Jak se nejrychleji zlepšit ve focení

Už několikrát jsme spolu probírali, že focení není primárně o technice. A to i přes všechny výhody, které nám moderní a drahá technika přináší. Zdá se mi, že se stále více zapomíná na to, že fotografii tvoří člověk. Kvalitu fotky můžeme posuzovat podle její technické kvality, ale je kvalita více než námět nebo myšlenka? 

Na světě není jediná fotka, která by se líbila bez rozdílu všem a proto je dobře, že fotí velké množství lidí, protože jen tak si každý najde to své “pravé”. Velkou slabostí mužů (fotografů) je to, že neúměrně mnoho času tráví zahrabáni kolem technických parametrů a mezitím zapomínají fotit. Na druhou stranu ženy fotí klidně několik let velmi pocitově a v některých základních technických věcech takříkajíc plavou.

Jaký je tedy nejrychlejší způsob jak vylepšit v krátkém čase své vlastní fotky?

  1. Foťte to, co milujete.
  2. Neutrácejte za techniku, ale za sebe. (kurzy, knihy)
  3. Nebojte se říci, co je vaším žánrem a co naopak není.
  4. Inspirujte se. 

Čtyři rady, které zní velmi jednoduše, ale někdy je potřeba se zastavit a porovnat trochu svoji cestu, protože člověk lehce zapomene jakým směrem chce ve skutečnosti jít. 

Největším motorem je fotit to, co sami chcete - po čem toužíte i přes to, že vlastnictví foťáku vaše okolí bude chápat tak, že fotíte všechno. Já osobně jsem se dostal k portrétní fotografii tak, že jsem potkal člověka, který se sám sobě líbil více na mých fotkách než sám sobě v zrcadle - v tu chvíli jsem pochopil, jakou má taková fotka sílu a táhlo mě to velmi rychle k lepším výsledkům. A stejně jako jsem to měl já se to může stát komukoliv a v jakémkoliv jiném žánru. 

“Kdybych měl stejnou techniku jako XY, tak to taky tak vyfotím.”

Není to pravda, protože fotka je nesena okamžikem a myšlenkou a ne velikostí čipu a ostrostí objektivu. Mnohem lépe uděláte, když si koupíte knihu fotografií co vás inspiruje nebo když zajdete na kurz, který vám otevře nové možnosti. 

Abych podtrhl svou myšlenku tak vám řeknu, co si myslím:

Dobrý fotograf udělá dobrou fotku se špatným fotoaparátem, ale špatný fotograf s dobrým fotoaparátem ne. 

Nezapomínejte jakou jdete cestou.

P.

Rodina #2017

Rodina #2017

Fotografie pro dobrou věc

V první půlce roku 2015 jsem dostal možnost spolupracovat na vytvoření charitativního kalandáře, jehož celý výdělek šel na podporu Vanesky, která trpí nemocí motýlích křídel. Celý nápad pocházel z ekologického klubu Masarykovy obchodní akademie, která sídlí v Jičíně. Všechny ručně vyrobené kalendáře se podařilo prodat a já měl tu milou povinnost, že jsem byl dokonce u předání peněz, které se podařilo získat.

Ze dva roky starého fotografování pro charitativní kalendář.

Ze dva roky starého fotografování pro charitativní kalendář.

Já vím, že jsme o dva roky dál, ale nemoc motýlích křídel jen tak nezmizí. Jedná se o vrozené dědičné onemocnění pojivové tkáně - velmi zjednoduše řečeno se člověku s touto nemocí vytvářejí po těle puchýře, které se mohou ale objevovat i na sliznicích nebo v trávícím systému. Tyto puchýře jsou neuvěřitelně bolestivé a je nutné je velmi pečlivě ošetřovat. Toto ošetření dělají rodiče a pro dítě je velmi bolestivé. Celý proces zmírňování důsledků této nemoci je náročný na psychiku dítěte i rodičů, na čas i finance.

Peněz není nikdo dost a Vaneska má svůj transparentní účet (kdokoliv si může kontrolovat jak jsou peníze využívány) a já bych chtěl zase pomoci. Od pátku visí některé mé fotografie v Rychnově nad Kněžnou v nově otevřené kavárně Art Café a při té příležitosti jsem nechal vytisknout fotografii, která byla v roce 2016 nejúspěšnější na mých sociálních sítích. Přesně tuto fotografii jsem se rozhodl, že budeme dražit od koruny.

Člověk, který nabídne nejvyšší částku ji uhradí přímo na účet Vanesky a ode mě dostane tisk fotografie ve velikosti A3. Dnes bych vás chtěl požádat o lajky, sdílení a komentáře, protože i když sami například nemáte možnost přispět - tak tím, že se zapojíte alespoň kliknutím nebo sdílením pomůžete dostat obsah k lidem, kteří mohou v dané chvíli pomoci.

FINANČNÍ POMOC SMĚŘUJTE PROSÍME NA ÚČET ZALOŽENÝ MĚSTEM CHLUMEC NAD CIDLINOU

107-3044150207/0100

CZ6101000000193044150207 BIC / SWIFT: KOMBCZPPXXX (KOMBCZPP) Název účtu: Město Chlumec nad Cidlinou

Dražená fotografie.

Dražená fotografie.

Pokud vás zajímá více k této nemoci určitě navštivte tyto stránky: http://www.nemocmotylichkridel.cz

 

O učitelích...

Když jsem chodil na základní školu, tak jsem měl strašně rád jednoho učitele. Uměl poutavě vyprávět a bylo z něho cítit, že dějepis a zeměpis prostě a jednoduše miloval. I to by stačilo, aby mě vtáhnul do daného tématu, ale když přidával historky z vlastních cest, tak bylo dokonáno. Měl jsem jen nejlepší známky bez jakýchkoliv velkých příprav - jednoduše jsem si vše pamatoval z hodiny, protože mě to zajímalo.

Možná jste si všimli, že v roce 2017 jsem se rozhodl hodně lektorovat a důvod k tomu je prostý - jednoduše mě to baví. Podobně jako můj učitel miloval zeměpis a dějepis, tak já miluji to, co dělám a rozhodl jsem se, že hodnota fotografie jako takové nabývá ve chvíli, kdy nad ní člověk přemýšlí, tvoří jí a váží si jí.

Jak to dělám?

Jednoduše stejně jako to dělal můj učitel - s nadšením, na dřeň, bez lží a snahy si nechávat něco pro sebe.

Nenechávat si nic pro sebe?

Kdybych žil ve světě, kde je každý majitel fotoaparátu brán za konkurenci, tak bych nemohl jednoduše lektorovat. Naopak si myslím, že jakýkoliv člověk, který fotí mi může něco dát - i kdyby jen zkušenost s ním nebo zpětnou vazbu. Navíc dávat lidem prostor, aby se v něčem zlepšovali je něco, co mi dělá radost. Aby to mohl člověk dělat dobře, tak musí být ochoten ukázat vše i kdyby tím měl riskovat, že student rychle přeroste svého učitele. 

Když jsem začal fotit mnohem více aktivně, tak jsem hledal informace k různým tématům svícení a práce se světlem. Našel jsem anglicky mluvícího člověka, který velmi aktivně vyučuje na YouTube. Musím se ale přiznat, že většina jeho vlastní práce mi nic moc neříkala, ale jako lektor byl pro mě srozumitelný a jasný. V ideálním světě by byli fotografové, které obdivujeme i nejlepšími lektory, ale takto to nefunguje. 

Učitelé jsou různí a né každý může být skvělým učitelem, stejně jako né každý se stane výborným fotografem, kuchařem, zedníkem...

Měli jste vy sami učitele, který vás dokázali vtáhnout do svého tématu? A jak to dělali?

Hledejte ty pravé učitele

P.

Lektorování #2016

Lektorování #2016

Podobenství v hudbě

Vždy jsem měl hudbu strašně rád. Celý život jsem obdivoval muzikanty, a to co dokážou s nástroji dělat. Došlo to tak daleko, že jsem až v 16 letech sám začal hrát na kytaru a rovnou na elektrickou. Rád o sobě říkám, že jsem byl pseudomuzikant?

Proč pseudo?

Protože přiřadit si status muzikanta by bylo trochu drzé a stejně jsem to měl, když jsem se začal označovat za fotografa. Úplně původně můj pracovní FB profil nenesl tento status, ale bohužel nebyl na první pohled rozlišitelný od soukromého profilu a tím jsem byl dotlačen k používání statusu, prostě dát si nálepku, že teď jsem se rozhodl být fotografem. Třeba to někomu nedělá problém, ale mě vždy přijde drzé, když se nějak začnu označovat.

