, kterou zrovna používá, a v první řadě myslet na finanční rezervu.

 

Technika

Jak jsem už naznačil výše, tak fotografická profese je náročnější na technické vybavení. Chybou by bylo našetřenou rezervu utratit za techniku, která ovšem neslibuje lepší zakázky. Je na zodpovědnosti každého fotografa, jak umí pracovat s technikou, kterou vlastní, a se softwarovým vybavením. Dobrá znalost vlastního vybavení šetří mnoho času a dokáže zpřesnit to, co je ve skutečnosti možné. Toto uvědomění zjasňuje komunikaci s klientem a jeho vlastními představami.  

Například Nathan Elson z Kanady správně v jednom svém vlogu poznamenal, že častá chyba fotografů je zadlužení nákupem drahé techniky. Naopak doporučuje dělat co nejlepší práci bez ohledu na dostupnou techniku a postupně ji vylepšovat. Představa mnohých amatérů a začínajících fotografů je ta, že fotografii dělá fotoaparát. Realita ovšem je, že fotografii dělá člověk, který drží fotoaparát. Jedná se o řemeslo a dobrý řemeslník i s horším vybavením udělá skvělou práci, i když to bude třeba trvat trochu déle nebo bude muset být v některých bodech kreativnější.

 

Marketing

Alfou i omegou začínajícího fotografa je jeho viditelnost. Je otázka jestli chcecete stvoky followerů na sociálních sítích nebo menší objem, ze kterého přicházejí poptávky na Vaši službu. Tak jako tak začínající fotograf by měl nejvíce v prvních měsících pracovat na vztahu s klientem, protože nejvíce závazných poptávek plyne z osobního doporučení (toto je podpořeno i výzkumem, který udělal server navolnenoze.cz)

Ve volných chvílích mezi zakázkami je stále co dělat. Můžete například měnit strategii pro své sociální sítě, optimalizovat SEO, hledat nové kanály, jak oslovit potenciální klienty nebo naopak hledat odborníky, kteří Vám s těmito výzvami pomohou.

Například do mého marketingového plánu patří nejen aktivní působení na sociálních sítích, ale také psaní článků a rozhovorů pro server fototipy.cz a pro svůj web pavelvavra.com, kam přispívám každé pondělí. Pro správu článků jsem si velmi oblíbil Evernote, který mi pomáhá mít všechny články pohromadě bez toho, abych je musel někde hledat. Osobně jsem Mac uživatel, a proto mi Evernote nahrazuje i nejzákladnější textový editor a synchronizace s iPad se taky hodí. O Evernote píše aktivně fotograf a cestovatel Jan Březina.

 

Zdraví

Neduh života na volné noze je dle mého svoboda. Tak jsem se na ní těšil, ale občas je pro mě trochu zpomalující, protože občas se člověku doopravdy nechce cokoliv dělat. S tímto tématem souvisí i téma zdraví. Držet se v dobré tělesné kondici je základ. Úprava pracovního místa (pokud pracujete doma) je nutností - výška stolu, sezení. Osobně bych pro práci v budoucnu upřednostnil standing desk (U stolečku stál - na volné noze).

Při intenzivní práci s postrpodukcí fotografií trpí moje oči, a proto už několik měsíců používám aplikaci F.lux, která mění teplotu barev a kontrasty podle ročního období a denní hodiny. Tento program redukuje produkci modrého světla, které stimuluje lidský mozek - důsledkem je horší usínání. F.lux tento negativní jev řeší příjemným způsobem, ale nevýhodou pro fotografy je rozhodně jiné podání barev brzy ráno a ve večerních hodinách. Program se dá samozřejmě vypnout, ale mně osobně pomáhá dělat postprodukce v rozumných hodinách a večer nebo brzy ráno se věnovat například psaní.

 

Konkurence

Jan Kraus (herec) byl účasten na diskuzním setkání se studenty v rámci projektu, který nese název Lidé z praxe. Jeden z dotazů byl mířen na herce kolegy a na názor Jana Krause. On na tento dotaz reagoval úplně klidně větou, že o kolezích se mluví vždy slušně. Tento postoj v české fotografii trochu chybí a porovnávání neprospěje nakonec ani jedné straně. Proč je to úskalí života na volné noze? Protože Vám to velmi lehce doslova sežere množství času, které byste mohli věnovat profesi, kterou se jako volnonožec živíte. Na druhou stranu kolegy sledujte, učte se, ale rozhodně s nimi není nutné vést války. 