Za několik let aktivního hraní jsem prošel i přes nějaká zapadlá pódia s kapelou, která nikdy neměla uspět. Parta outsiderů, kteří se na jednom místě snaží dělat něco, co v průměru zajímá zhruba 5 lidí. Člověk si uvědomí, že i tak to má smysl, i když to na první pohled působí jako blbost.

Krajina na svitku #2016

Krajina na svitku #2016

Bojoval jsem dokola s jednou věcí. I když jsem střídal kytary a aparáty, tak mi přišlo že mám stále stejný zvuk. Chtěl jsem znít jako ten nebo onen, ale pořád jsem to slyšel jinak. Časem jsem si uvědomil, že před svým zvukem prostě neuteču…

A ve fotografii se mi stalo totéž, ale tentokrát s tím nebojuji, protože najít něco jako vlastní styl nebo konzistentní směr (který se neustále vyvíjí) je cestou, která se hledá těžce.

Ať děláte cokoliv a je vaším vzorem kdokoliv, tak nikdy nezapomínejte kdo doopravdy jste a jak se dělají chyby.

Proč chyby?

Znáte takové ty písně co se stanou hity? Kolikrát se jedná jen o rychlou výplň na album nebo nějakou chybu při hraní riffu. Chyby nenesou jen informační hodnotu, ale i jedno pravidlo:

Nikdy nesmíš přestat!

Stojíte na zapadlém pódiu, dole pod vámi paří těch 5 skalních fanoušků. Píseň máte dobře natrénovanou, ale najednou bubeník udělá drobnou chybu a vypadne mu palička na zem. Začne ji při hraní lovit v nohách a do toho se snaží bubnovat. V mžiku je někde jinde a najednou přestává hrát baskytarista, zpěvák přestává zpívat a vám běží hlavou, že to začíná být průser. Nepřestanete a hrajete dál i když se vše kolem “hroutí”.

Jak to dopadlo?

Nakonec se všichni chytli a dohráli jsme. Stačilo i přes chyby své nebo ostatních nepřestat a poučit se. Od té doby měl bubeník za páskem kalhot ještě jeden pár paliček.

Fotografie má tu moc být perfektní až sterilní, ale ve skutečnosti jsou takové snímky dobře hodnoceny jen v teoretických internetových diskuzích.

Jak jsem k tomuto tématu vůbec došel?

Před x lety jsem byl na premiéře filmu Once v malém městkém kině, které bylo počítám po letech narvané k prasknutí. První píseň filmu byla: “Say it to me now”, kterou mám od té doby rád. Včera jsem si ji chtěl pustit a našel jsem verzi, která přesně vystihuje vše o čem jsme se tu dnes spolu bavili.

Přeju vám příjemný poslech.

Proč miluji fotografování...

Dnešní příspěvek bude jiný. Bude ryze subjektivní, což je ostatně vždy, ale dnes se podíváme nejen pod povrch nějakého tématu, ale i pod povrch můj.

Jsou důvody, proč mě fotografie tak moc fascinuje a dnes se vás pokusím vtáhnout do mého světa. Snažím se o to vždy, když vytvářím nové snímky, ale ty bez kontextu nemusí vždy dávat smysl. Jsem neskutečně rád, že mohu dělat to, co mě baví a řeknu vám proč tomu věnuji více než 100%.

Už víte, že se zaměřuji na fotografování lidí a s lidmi, ale proč to tak je? Odpověď musíme hledat až nečekaně daleko v minulosti.

Jednání první - různé cesty

Představte si bod, kdy máte více možností. Všechny se zdají mít nějaké výhody, ale nakonec se rozhodnete pro tu jednu - nejen že třeba musíte, ale i chcete. Před více jak 13 lety jsem se musel rozhodnout, kam půjdu na střední školu. Měl jsem dobré výsledky v technických předmětech, ale i v těch humanitních. Tušíte správně, že jsem si vybral humanitní cestu ale nevěřil bych, že ten důvod “proč", bude formovat v daleké budoucnosti mou fotografii.

Důvodem pro můj výběr byl pocit, že techniku se vždy můžete naučit, nebo že už ji někdo vytvořil, ale člověka pochopit a rozebrat na součástky prostě nemůžete.

Jednání druhé - bod zlomu

Znáte ten pocit, kdy sedíte v práci a myslíte na něco jiného, co byste dělali? Díváte se z okna a vidíte perfektní světlo, perfektní scény, perfektní obrovské a pomalu padající vločky. Nakonec to už není o tom, že chcete být tam venku, ale musíte být tam venku a dělat to, na co myslíte.

Jednání třetí - moje fotografie

“Podívej se, jak je originální Jan Saudek.” říkali.

“Nezdá se ti, že to co děláš je moc obyčejné?” komentovali.

Prostě najednou to co děláte, má větší dosah a lidé to začnou rozebírat. Musím přiznat, že na začátku mě tohle trápilo, ale uvědomil jsem si, že moje fotografie je o něčem jiném a sleduje jiné cíle, než třeba těch co mi byli dáváni za vzor. Nevzdal jsem se té cesty, protože jsem věděl proč to dělám.

Důvod proč miluji fotografii je prostý - svět už nikdy nebude stejný a u fotografování lidí to platí dvojnásob. Má představa tkví v tom, že fotografie není jen záznam fyzické podoby člověka v nějakém prostředí nebo kontextu, ale že to je i otisk všech jeho pocitů a prožívání v daném momentu.

Pevně věřím, že mnoho svatebních fotografů pomohlo svým dílem zažehnat vážné krize, protože emoce a pocity na fotografii mohou přetrvat roky i když vy už jste je v návalu života zapomněly. Existují mé fotografie, které jste neviděli - protože třeba ani nejsou dobré a jsou z mého soukromého života, focené na černobílý film a fotoaparát za pár korun, ale na těch snímcích jsou otisky lidí, které mě budou fascinovat ještě dlouhé roky.

Není lepší pocit než když se vám daří s lidmi vytvářet něco, co má svůj náboj - je to úžasná spolupráce, protože ti lidé to chtějí dát a vy to chcete zachytit nejlépe jak dovedete.

Važte si svých fotografií, protože v nich můžete znovu vidět to, co už jste zapomněli že v sobě nebo v jiných máte.

Nemáte teď chuť dojít domů, udělat si čaj, zapálit krb a vytáhnout album z první dovolené nebo z prvních narozenin dcery? Myslím, že teď už chápete, proč tak miluji fotografování.

Z mého života na film; #2016

Z mého života na film; #2016

Jak ze mě Fujifilm udělal lepšího fotografa...

Název může evokovat nějaký faktor, říkejme mu například faktor X, který z obyčejného fotoaparátu dělá něco výjimečného. Je značka Fujifilm natolik revoluční, že její technika ze mě automaticky udělala lepšího fotografa?

Ano i ne, ale pojďme si to rozebrat blíže.

Nedá se značce Fujifilm upřít, že jejich řada se snímači X-trans je velmi podařená. Já osobně jsem si X-Pro 1 pořizoval pro fotografování portrétů. Chtěl jsem mít alternativu k velké zrcadlovce a chtěl jsem vyzkoušet něco jiného. Mimo čipu samotného mě velmi lákala pevná skla Fujinon, protože se mi líbila jejich kresba a výkony na plně otevřenou clonu.

S přivřenýma očima lze dosáhnout samozřejmě obdobných výsledků i s technikou, kterou jsem už měl. Kompromisy jsou možné vždy, ale já už jich měl dost. Jakmile mi X-Pro 1 přišel, tak mi bylo jasné, že původní plán používat Fujifilm jen se starými manuální skly, právě padl. Trvalo to jen týden, než se mi podařilo sehnat v tu dobu nedostupnou XF35mm F1.4R a od té chvíle 90% z toho co dělám, tvořím s touto sestavou.

Není to jen kvůli čipu a objektivu, ale hlavně kvůli tomu, jak se mi X-Pro 1 používá a jaký z něho mám pocit. Je to pro mě sice stále vybavení, ale baví mě ho používat. A to je důvod, reálný důvod, proč ze mě Fujifilm udělal lepšího fotografa. Dal mi radost z používání něčeho, tak spotřebního jako je digitální fotoaparát.

Není nebe bez mraků a taky bych některé věci na svém X-Pro 1 změnil, ale naštěstí pro mě je měnit nemusím, protože v novější verzi X-Pro 2 už jsou vyřešeny.

V jistém bodě jsem přestal hodnotit věci jen podle ukazatelů CENA x VÝKON, protože v první řadě mě musí věc se kterou pracuji bavit, a to se Fujifilmu prostě povedlo.

Nechci srovnávat nic s ničím a neříkám, že by měla být jen jedna značka vynášena do nebes, ale stojím si za tím, že fotografa nedělá technika, ale jeho soustředěná práce na jeho silných a potažmo i na slabých stránkách.

Nevěřili byste jak často narážím na představu, že dobrou fotografii dělá jen drahý a velký foťák - realita je naštěstí jiná.

Máte ve svém životě techniku, která vás doopravdy baví používat? Napište mi o tom. 

T. #2016

T. #2016

Dárkové poukazy

Konečně jsem pro vás připravil dárkové poukazy na fotografování. Konkrétně se jedná o:

  1. Poukaz na focení (portrétní, rodinné), a to ve dvou cenových relacích 1000,- a 1500,- nebo po domluvě přímo vytvořené na míru (například studiové fotografování, více fotografií apod.)

  2. Poukaz na individuální kurz základů fotografie (v hodnotě 500,- a 1000,- Kč)

A proč by měl člověk vůbec zvážit dárkový poukaz?

Focení je zážitek a vzpomínka a ceny poukazů jsou výhodnější, takže za své peníze získáte více upravených fotografií. Poukazy mají dlouhou platnost (do 8/2017).


Dárkový poukaz #2016

Dárkový poukaz #2016

Přes to nejede vlak!

Profesionál se pozná nejen podle toho, že svému oboru rozumí, ale že má i profesní standardy, které jasně definují rámec jeho práce.

Proč o tom vůbec začínám?

Čím déle se v oboru pohybujete, tím více různých příběhů získáváte a musím říci, že některé jsou naprosto děsivé. Motivace pro to být fotografem je různá, ale rozhodně by to nemělo být bráno jako vstupenka do něčí intimní zóny. Konkrétně mám na mysli “kolegy” (zcela záměrně používám v tomto kontextu uvozovky), kteří jsou více loudili ženské blízkosti a pozornosti než fotografy.

Modelka nikdy není kusem masa na háku, ale vždy je v první řadě lidskou bytostí. A proto postrádám pochopení pro “kolegy”, kteří nabízejí honorované focení a ještě před tím, než modelku vidí, tak sondují jestli by dostali extra službu za příplatek.

Bohužel tyto příběhy nejsou ojedinělé a vždy, když se ke mně takový příběh dostane, tak mi je stydno, že někdo takovým způsobem znevažuje nejen modelky, ale i fotografování jako řemeslo.

Rada na závěr?

Dobře si vybírejte fotografa a speciálně, pokud se jedná o intimnější focení, když vám něco nehraje, tak si radši najděte někoho jiného a pokud se setkáte s neprofesionálním chováním, tak se nebojte informaci předat ostatním, aby se nemnožily špatné zkušenosti.

Noční fotografie #2016

Noční fotografie #2016

Naučte se základy fotografování v 10 lekcích: bezplatný kurz!

Dnes bych vám všem chtěl představit nový projekt, který jsem si pro vás připravil. Jedná se o bezplatný online kurz, během kterého se máte možnost naučit základy práce s fotoaparátem, přístupu k různým žánrům nebo editace fotografií. Důvodem, proč jsem vytvořil takový materiál, je často lichá představa, že fotografii dělá jen dobrý fotoaparát. Realita je ovšem taková, že vylepšit své fotografie můžete zlepšováním svých schopností bez ohledu na přístroj. Nezáleží na tom, jestli vlastníte digitální zrcadlovku, bezzrcadlovku, kompakt, mobilní telefon, analogvou zrcadlovku nebo polaroid.

Celkově je kurz rozdělen do 10 samostatných lekcí (jejich seznam naleznete níže), které na sebe navazují a každý týden vám přijde nová lekce. První tři lekce jsou zaměřeny na teoretické základy, které pomahájí se zorientovat v technické stránce fotografování a jsou důležité pro správné pochopení dalších lekcí. Od lekce čtvrté jsou probírány jednotlivé žánry společně s různými příklady, tipy, radami a ukázkovými fotografiemi, které vám pomůžou vytěžit z daného tématu maximum. Poslední dvě lekce se týkají úpravy fotografií a jejich prezentace na sociálních sítích.

Tento bezplatný kurz můžete získat tak, že se přihlásíte k jeho odběru pomocí e-mailové adresy. Pokud se vám kurz bude líbit, budete se v budoucnu moc těšit i na další materiály - je totiž základem pro doplňující lekce a další aktivity spojené se vzděláváním v oblasti fotografie. Když se jednou přihlásíte k odběru, tak automaticky v budoucnu dostanete všechny další materiály, které připravím a vydám (odběr lze kdykoliv zrušit a e-mailový kontakt neposkytuji žádným třetím stranám).

Seznam jednotlivých kapitol:

  1. Základy I - hodnoty času závěrky, clona objektivu a hloubka ostrosti

  2. Základy II - jak se navzájem ovliňuje čas, clona a jak se mění hloubka ostrosti v závislosti na cloně, vysvětlení hodnoty ISO a její dopad na čas závěrky

  3. Režimy - vysvětlení a porovnání režimů “auto”, “A”, “P” a “M”

  4. Portrét - jak pracovat se světlem, jak zmírnit nedostatky techniky apod.

  5. Reportáž - různé přístupy k tvorbě reportáže

  6. Street - cesty, jak nazírat na street fotografii a jak se nedostat do problémů

  7. Krajina - jak vytěžit z krajiny kolem vás maximum (lekce zpracována ve spolupráci s Markem Mendelem, který je fotograf krajin, architektury a tvůrce časosběrných videí)

  8. Architektura -jak vytěžit z architektury kolem vás maximum (ve spolupráci s Markem Mendelem)

  9. Postprocess - úpravy fotografií, příklady úprav a programů (od těch zdarma až po ty placené)

  10. Prezentování fotografií na sociálních sítích

Fujifilm X-Pro 1 #2016

Fujifilm X-Pro 1 #2016

Proč člověk vůbec něco vytváří?

Nikdy vás nenapadlo, že by byl život zábavný, kdybyste seděli na zadku a vše se dělo tak nějak jen kolem vás, ale bez vás? Kolikrát je člověk unavený nebo se zrovna neděje vše, jak by si přál a přes to všechno vždy dříve nebo později začne něco dělat.

Toto je třicátý čtvrtý pondělní článek na tomto blogu. Za tu dobu jsem vynechal tři pondělky, takže první článek vyšel před neuvěřitelnými třiceti sedmi týdny. Už se mě několik lidí ptalo, proč vůbec píšu?

Na prvním místě musím říci, že mě to baví. Rozhodl jsem se jít cestou netechnického psaní, protože si myslím, že je spousta serverů a fór, kde se fotografové perou o každé slovíčko v technických debatách. Domnívám se, že pro lidi, kteří mě z nějakého důvodu sledují toto není obsah, který by je bavil a musím říci, že ani mě by ho nebavilo psát pro můj web.

Fotografie, které se věnuji se přímo týká lidí a já se snažím pravidelným psaním těmto lidem (i zájemcům) poskytnou materiál, ve kterém se mohou seznámit s některými mými myšlenkami, protože nechci být pro lidi nečitelný. Nechci aby měli strach z toho, že nevědí koho si s sebou berou na důležité dny v životě, jako je třeba vlastní svatba nebo portrétní focení.

Každý článek je trochu jiný, každý si přečte jiný počet lidí. Dva články dokonce byly tak virální, že měli čtenost v tisících lidech, a to je vždy potěšující. Obsese přesnými čísly mě nutí sledovat všechny možné atributy mé činnosti, ale úplně nejvíce vás dostane, když z těch stovek a tisíců vám napíše reálný člověk s díky nebo připomínkou. To je něco, co vás doopravdy nabije a je jedno, že před tím jste napsali dalších 30 článků, které někdo četl, ale nijak se k nim nevyjádřil.

Mohu vám, ale s klidným srdcem říci, že do mé motivace k psaní doopravdy nepatří peníze, protože kdyby to o nich bylo, tak to zabalím po prvních pěti. Určitě jste si všimli, že na mém webu na vás žádná agresivní reklama nekřičí a mohu vám slíbit, že se to ani nezmění.