Mnohem více užitku vidím v komunikaci na úrovni, které může být obohacující pro obě strany.

 

Závěr

Přechod na volnou nohu je výzva, a ne vždy to jde hned. Je potřeba se na to připravit a ve chvílích, kdy to vypadá, že nemáte co dělat, tak pracujte na sobě. Jako inspiraci bych doporučil sledovat server navolnenoze.cz, fotografa Jana Březinu, Petra Máru a přímo Roberta Vlacha.

 

Pro svou efektivitu využívám:

Finances - aplikace pro správu přijmů a výdajů

Squarespace - webové rozhraní, které používám pro http://pavelvavra.com

Fakturoid - tvorba faktru a jejich správa

Lightroom 5, Affinity Photo - programy pro úpravu fotek, které mám pevně zakoupené (ne pronájem)

Evernote - pro psaní a správu článků a dalších psaných materiálů, které vytvářím

F.lux - pro redukci modrého světla LCD monitorů

Aplikace do chytrého telefonu, které mi umožňují spravovat své sociální profily (Facebook Pages, Facebook Reklamy apod.)

 Z projektu The_Books #2016

Z projektu The_Books #2016

54 000

Lidé mohou vést nekonečné spory o tom, zda je fotografie skutečným uměním nebo nikoliv. Nechám na každém ať pojímá fotografii, jak jen chce, protože by asi jednotný názor fotografii ani neslušel. Potkávám se s pracemi kolegů, kteří se nazývají umělci a jiní se nazývají fotografy. Na konci obou označení je ale fotografie, tak se soustředmě na ní.

Titulek článku neoznačuje moji denní taxu ani takovou, jakou bych si přál. 54 000 je počet možností, které Vám poskytuje den, abyste udělali dobrou fotografii. Průměrná rychlost závěrky se dá vyjádřit zhruba časem 1/160s. Věřte nebo ne, ale to je 54 000 možností každý jeden den. Samozřejmě nelze žít s hledáčkem fotoaparátu na oku.

Kolik dní jen člověk prodýchá aniž by se stalo cokoliv, co by udělalo alespoň jeden moment zapamatovatelným? Čas je hřiště na kterém můžeme hrát, ale musíme se rozhodnout hrát.

Fotografie v syrovém pojetí je záznam skutečnosti (konkrétního času, který je různě dlouhý). Ve světě se toho děje v jednu chvíli takové množství, že kvalitní fotografie, která má svůj obsah, získává hodnotu díky neopakovatelnosti.

Honba za dobrou fotkou, ze které budu mít “wau” efekt, mě učí vytvářet si ve vlastním životě příležitosti, které mi ho dělají neobyčejným. Žádná přímá cesta neexistuje, a i když vytváříte svědomitě příležitosti, tak ne vždy dostanete hned zpátky všechno, co jste do cesty vložily.

Člověk nesmí přestat s tím co dělá i přes to, že jen kape a hned neprší. Jakmile jednou člověk přestane, tak je mnohem těžší zase začít. Jan Saudek se nechal slyšet, že každý fotograf má možnost vytvořit pět osudových fotek a je jedno kolik dalších jste mezitím vyfotily.

Fotografie je jako záznam okamžiku paralelou k životu každého. Musíme vytvářet příležitosti, které nám umožní vytvořit osudovou fotografii nebo lépe osudový moment.

“Co je za den?” zeptal se medvídek Pú.

“Je dnešek.” písklo prasátko.

“Můj oblíbený den.” řekl Pú.

 2016 #analog

2016 #analog

Vstupy / Výstupy

V posledních dnech jsem aktivně řešil problematiku vstupů a výstupů. Přijde mi, že mnoho lidí kolem mě vyžaduje od své práce výsledek, ale vůbec se nesoustředí na “vstupy”, které ovlivňují celý proces končící výstupem/cílem.

Zcela jasný příklad je kuchař ve špičkové restauraci. Aby dosáhl požadovaného výsledku, tak se soustředí od začátku na výběr kvalitních a odpovídajících surovin, které mu umožní  dobrat se cíle, který si vytyčil.

Když to zjednodušíme, tak se dostáváme do naprostého základu plánování a ani tomu nemusíme říkat plánování, protože jediné co stačí udělat je kontrolovat si vstupy, které ovlivňují výsledek.