Asi nejsem jediný na světě, který je občas “paralyzovaný” - mám pocit, že vše stojí a že nejsem schopen rozpoutat ani bouři ve sklenici vody, ale nakonec se mi to vždy nějak podaří. A pokud takovou moc mám já, tak vy všichni taky.

Chci vám moc poděkovat, že se vracíte na můj web. Že mi jednou týdně obětujete pár minut čtení a že občas někdo z vás mi dá zpětnou vazbu. Hodně to pro mě znamená.

cityscapes, #2016

cityscapes, #2016

Tři cesty jak přestat fotit zadarmo

Rozhodně nejsem jediný člověk na světě, který nestudoval fotografii v nějaké zavedené instituci. Mám jiné vzdělání, které mi ovšem dalo mnoho návyků a zkušeností, které nyní používám. Tak jako tak, ale byl můj kontext ve společnosti dlouhou dobu spojen s jiným oborem a můj přechod k fotografování nebyl některými známými správně postřehnut.

Myslím si, že toto není jen můj případ. Fotografové se často rekrutují z mnoha různých oborů a téměř každý se lišíme vzděláním a nějakou naší historií. Když člověk začíná s fotografováním na volné noze, tak prvními zákazníky často bývají kamarádi a známí. Z kterých ideálně vznikají další reference a znich zase další. Otázkou ale je, jak správně nastavit pravidla právě pro lidi, které známe?

Věřím, že jsou fotografové, kteří nemají problém si známému říci o peníze, ale já osobně jsem to na začátku podnikání vůbec nezvládal. Jenže to s sebou přináší ty následky, že vám vznikne velká skupina ve které je potencionální poptávka po vaší práci, ale kterou nebudete žádat apriori o peníze. Minulé pondělí jsem psal o výdajích spojených s fotografováním a ty platí na začátku podnikání dvojnásobně, protože zakázek není neomezené množství a účty za vás nikdo nezaplatí.

Jak z toho celého ven?

První možností je prostě nenabízet svou práci zadarmo a nedělat rozdíly mezi zakázkami pro cizí lidi a pro lidi, které znáte. Myslím si, že toto je velmi tvrdé řešení a lze ho změkčit slevou z celkové ceny (slevu vždy uvádějte do faktury, aby příjemce fotek viděl, kolik vaše služby doopravdy stojí). Já osobně využívám toho, že je můj ceník veřejný a tedy dostupný komukoliv.

Druhou možností je působit na své okolí a změnit svůj status na “profesionální fotograf”. Já sám se snažím otevřeným psaním o fotografii lidem přibližovat skutečný svět, který na první pohled není viditelný. I přes všechnu snahu, ale narazíte na někoho koho znáte roky, komu jasně naznačíte, že tohle zadarmo nelze, ale který na to opakovaně nebude vůbec reagovat.

To nám otevírá třetí možnost ve které prostě přestanete dělat “službičky” kamarádům a už nebudete vydávat energii, kterou byste věnovali něčemu z čeho víte, že už nemůžete získat nové zkušenosti, reference, kontakty nebo peníze. Tuto energii a čas můžete začít cílit do hledání klientů se kterými bude vztah ryze pracovní.

Abych nebyl jen v rovinách terorií, tak vás trochu zavedu do jednoho příkladu z praxe:

Kamarádka mě neoficiálně poptávala jako fotografa na akci (což je pro mne spíše okrajové téma, ze kterého mi většinou nevzniká žádný relevantní materiál pro propagaci na mých sociálních sítích). O penězích nebyla řeč a dokonce padala slova jako symbolická odměna atd. I když jsem neměl na daný termín pevně danou žádnou zakázku, tak jsem potvrzení odkládal nejdále jak to šlo. Proč? Jednoduše zakázka, která pro mě není validní, stojí čas, peníze (opotřebení techniky, benzín atp.) pro mne jednoduše stojí, až za potencionální možností mít v daný den placenou zakázku. Když jsem tohle kamarádce vysvětloval, tak mi napsala, že jsou u mě kamarádi až na posledním místě. Naštěstí tohle není úplně pravda, ale kamarádi nemůžou být přece důvodem, proč nemít z čeho zaplatit nájem nebo jídlo.

Nic není jen černé a nebo bílé a prací každého freelancera je volit nejefektivnější strategie ve kterých není orientace určená jen na peníze, ale i na zkušenosti a například kontakty. Když mám nápad, který chci zrealizovat, tak si vyberu někoho, kdo se mi na to hodí a focení je moji investicí do mě a mé propagace, ale když už máte zkušenost, že z někoho nevytěžíte vůbec nic, tak zvažte jestli to má vůbec nějaký smysl.

Jsme ve světě, kde fotograf bojuje na několika frontách najednou: buduje své jméno, své zkušenosti, své kontakty a mezitím musí zaplatit své účty, protože ty za vás kamarádi taky nezaplatí.

Mysli na to co děláš a proč to děláš.

Filmová fotografie, #2016

Filmová fotografie, #2016

Proč mají fotografové tak nehorázné ceny?!

"Párkrát cvaknou, pak to jen doma stáhnou do PC, pošlou mi to a nechají si za to zaplatit takové peníze? To si můžu taky koupit foťák a vyfotit si to sám."

"Vždyť všechnu práci udělá ten foťák."

"Vždyť máš zrcadlovku, tak můžeš přijít přeci fotit ne?"

"Všichni fotíte stejně, tak proč máte každý jinou cenu?"

Ne, ne, ne, ne. Lidi, no tak. Pojďme si to malinko rozebrat na tvrdá fakta. Nebudeme si tady lhát a řekneme si to na rovinu.

Z čeho se vlastně skládá cena fotografovy práce? Já vím, že je občas těžké nahlédnou za oponu, ale proto vám tu píšu článek, který jasně rozežene domněnky a nesprávné představy.

Cena za fotografování reprezentuje mnohem více než to, co vy vidíte při focení - to je jen pomyslná špička ledovce. Určitě se spolu nebudeme muset přít, že rozhodně platíte čas, který strávíte při fotografování. Jenže k němu hned musíte připočítat i čas, který stojí domluva zakázky a její zpracování. Neznám fotografa, který by klientovi odevzdával neupravené fotografie. Délka editace je závislá na velikosti zakázky, množství a druhu úprav. Například, když mám portrétní focení a na každém portrétu je nutné udělat poměrně zdlouhavou retuš pleti, tak se mohu u jediné fotky zaseknout klidně na hodinu a více (čas editace jedné fotky nelze jasně paušalizovat, protože například úprava pro velkoformátový tisk může trvat klidně jeden pracovní den).

Další nezanedbatelnou položkou je použitá výbava, její pravidelný servis a obnova. Digitální fotoaparát není věcí nezničitelnou. Každý snímek přispívá k opotřebení závěrky, která má svou životnost - například firma Nikon garantovala u některých modelů minimálně 150 000 expozic. Zdá se vám to jako velké číslo? Upřímně řečeno není problém udělat 2000 snímků v jedné zakázce (například svatba) - to se rovná 75 zakázkám do smrti závěrky jejíž výměna je v řádech tisíců korun. A závěrka není jediné co se opotřebovává. Porouchání techniky může znamenat velké investice, které mohou přijít téměř kdykoliv.

Cena výbavy je téměř u každého profesionálního fotografa v řádkách vyšších desitisíců, popřípadě nižších statisíců korun. A tato výbava potřebuje svůj servis a postupnou obnovu.

O něco hůře jsou na tom kolegové, kteří vedou vlastní fotoateliér, protože mimo techniky v něm (stahují se na ní stejné zákonistosti rozkladu a rozpadu, jako na všechno ostatní) musí platit ještě energie a potažmo i nájem za daný prostor.

A to nás přivádí už do výdajů zcela běžných a lidských, které máme všichni = nájem, hypotéka, jídlo, oblečení, vzdělávání, doprava, pojištění a v neposlední řadě i platba zdravotního a sociální pojištění (profesionální fotograf vám vždy vystaví fakturu, jinak by se provinil krácením daně - alternativou je uzavřená dohoda o provedení práce).

A pokud jsme pořád ještě vy a já OK a chápeme se, tak přitvrdíme a dostaneme se k tomu, co doopravdy nevidíte, ale co by se do ceny každého fotografa mělo projevit - zkušenosti. Vy se vidíte hodinu s fotografem a dostanete fotky k vaší spokojenosti a v největší možné kvalitě. Jenže k tomu, aby to tak dopadlo a netrvalo to trojnásobek času vede velmi dlouhá cesta, která je plná vzdělávání, tréninku a investic z vlastních zdrojů. Tento bod je důvod, proč se i má cena vyvíjí a je vyšší, než bývala na začátku vlastního podnikání. Dobrý fotograf vám dodá nejen to co chcete, ale šetří i váš čas a tím vás nechá vydělávat ve vaší práci nebo se věnovat třeba rodině. Je to stejné, jako u profesionálů v každém jiném oboru.

Vždycky najdete někoho, kdo pro vás udělá něco levněji nebo i zadarmo, ale často za cenu toho, že vás to bude stát mnohem více času a s výsledkem například nebudete spokojeni. Fotografie je řemeslo, které má spoustu skrytých výdajů, které nejsou na první pohled patrné.

Abych dodržel to, co jsem předeslal a bavil se tu o faktech tak vám přidávám dva příklady přímo z mé praxe.

  1. Ještě jsem neměl focení jako full-time job a byl jsem osloven, abych jel jednu akci s firmou a podepsanou dohodou, jako pomocný článek (ve skutečnosti jako fotograf). Vezl jsem svou techniku a mimo pomoci při organizaci jsem při akci samotné doopravdy fotil. I když jsem měl dohodu podepsanou, tak mi nebylo jasné, jak budu nakonec kompenzován. Zkrátím to - byl jsem ten den na nohou asi 18 hodin a přijel jsem domů až nad ránem. Asi o měsíc později mi přišlo na účet 600,- Kč. Když to zaokrouhlíme, tak jsme ten den pracoval za 33,50 Kč na hodinu. Kdo z Vás by šel do práce za takové peníze? Je jasné, že v tomto bodě byla má chyba v tom, že jsem svou cenu nenastavoval já sám. Na druhou stranu to byla cenná zkušenost v tom ohledu, že je důležité mít svou vlastní cenu.

  2. Druhý příklad je už z profesionální praxe. Výše jsme si řekli, co všechno fotograf musí zaplatit a co se do jeho ceny promítá. U mě je jednoduchým příkladem svatba jejíž cenu mám stanovenou na 7 000,- Kč. Na první pohled to vypadá až astronomicky, ale realita je taková, že svatba je u mě týden práce - to znamená 40 hodin a více dle velikosti svatby a zadání zakázky. Trocha matematiky: 7000/40 = 175Kč/hod. Já vím, že to vypadá v přepočtu na dobrou hodinovku a že ne každá práce takovou má, ale to co vám přijde patnáctého v měsíci na účet je čistá mzda. Nezapomínejte, že fotografové, kteří pracují na vlastní IČ si ještě musí platit zálohy zdravotního a sociálního pojištění a kde je amortizace techniky?

Cena každého fotografa je zcela individuální věc a jsou chvíle, kdy plně chápu na první pohled vysoké ceny za fotografování například svatby, protože výkony některých svatebních fotogafů fakt stojí za tu cenu. Druhou věcí je, že ne všichni fotografové svou cenu veřejně uvádějí - prošel jsem prvních 30 fotografů, které mi naservíroval Google a z nich má veřejný ceník jen 18, zbylé prostě musíte kontaktovat a je otázka, jestli tvorba překážek je ku prospěchu nebo neprospěchu.

Osobně doufám, že i když to dnes byl delší článek - možná trochu odhalující, že vám pomohl trochu proniknout do toho, proč mají fotografové různé ceny a proč je nutné za kvalitní práci platit.

#Fujifilm, 2016

#Fujifilm, 2016

Nejlepší fotograf na světě?

Jak by se dalo odpovědět na otázku, kdo je nejlepší fotograf na světě? Možná mají někteří z vás své favority, ikony a fenomény, které stojí hodně vysoko a vy si jich ceníte. Pár dní jsem rozmýšlel a zvažoval, koho bych vybral, ale byla to jen hra na svět, kde by člověk měl omezený počet voleb a hlavně by volit musel.

Realita je taková, že nejlepší fotograf na světě neexistuje, neexistoval a doufejme ani existovat nebude. Fotografie se nedá měřit a v tom se ukrývá její kouzlo. Je velmi naivní si myslet, že fotografie je soutěž. Není-li soutěž, tak není přeci nutné ani soutěžit.

Občas mám, ale pocit že se fotografové podobných témat vnímají jako konkurence a přitom každý má svůj vlastní rukopis (když ho má vytvořený), který nejednou rozhoduje o tom koho fotografie osloví. Dnes má každý fotograf možnost si díky sociálním sítím budovat své publikum, které oslovuje při prezentaci svých fotografií.

Ani velikost publika není rozhodující protože autor, který zpracovává aktuálně módní téma zajímavým způsobem, může poměrně rychle vytvořit velký okruh sledujících.

Je největší fotograf nejlepší na světě? Nebo ten nejstarší?

A není to jedno?

Tvoř, sleduj, inspiruj se, vyvíjej se.

P.

Fujifilm X-Pro 1, #2016

Fujifilm X-Pro 1, #2016

Autorské ego

Ego máme všichni. Myslím si, že nám pomáhá chránit integritu toho co děláme a pomáhá nám odpovědět na otázku proč něco děláme. Bohužel se mi stále častěji stává, že kolegové fotografové projevují své autorské ego tam, kde by dle mého mělo stát slušné vychování.

Čím déle fotografuji a potkávám více modelek, tím více různých příběhů se ke mně dostává a občas jsem doslova zklamán z toho, jak fotografové (zatím vím jen o mužích) nedokážou pracovat s přáním a potřebou klienta, ale tvrdě si prosazují jen své představy. V poslední pondělním článku jsme psal o rozdílech v užitné a umělecké fotografii a myslím si, že do širšího cyklu autorské ego patří (s rozumem), ale v užitné fotografii už by mělo jít o konsenzus více stran a faktorů.

Autorské ego má mezi fotografy jeden zcela základní projev na který já narážím doslova dnes a denně. Tím není nic jiného než napsání, jak by dle nich měla VAŠE fotografie vypadat.

Proč je slovo “vaše" v kapitálkách?

Fotografie je vázaná na reálný svět (na čas, místo a všechny další okolnosti), takže by se dalo s jistotou pochybovat, jestli se jedná o umění - to ovšem nechme. I když je fotografie takto vázaná, tak se v jistém ohledu jedná o subjektivní pohled autora na danou scénu (nebo na scénu, kterou vytvořil, spoluvytvořil) = jedná se o jeho představu.

Přistupme tedy na to, že fotografie v jednodušším pojetí je autorova představa o světě, který se kolem něho děje, nebo který spoluvytváří. Je-li má fotografie mou představou a někdo mi začne k fotce psát, jak by to udělal jinak, tak už nehodnotí nijak moji fotografii, ale snaží se mi svým autorským egem nadiktovat, jak by fotografie měla v jeho očích vypadat.

Když se posuneme do absurdna, tak by stejný model v literatuře znamenal, že by ostatní spisovatelé donekonečna komentovali drobné odbočky v knihách a dožadovali se nejlépe přepsání půlky knihy. Ano, mohou si myslet, že se to dalo udělat podle nich lépe, ale to je pouze projekce vlastního modelu “dobře” do cizí práce. Motivace k dělání takových věcí dle mého vychází ze snahy ponížit svou projekcí cizí práci a polaskat si právě to své autorské ego (svou představu “dobře”).

Stejně jako se Dorian Grey ani na konci knihy nepolepšil, stejně jako Veronika nezemřela a Zajda Munrou nepochopil, že umře, tak i mé fotografie jsou mou subjektivní představou, která má svou integritu.

Vzhledem k tomu, že vím co dělám a proč, tak se pod svými fotkami nikho neptám, co bych měl udělat jinak, protože vím důvod, proč to tak je.

Nakonec přidávám několikatero, jak změnit svůj přístup k cizí práci na internetu:

  1. Nepiš nikomu pod fotku svou představu, jak by měla fotka vypadat, když tě o to nežádá.

  2. Místo svých představ projev trochu úcty k cizí práci a zeptej se radši na kontext (proč to tak je?)

  3. Nepovyšuj svou autorskou představu nad jiné.

  4. Než začneš hledat chyby, tak se zaměř na podstatu cizí práce.

  5. Mysli na slušné vychování.

Soustřeď se na to co děláš.