Například při fotografování se snažím soustředit nejen na model, nastavení aparátu, ale i na světlo, prostředí a jeho modulaci, protože chyby na snímku, které vidíte až v PC budete mnohem hůře a déle odstraňovat. Jsem fotograf a baví mě fotit - nejsem grafik a nechci svoji práci hodiny dotahovat před LCD monitorem. Kontroluji a upravuji vstupy, abych se lépe a rychleji dobral co nejkvalitnějšího výstupu/výsledku.

Jak na to?

  1. Pečlivě sledujte svou práci a její vývoj. Nalezněte si slabá místa ve své práci a snažte se je eleminovat.
  2. Své nápady a chyby z minulosti mějte na paměti, když pracujete na nové zakázce nebo osobním projektu.

  3. Vytvářejte a upevňujte si pozitivní návyky (kontrola nastavení, distance, kontrola techniky, její funkčnosti apod.) - Optimalizace procesů

  4. Experimentujte (u zakázek až ve chvíli, kdy jste si jisti, že máte dostatek materiálu k uspokojení klienta).

  5. Inspirujte se.

Musím se přiznat, že nemám rád věci, které plýtvají můj čas (chci si ho plýtvat zcela ze své vlastní vůle), a proto se soustředím i na věci, které mě obklopují. Určitě všichni z nás zažili pocit, kdy potřebujete na něčem pracovat a sype se Vám PC. Dva nebo tři dny Vám práce stojí, protože si technika postaví hlavu. Já to vyřešil tak, že nepoužívám PC a nemohu si stěžovat.

Nesnažím se říci, že dražší se automaticky rovná lepší. Každému vyhovuje něco jiného a je to jen dobře. Stačí přemýšlet nad tím, co si člověk přeje/potřebuje a jaké kroky musí učinit, aby toho dosáhl. Jít za něčím s myšlenkou, že všechno kolem nějak dopadne není vždy tím nejlepším, protože usekané kontníky způsobené nepozorností už ani ve Photoshopu nedomalujete.

Zůstaňte soustředění.

 Firemní portrét #2016 - X-Pro 1, 35mm F1.4

Firemní portrét #2016 - X-Pro 1, 35mm F1.4

Je minimalismus jednou z možných cest moderní fotografie?

Musím se přiznat, že mě minimalismus oslovuje už nějakou dobu. Jednou za čas se snažím přemýšlet nad tím, co mám a co bych vlastně ani k životu nepotřeboval. Občas, když mě to chytne, tak se některých nepotřebností zbavuji i přes svůj vnitřní sentiment. Na druhou stranu hodnota sebedůležitější věci je většinou tříštěna dalšími věcmi kolem, které nejsou tak důležité.

Některých věcí se tedy zbavuji nebo je daruji jen proto, že jsou pro mě důležitější věci, které chci nechat vyniknout. Myslím si, že cesta kvality na rozdíl od kvantity poskytuje jakýsi punc významnosti. Kdo byl někdy v mém bytě, tak by určitě namítal, že stoh knih a přibývající fotoaparáty, které stále v plynoucím čase zmenšují mou pracovní plochu, nejsou projevem minimalismu. To na minimalismus samozřejmě nevypadá, ale je důležité mít asi své “hájené území”.

Mám iPad a mohl bych si pořídit Kindle, ale mám fyzické knihy rád. Rád si je kupuji a rád je vlastním. Knihy, fotoaparáty a programy na úpravy fotografií (nějak se mi ta sbírka rozrůstá) jsou mým hájeným územím. Na druhou stranu nemám a nepotřebuji TV a vynechávám jiné, zcela běžné věci, jako je třeba rychlovarná konvice.

A jak souvisí minimalismus a moderní fotografie?

Stejně jako věci se dají logicky redukovat i činnosti a přístup k nim. Celý proces fotografování má několik kroků: základní komunikace, přípravy, fotografování, selekce fotek, upload pro klienta, čekání na jeho výběr, postprocess a odeslání konečné zásilky. Zde se hodí velmi oblíbený příměr ke špičce ledovce.

Minimalismus procesů je způsobem, jak z jednotlivého fotografování vytěžit maximum s menší časovou dotací. Například já se stále odnaučuji takzvané “dvojení” záběru. Zcela nesmyslně jsem jedno portrétní focení dělal vždy dva a někdy i tři snímky téhož s myšlenkou: “kdyby náhodou”. Musím přiznat, že taková opatrnost mi pak mnohonásobně protáhla celou práci při postprocessu, protože jsem procházel, stahoval, promazával a uploadoval mnohem větší počet fotografií, než bylo ve skutečnosti potřeba. Mezi další proces, kterým se dá významně zefektivnit práce je znalost programu pro správu a editaci fotografií atd. atd.