P.

Fujifilm X-Pro 1, #2016

Fujifilm X-Pro 1, #2016

Užitná fotografie a volná tvorba

Fotografie jako taková má více rovin, než by se mohlo na první pohled zdát. V úplném základu lze rozlišovat fotografii na užitnou a tzv. volnou tvorbu.

Užitná fotografie je vázaná na zakázku a má svůj jasný účel - portrétní fotografování, reportáž na akcích, produktová fotografie atp. Druhou kategorií je volná tvorba, která může více korenspondovat s invencí daného autora. Naschvál se vyhýbám označení umělecká fotografie, protože s tímto termínem se dle mého přespřílíš plýtvá a mnoho fotografů, kteří nejsou ochotni svůj um rozvíjet na všech rovinách se označuje apriori za umělce.

Když se mě někdo zeptá jestli není těžké být umělcem, tak automaticky odpovídám, že to je v pohodě, protože nejsem žádný umělec. Užitná fotografie je už jen z podstaty věci více řemeslem, protože výsledkem je průnik přání zákazníka (zadání zakázky) a dodaného výsledku s větší či menším zapojením fotografa.

Jak velké bude autorské zapojení je závislé na klientovi a zdá se mi naprosto nevhodné své autorské ego prosazovat v zakázkách do kterých nepatří, a nebo nebylo o něj žádáno.

Chce-li si fotograf vytvořit větší prostor pro autorskou invenci, tak by se měl věnovat aktivně i své volné tvorbě, ve které může na větším prostoru ukázat své myšlenky a schopnosti. V jednom rozhovoru proběhla věta, že fotograf jako takový neexistuje do doby, než začne vytvářet komplexnější projekt nebo cyklus, který doopravdy vypovídá o jeho vlastních schopnostech.

Sám mám rozpracovaný cyklus The_Books, který je od prvnotní myšlenky mým vlastním projektem. Práce na něm mě učí novým věcem, protože není svázán zakázkou, ale mohu si v něm vytvářet vlastní cíle a výzvy. Dalším pozitivním efektem je, že se jedná o testament autorské tvorby, který pomáhá dotvářet obraz toho co dělám a myslím si, že je pak autor pro své publikum i klienta o něco srozumitelnější.

Nepřestávejte tvořit - i kdyby to mělo být do šuplíku.

P.

#2016

#2016

Technokratické samaritánství

Cena fototechniky není nízká. Navíc se stále vyvíjí a marketing vytváří tlak na to, aby fotografové stále opakovaně utráceli nemalé finance za menší či větší změny mezi modely nebo kupovali nové příslušenství. U hobby fotografů se nejedná o investice, protože většinou není předpoklad, že by se jim vklad vrátil nebo jim naopak technika vydělávala.

Opačná situace nastává u profi fotografů, kteří fotaparát používají jako zdroj příjmů - je to stejné jako dílna a vybavení automechanika. Prostě a jednoduše fotograf bez foťáku existovat nemůže.

Bohužel narážím na kolegy, kteří mají za to, že je nutné vlastnit co nejdražší techniku bez ohledu na to, jaké klienty mají (když je mají). Myslí si, že tím pozvednou kvalitu fotografie. A tady je ta chyba, protože kvalitu fotografie neurčuje technika (to je omyl na obou stranách barikády), ale kvalita fotografa.

Pokud někdo pozvedává kvalitu fotografie pouze technikou, tak se dopouští technického samaritánství, protože nezřídka investuje do techniky nebo vybavení, které se mu jen tak nezaplatí nebo motivuje k plošnému zvýšení cen. Velká část lidí měří kvalitu fotografa podle techniky (velikost a množství) a předpokládají, že technika všechno udělá sama.

Nejsou fotografové sami strůjci představ, že dobrou fotku dělá dobrý foťák?

Pokud nechce člověk hned zkrachovat, tak musí zapřemýšlet jestli investice do techniky zlepší kvalitu natolik, že to přivede klienty, kteří tuto investici ocení a svým způsobem v zakázkách i zaplatí. Pokud, ale fotograf investuje do něčeho, co ve výsledku jako zlepšíní pozná pouze on a další fotografové, tak riskuje, že svou investici bude těžko klientovi prodávat v ceně za své služby (potažmo splácet nebo na ni vydělávat).

Myslím si, že je dobré vyvažovat snahu pozvednout celkové postavení fotografie v českém prostředí, ale ne nákupem přebytečného příslušenství nebo pro daný žánr naddimenzovaným aparátem.


Pryč jsou sice doby, kdy byl fotograf schopen fotit s jedním aparátem několik (i desítek) let a jen měnil film, ale neznamená to, že je nutné hned mít vždy jen to nejdražší nebo v naších očích to “nejlepší”.  

Zůstaňte soustředění na to, co má doopravdy smysl.

P.

Helča #2016

Helča #2016

Dělej, co má smysl!

Na každé cestě potkáváme překážky. Nemá cenu se dívat doleva a doprava na cizí cesty a hodnotit cizí strasti nebo si stěžovat, že to má někdo z našeho pohledu snažší. Tím, že to děláme jen plýtváme náš čas a energii, která má být využita jen na naší vlastní cestu a na zdolávání našich vlastních překážek.

Nevím jak to máte vy, ale já jsem velmi často konfrontován s teorií, co má smysl a co bych měl dělat když. Bohužel, každý žijeme jen svůj život, a proto jsou tyto konfrontace spíše ztrátou drahoceného času. Ne vždy se prostě daří na 100% a každý z nás by chtěl, aby se některé věci děly jinak.

I když máte pocit, že se nedaří, tak nezbývá nic než vytrvat do bodu, kdy se situace vaším zásahem změní. Pokud je například fotografie to, co vám dává smysl, tak by byla hloupost jít dělat něco, v čem smysl nevidíte. Cesty většinou nejsou ani rovné a ani snadné, ale nějaké pomyslné přiblížní k cíli může být pak o to lepší.

A co dělat, když máte pocit, že vás dobré rady lidí na kterých vám záleží paralyzují?

  1. Nepřestat myslet na to za čím jdete

  2. Nezabředávat do nekonečných rozhovorů plných dobře míněných rad

  3. Soustředit se na vlastní motivaci

  4. Pracovní nebo životní paralyzaci změnit v kvalitní pauzu a relaxaci

  5. Inspirovat se u lidí ze stejného i jiných oborů

To, že cesty nejsou snadné vidíme všude kolem sebe, jen to občas aktivně přehlížíme, protože potřebujeme menší zastavení na nadechnutí. Stejně jako umělci, tak i podnikatelé zažívají pády a vzestupy a když jste fotograf, tak jste od každého trochu.

Zůstaňte soustředění na to, za čím jdete.

P.

Helča #2016

Helča #2016

Autor vs. Dílo

Jan Saudek v jednom dokumentu řekl, že úskalím fotografie je fakt, že většinou je známé dílo, ale autor (fotograf) je často člověkem zcela neznámým. Sám přiznal strach nad zapomenutím. Když si ale představíme Jana Saudka a jeho bohatý život, který byl skloňován od psaného textu, přes dokumenty až po volně inspirovaný celovečerní film, tak nemůžeme o zapomenutí vůbec mluvit.

Jan Saudek není dobrým příkadem neznámého autora světově uznávané práce, protože jeho dílo rezonovalo i v zahraničí tak silně, že klip kapely R.E.M. Losing my Religion se odehrává v prostředí inspirovaném jeho fotografickým studiem s oknem.

https://www.youtube.com/watch?v=if-UzXIQ5vw

Až po své smrti se podobné pozornosti dostalo Kyjovskému fotografovi, který byl většinu života považován za blázna - Miroslav Tichý a jeho voayerská fotografie byla na sklonku jeho života a po jeho smrti vytažena na světlo světa a dostalo se jí uznání například ve Francii. Právě ve Francii se k tomuto dílu dostal Nick Cave (zpěvák a autor dvou dechberoucích knih - A uzřela oslice anděla; Smrt Zajdy Munroa). Nick Cave s kapelou The Bad Seeds napsal a nahrál píseň The Collector, která je přímo inspirována fotografií Miroslava Tichého.

https://www.youtube.com/watch?v=TFZqvegsV0Q

Důvod, proč jsou některé fotografie ceněny a jiné ne je vždy různý. Někdy je potřeba za fotografií mít silný osobní příběh plný bolesti, útlaku nebo nespravedlnosti a někdy je potřeba být ve správný čas na správném místě. O druhém případě své vědí všichni reportážní fotografové. Přítomnost v místě a čase například pomohla odhalit světu obrovský talent Josefa Koudelky, který nafotil příjezd okupačních vojsk v ’68 do Prahy.