Čím dále bychom v cestě fotografie pokračovali, tím více bodů a činností, bychom po zdravé úvaze dokázali minimalizovat. Pořád, ale zůstává “hájené území”, protože někoho prostě baví tři hodiny shánět kravský zvonec nebo balík slámy a svou práci si bez toho prostě nedokáže představit.

Minimalismus může být cesta v tom, že dle mého pomáhá přemýšlet nad tím, co dělám a proč to tak dělám. Sebereflexe zlepšuje nejen moji práci, ale i její efektivitu.  

A jak to máte vy? Obklopujete se materiálním světem a necháváte bobtnat stále Vaše procesní návyky?

 Park Golf - Hradec Králové

Park Golf - Hradec Králové

Profesionál je amatér, který to nikdy nevzdal.

Já nikdy nebyl moc na citáty, ale občas stojí za to nějakou myšlenku vytáhnout a zamyslet se. 

Setkali jsme se, setkáváme se a budeme se setkávat všichni s tím, že lidé kolem nás si myslí, že vždycky vědí nejlépe co je pro nás dobré a co špatné. Oni totiž přesně ví co máte jíst, co Vám udělá dobře, s kým máte spát, co máte dělat, jak máte malovat, jak máte vypadat a jak se máte chovat.

Opravdu?

Nemělo by to být tak, že vy sami víte proč něco jíte, s někým spíte, něco děláte, nějak se chováte a podobně? Myslím si, že člověk je schopen se rozhodovat sám. Dobře míněná rada je k nezaplacení, ale vždy na prvním místě jste vy sami. 

Je třeba to brát tak, že lze žít pouze svůj život a ten jediný můžete doopravdy změnit. Kolikrát člověk slyšel, že něco není možné (nemůže) a kolikrát to sám řekl? Když mi někdo řekne, že něco nemůže, tak se ho zeptám proč nemůže, když nedokáže odpovědět, tak se zeptám jestli nemůže nebo nechce.  

Když se začnete něčemu věnovat nebo se na to chystáte a máte ten pocit, že je to správně, tak svůj nápad podrobujete hodnocením jiných. Sbíráte plusy a mínusy - takříkajíc testujete vodu. A mnoho skvělých nápadů narazí na tvrdý pragmatismus a na ty dobře míněné rady. 

Ve chvíli, kdy jsem začínal fotit a svoji práci zveřejňovat, tak jsem nezřídka sklidil kritiku a když už ne kritiku, tak alespoň jsem byl porovnáván s někým známým a mnohem starším. Všichni se učíme a všichni začínáme z nějakého bodu nula. Někdo, kdo má talent postupuje rychleji, někdo je zase soustředěnější a vypracuje se výše. Oba ty dva modely mají jedno společné - vyžadují to nevzdat. 

Pokud máte vize, nápady a něco tak neobyčejného jako sny, tak si je nenechte nikým a nikdy vzít. 

 Fotografování charitativního kalendáře pro Vanesku s nemocí motýlích křídel. 

Fotografování charitativního kalendáře pro Vanesku s nemocí motýlích křídel. 

Kdy a jak ztratila fotografie svou hodnotu?

"Máš přeci zrcadlovku, tak mi to můžeš vyfotit ne?"

V rané době fotografie nebyla činností pro každého, protože pro její výkon bylo nutné mít penzum vzdělání. Kvůli technické náročnosti, bychom první fotografy mohli nazvat spíše řemeslníky než umělci, protože bez znalostí a zkušeností nebylo téměř možné se fotografii věnovat. Klasická fotografie v sobě spojuje zkušenost a vědění z více disciplín (fyzika, matematika, chemie). 

Revoluce přišla se změnšováním formátu z velkého formátu přes svitkový film (120mm) na takzvaný kinofilmový formát (35mm). Tyto klasické fotoapráty se začaly vyskytovat téměř v každé rodině a díky síti míst pro vyvolání filmů se zjednodušil proces fotografování na správnou práci s kinofilmem a správné exponování (některé fotoaparáty byly vybaveny zabudovaným expozimetrem, který usnadňoval správné exponování filmu).