Takto bychom mohli hledat dál, opustit naší malou republiku a najít další zajímavé příběhy fotografů po celém světě. Jednu věc mají, ale tyto reálné příběhy společné - osobitost. Až ve chvíli, kdy dostane fotografie od autora svůj ráz a rozlišitelnost, tak existuje v přímém spojení s autorem.

Analog #2016

Analog #2016

Fotografický su-realismus

Jsou chvíle, kdy nabývám dojmu, že každý čech je kritikem. Nechápu, kde se bere ten nekonečný pocit, že je každý povinován erudovaně hodnotit, strhávat a do jisté míry diktovat, jak by měla práce cizího autora “správně” vypadat. Zpětná vazba je dobrá a žádoucí, ale musí mít nějaký náboj - například emoční, situační apod.

Stejně jako vzniká dílo za nějakým konkrétním účelem (nebo by alespoň mělo), tak i kritika by měla mít svůj účel, kterým by měla být snaha posunout autora o kousek dál, nebo pomoci laikům se zorientovat v tvorbě. Bohužel tento koncept v našem prostědí úplně nefunguje.

Nejvíce vnitřně bojuji s hodnoceními od fotografů, kteří pojímají fotografii pouze jako nesmírně vážný koníček (této skupině říkám pracovně “hobíci”). Jakmile vidí fotografii hobík, tak už tahá něco jako 10 zákonů kopozice, perspektivy a hledá zlatý řez za každou cenu. Nakonec vám ještě okoukne, co mu přebývá v rozích a napíše vám, jak na fotografii nazírá on a co všechno by změnil.

V poslední větě, ale nastává problém, který mi přijde z dlouhodobého hlediska neskutečně otravný. Hobík totiž dokáže se všemi poučkami v ruce a představami o výkonech grafických softwarů absolutně ignorovat, co na fotografii ve skutečnosti je. Prostě a jednoduše vynechá z hodnocení motiv, energii, nápad, atmosféru a zaměří se pouze na to co je dle něho “špatně” nebo by udělal jinak, protože literatura říká, že to má být přece správně takhle.

Takové hodnocení není apriori špatné, ale je také velmi suché a ukazuje spíše neúctu a snahu o mechanickou kritiku, protože v této situaci kritik nevynaloží ani sebemenší snahu nazírat na fotografii v širší souvislosti. Zaměření na chyby je vytvořeno hodnotovým systémem našeho školství, ale do umění rozhodně nepatří.

Pro hodnocení fotografií není potřeba stupnice 1-10. Mnohem více vypovídá o fotografii to, jak a kolik lidí na ni reaguje.

A proč nemůžu všechny dobře míněné rady hobíků vyslyšet?


Prostě a jednoduše patřím do jiné skupiny, kde se po zvládnutí s pravidly pracuje už zase trochu jinak...

Helča #2016

Helča #2016

Začínající fotograf na volné noze, aneb jak si ulehčuji život na volné noze a na co si dávám pozor

Přechod na volnou nohu je výzva. Je mnoho lidí, kteří jsou nuceni tento proces absolvovat postupně, a pak jsou lidé, kteří potřebují razantnější krok, který změní mnohé. Dalo by se říci, že jsem typ B, protože jsem věděl, že s kompromisy bude cesta k cíli, který jsem si vytyčil, mnohem vzdálenější.

Ani jedna cesta se nedá označit za špatnou, ale obě mají něco společného - je nutné se na ně připravit. Může to znít jako klišé, ale když do přechodu na volnou nohu člověk vlétne absolutně bez přípravy, tak ne vždy to musí dobře dopadnout. Štěstí přeje odvážným, ale ne nepřipraveným. Speciálně fotografie v sobě ukrývá nejednu výzvu a úskalí.

Univerzální návod asi neexistuje, ale přečíst si, jak to má někdo jiný, i mě v mnohém inpirovalo a inspiruje. Z tohoto důvodu se chci s vámi podělit o to, co já považuji za úskalí a jaké nástroje používám, abych si nekomplikoval život.

 

Finance

Přechod na volnou nohu s sebou nese často změnu finančního toku. Najednou jsou pryč jistoty jako stabilní plat do patnáctého v měsící a nově se nemůžete těšit na odměny dvakrát ročně. Asi u každé profese na volné noze, tak i ve fotografii je finanční tok ovlivněn jednotlivými zakázkami (jejich četností a velikostí). Dynamika příjmů se nedá moc přesně v prvních měsících předpokládat, stejně tak vývoj následujících měsíců - jednoduše nemáte data.

Pro toto období bych velmi apelovat na finanční rezervu. Ta by měla pokrýt nejen zpravidla pozvolný začátek podnikání na volné noze, ale i výkyvy v jednotlivých měsících. Začínající freelancer může nabýt klamného dojmu, že když se jeden měsíc daří, že je to stav neměnný a bude mít konstantní nebo rostoucí tendenci. Bohužel proměnných, které ovlivňují zakázky, je mnoho. Ve fotografii například i roční doba (období svateb), finanční situace potenciálních klientů, konkurence, kvalita vlastní dodávané práce, marketing.

Myslím si, že je nezbytné analyzovat si nejen prostředí, ve kterém se pohybujeme se svou nabídkou služeb (vnější), ale i naše služby (vnitřní). Zaměření na silné stránky a práce na slabých stránkách může urychlit finanční stabilizaci. Osobně pracuji s pesimističtějšími scénáři - díky nim jsem byl nucen vytvořit si dostatečnou finanční rezervu.

Začínajícím volnonožcům, kteří nemají dostatečnou finanční rezervu bych doporučil menší risk s prací na částečný úvazek doplněný prací na volné noze s postupným dominováním právě této práce (po upevnění klientely a získání směrodatných dat, pro plánování do budoucnosti).

Nejzákladnějším krokem je schopnost spočítat si měsíční náklady, které jsou nutné pro zajištění všeho potřebného. Ve chvíli, kdy dokážete vyjádřit číslem, kolik si potřebujete vydělat, tak i víte, kolik potřebujete minimálně vyfakturovat za vaši práci. Pro větší přesnost kontroly příjmů a výdajů je možné si celkové náklady vydělit čtyřmi a pracovat s kratším časovým úsekem, kterým je týden (podobně je tomu v zahraničí).

Úskalím jsou nečekané výdaje - u fotografů například nutnost nákupu nebo opravy techniky. Všechny tyto jednotlivé výkyvy by měla pokrývat dostatečná finanční rezerva. Ovšem tvorba a udržení finanční rezervy je otázkou sebekázně a promyšlených rozhodnutí. Mnoho lidí si vede zevrubné tabulky s příjmy a výdaji. Já si nerad komplikuji život s účtenkami za drobnosti, a proto využívám aplikaci “Finances” (dostupná v App store), díky které si mohu výdaje (potažmo i příjmy) zaznamenávat ihned do svého telefonu, přiřazovat jim kategorie apod.

Tento jednoduchý nástroj je vynikající zpětnou vazbou pro vaše nakládání s financemi. Mnohdy pomůže odhalit i místa, kde jsou finanční ztráty větší, než by musely nezbytně být.

 

Fixní (a skryté) náklady fotografů

Doba pokročila a trendy se změnily. Vývojáři softwaru se snaží tvářit, že v roce 2016 je jejich luxusní produkt dostupný téměř každému. Už nemusíte zaplatit horentní sumu za licenci programu. Dostanete nabídku mít vždy nejaktuálnější verzi programu, ale musíte si ho pronajmout. Tedy každý měsíc zaplatit nájem.

Ze začátku šlo o neškodný obchod pro lidi, co neměli možnost vstupní investice, ale vyplatilo se jim platit nájem za program, který vlastně nikdy nebude jejich. Bohužel konkrétně firma Adobe nevydává zpětné aktualizace pro jejich Lightroom verze, které pak nejsou schopny například pracovat s RAW soubory nejmodernějších fotoaparátů. Já osobně mám krabicovou verzi tohoto programu (jednu generaci starou), takže žádný nájem neplatím, ale při koupi novějšího těla fotoaparátu již budu víceméně nucen přejít i já na vyšší “krabicovou” verzi nebo pronájem softwaru (možnosti jak to vyřešit vždy jsou, ale už by tato řešení nebyla nikterak pohodlná, byla by omezující a co hůře by byla náročnější na čas).

Cena programu Lightroom 6 je cca 3500,- za krabicovou verzi programu a měsíční pronájem balíčku pro fotografy Lightroom licence CC a Photoshop CC stojí v ročním plánu 326,- Kč - respektive  3900,- Kč za rok. Je jen otázkou, jaké řešení je pro konkrétního fotografa výhodnější. Je vždy na zvážení, co se fotografovi vyplatí, ale je dobré si tento náklad sečíst a vidět, kolik doopravdy člověk za rok zaplatí před tím, než si začne program pronajímat.

Softwarové vybavení je jen jeden z příkladů fixních nákladů, u kterých si začímající fotograf musi rozmyslet jejich návratnost za jejich cenu. Dalším takovým je řešení osobní prezentace. Stále považuji za nutné mít svůj web, a to i v době, kdy se více pěstují sociální sítě. Já osobně beru web jako dynamický nástroj, na který pravidelně píšu, přidávám fotografie apod. I když jsem už vytvářel weby v redakčním systému Wordpress, tak pro svůj soukromý web pavelvavra.com  jsem zvolil Squarespace řešení, které pro mě v prvním roce bylo dle výpočtů stejně drahé jak tvorba webu s placenou Wordpress šablonou. V dalších letech už by byl Wordpress o něco levnější, ale rozhodl jsem se kvůli rozhraní a mému častému vstupování na web právě pro službu Squarespace, která splňovala mé požadavky na stabilní a minimalistický web.

Další službou, kterou jsem ihned začal používat, je Fakturoid. Představa faktur někde hluboko v počítači se mi nelíbila, protože vím, že by bylo snadné někde v čase fakturu ztratit a pracně ji hledat. Služba Fakturoid se mi líbí díky jednoduchosti a možnosti mít faktury přehledné dobře vystavené a archivované v dalším zdroji, kterým je poskytovatel služby. Fakturoid je taktéž placená služba a měsíčně freelancer zaplatí 146,- Kč za balíček Solo. Doporučuji vyzkoušet službu, protože při vystavování 5 faktur měsíčně ho můžete testovat zdarma.

Fixních a skrytých nákladů by se u začínajících fotografů dala najít celá řada. Mohli bychom sem zařadit pronájem studia, prostoru, techniky, platba sociální a zdravotního pojištění apod. Se všemi těmito náklady je potřeba počítat. Mnoho fotografů, kteří začínají své podnikání udělá chybu v tom, že našetřené finance v začátku utratí za výkonější techniku - pak jim nezbývá finanční rezerva a mohou se dostat do nepříjemných situací. Faktem je, že klientovi je jedno, jakou techniku používáte, když odvádíte dobrou práci, proto by měl každý fotograf umět dostat maximum z techniky, kterou zrovna používá, a v první řadě myslet na finanční rezervu.

 

Technika

Jak jsem už naznačil výše, tak fotografická profese je náročnější na technické vybavení. Chybou by bylo našetřenou rezervu utratit za techniku, která ovšem neslibuje lepší zakázky. Je na zodpovědnosti každého fotografa, jak umí pracovat s technikou, kterou vlastní, a se softwarovým vybavením. Dobrá znalost vlastního vybavení šetří mnoho času a dokáže zpřesnit to, co je ve skutečnosti možné. Toto uvědomění zjasňuje komunikaci s klientem a jeho vlastními představami.  

Například Nathan Elson z Kanady správně v jednom svém vlogu poznamenal, že častá chyba fotografů je zadlužení nákupem drahé techniky. Naopak doporučuje dělat co nejlepší práci bez ohledu na dostupnou techniku a postupně ji vylepšovat. Představa mnohých amatérů a začínajících fotografů je ta, že fotografii dělá fotoaparát. Realita ovšem je, že fotografii dělá člověk, který drží fotoaparát. Jedná se o řemeslo a dobrý řemeslník i s horším vybavením udělá skvělou práci, i když to bude třeba trvat trochu déle nebo bude muset být v některých bodech kreativnější.

 

Marketing

Alfou i omegou začínajícího fotografa je jeho viditelnost. Je otázka jestli chcecete stvoky followerů na sociálních sítích nebo menší objem, ze kterého přicházejí poptávky na Vaši službu. Tak jako tak začínající fotograf by měl nejvíce v prvních měsících pracovat na vztahu s klientem, protože nejvíce závazných poptávek plyne z osobního doporučení (toto je podpořeno i výzkumem, který udělal server navolnenoze.cz)

Ve volných chvílích mezi zakázkami je stále co dělat. Můžete například měnit strategii pro své sociální sítě, optimalizovat SEO, hledat nové kanály, jak oslovit potenciální klienty nebo naopak hledat odborníky, kteří Vám s těmito výzvami pomohou.

Například do mého marketingového plánu patří nejen aktivní působení na sociálních sítích, ale také psaní článků a rozhovorů pro server fototipy.cz a pro svůj web pavelvavra.com, kam přispívám každé pondělí. Pro správu článků jsem si velmi oblíbil Evernote, který mi pomáhá mít všechny články pohromadě bez toho, abych je musel někde hledat. Osobně jsem Mac uživatel, a proto mi Evernote nahrazuje i nejzákladnější textový editor a synchronizace s iPad se taky hodí. O Evernote píše aktivně fotograf a cestovatel Jan Březina.

 

Zdraví

Neduh života na volné noze je dle mého svoboda. Tak jsem se na ní těšil, ale občas je pro mě trochu zpomalující, protože občas se člověku doopravdy nechce cokoliv dělat. S tímto tématem souvisí i téma zdraví. Držet se v dobré tělesné kondici je základ. Úprava pracovního místa (pokud pracujete doma) je nutností - výška stolu, sezení. Osobně bych pro práci v budoucnu upřednostnil standing desk (U stolečku stál - na volné noze).

Při intenzivní práci s postrpodukcí fotografií trpí moje oči, a proto už několik měsíců používám aplikaci F.lux, která mění teplotu barev a kontrasty podle ročního období a denní hodiny. Tento program redukuje produkci modrého světla, které stimuluje lidský mozek - důsledkem je horší usínání. F.lux tento negativní jev řeší příjemným způsobem, ale nevýhodou pro fotografy je rozhodně jiné podání barev brzy ráno a ve večerních hodinách. Program se dá samozřejmě vypnout, ale mně osobně pomáhá dělat postprodukce v rozumných hodinách a večer nebo brzy ráno se věnovat například psaní.

 

Konkurence

Jan Kraus (herec) byl účasten na diskuzním setkání se studenty v rámci projektu, který nese název Lidé z praxe. Jeden z dotazů byl mířen na herce kolegy a na názor Jana Krause. On na tento dotaz reagoval úplně klidně větou, že o kolezích se mluví vždy slušně. Tento postoj v české fotografii trochu chybí a porovnávání neprospěje nakonec ani jedné straně. Proč je to úskalí života na volné noze? Protože Vám to velmi lehce doslova sežere množství času, které byste mohli věnovat profesi, kterou se jako volnonožec živíte. Na druhou stranu kolegy sledujte, učte se, ale rozhodně s nimi není nutné vést války. 

Mnohem více užitku vidím v komunikaci na úrovni, které může být obohacující pro obě strany.

 

Závěr

Přechod na volnou nohu je výzva, a ne vždy to jde hned. Je potřeba se na to připravit a ve chvílích, kdy to vypadá, že nemáte co dělat, tak pracujte na sobě. Jako inspiraci bych doporučil sledovat server navolnenoze.cz, fotografa Jana Březinu, Petra Máru a přímo Roberta Vlacha.

 

Pro svou efektivitu využívám:

Finances - aplikace pro správu přijmů a výdajů

Squarespace - webové rozhraní, které používám pro http://pavelvavra.com

Fakturoid - tvorba faktru a jejich správa

Lightroom 5, Affinity Photo - programy pro úpravu fotek, které mám pevně zakoupené (ne pronájem)

Evernote - pro psaní a správu článků a dalších psaných materiálů, které vytvářím

F.lux - pro redukci modrého světla LCD monitorů

Aplikace do chytrého telefonu, které mi umožňují spravovat své sociální profily (Facebook Pages, Facebook Reklamy apod.)

Z projektu The_Books #2016

Z projektu The_Books #2016