Firmy nabízely stále důmyslnější doplňky pro zjednodušení fotografování, až došlo i na zcela automatické režimy fografování.

Posledním výzamným evolučním krokem byl vzestup digitální fotografie, která umožnila fotit témeř každému. Automatické režimy většinou přetrvaly a ubyla práce s reláným médiem (film). Výsledek byl ihned k nahlédnutí a dal se takté ihned smazat. 

Vlastnictví digitální zrcadlovky se stalo téměř módou a v tomto bodě došlo k jistému znehodnocení fotografie. Velice rychle se vžila představa, že dobré fotky dělá dobrý fotoaparát. Téměř úplně byl vynecháván prvek mezi hledáčkem a spouští (člověk).

Vlastník DSLR (digitální zrcadlovka) = fotograf? - Odpovězte si sami. Jsme všichni stejní a předkládáme všichni stejné fotky ve stejné kvalitě a zpracování? 

Dalo by se říci, že dnes je mnohem snadnější se fotografii věnovat bez hlubších znalostí. Některé automatické režimy nefotí zas tak špatně, ale přiznám se, že jsem je nikdy pořádně nepoužíval.

Faktem, ale zůstává, že technika je a vždy bude až druhotná za umem jednotlivce.

 Bezzrcadlovka Fujifilm testována na plese. Jen mé tři fotografie si vybral jeden ze sponzorů úvodního vystoupení pro svůj FB profil. Nakonec je zcela jedno na co fotíte, pokud Vám foťák vyhovuje.  

Bezzrcadlovka Fujifilm testována na plese. Jen mé tři fotografie si vybral jeden ze sponzorů úvodního vystoupení pro svůj FB profil. Nakonec je zcela jedno na co fotíte, pokud Vám foťák vyhovuje.  

Reprodukce vs. umění

Čím déle fotím, tím častěji se setkávám s lidmi, kteří jsou schopni fotografii dělit na reprodukce a umění. Samozřejmě umělecká fotografie je podle některých svatý grál, který stojí na piedestalu z čirých technických nedostatků.  

Pro fotografy, kteří svoji práci apriory nazývají jako uměleckou se tak otvírá prostor ve kterém se vytrácí jakákoliv sebekritika a sebekázeň. Bohužel tito lidé pak hodnotí Vaše fotografie jako reprodukce reálného světa a kritizují Vás za "nedostatek umění". 

Nebudu tvrdit, že každá fotografie musí být perfektně ostrá a vyfocená jen nejlepší dostupnou technikou. Ale mohu tvrdit, že já sám od sebe požaduji technicky kvalitní fotky, které budou tím nejlepším, co v danou chvíli dokážu.

Je na jednotlivci, co od sebe čeká. Musím, ale každému doporučit nesnažit se za každou cenu dělat hned umění - svazuje to. A pokud něco nechcete, tak je to mít tvůrčí krizi, a nebo začít nenávidět to, co milujete. 

 

Inspirace

Z inspirace vznikají skvělá díla, ale také velké pochyby ze sebe sama, pokud se inspirace nedostavuje. Každý člověk, který něco vědomě vytváří se s inspirací střetává nebo naopak míjí. Pokud Vás má vaše inspirace živit, tak se o ní bojíte ještě více. Viděl jsem několik článků pro fotografy, které radí, jak svou inspiraci zase nastartovat. Paradoxně v těch návodech se nepracuje s nespoutanou kreativitou, ale naopak s rutinou.

Omezením svých běžných postupů nebo stanovením nějakých zvláštních podmínek (práce pouze s jednou barvou, tvarem) se dostanete mimo svou komfortní zónu. Vyvedením z běžného rámce můžete najít nové věci, které Vás začnou bavit a dále inspirovat. Nevíte jak dál? Co takhle zkusit něco jiného? 

Obecně mám pocit, že člověk má tendence cyklit svá rozhodnutí a postupy. Důležité je vědět, že z kruhu se dá kdykoliv vystoupit, ale nemůžete čekat, že se to stane samo bez Vašeho přičinění. 

Moje vlastní inspirace leží v několika rovinách, ale nejvíce mi jí dávají lidé kolem mě a samozřejmě i lidé, které fotím. Své speciální místo v tomto procesu bude mít osoba, která mě na začátku podpořila nejvíce. Za to si zalouží můj upřímný dík a rozhodně nesla a do jisté míry ještě nese označení múza.