Tři cesty jak přestat fotit zadarmo

Rozhodně nejsem jediný člověk na světě, který nestudoval fotografii v nějaké zavedené instituci. Mám jiné vzdělání, které mi ovšem dalo mnoho návyků a zkušeností, které nyní používám. Tak jako tak, ale byl můj kontext ve společnosti dlouhou dobu spojen s jiným oborem a můj přechod k fotografování nebyl některými známými správně postřehnut.

Myslím si, že toto není jen můj případ. Fotografové se často rekrutují z mnoha různých oborů a téměř každý se lišíme vzděláním a nějakou naší historií. Když člověk začíná s fotografováním na volné noze, tak prvními zákazníky často bývají kamarádi a známí. Z kterých ideálně vznikají další reference a znich zase další. Otázkou ale je, jak správně nastavit pravidla právě pro lidi, které známe?

Věřím, že jsou fotografové, kteří nemají problém si známému říci o peníze, ale já osobně jsem to na začátku podnikání vůbec nezvládal. Jenže to s sebou přináší ty následky, že vám vznikne velká skupina ve které je potencionální poptávka po vaší práci, ale kterou nebudete žádat apriori o peníze. Minulé pondělí jsem psal o výdajích spojených s fotografováním a ty platí na začátku podnikání dvojnásobně, protože zakázek není neomezené množství a účty za vás nikdo nezaplatí.

Jak z toho celého ven?

První možností je prostě nenabízet svou práci zadarmo a nedělat rozdíly mezi zakázkami pro cizí lidi a pro lidi, které znáte. Myslím si, že toto je velmi tvrdé řešení a lze ho změkčit slevou z celkové ceny (slevu vždy uvádějte do faktury, aby příjemce fotek viděl, kolik vaše služby doopravdy stojí). Já osobně využívám toho, že je můj ceník veřejný a tedy dostupný komukoliv.

Druhou možností je působit na své okolí a změnit svůj status na “profesionální fotograf”. Já sám se snažím otevřeným psaním o fotografii lidem přibližovat skutečný svět, který na první pohled není viditelný. I přes všechnu snahu, ale narazíte na někoho koho znáte roky, komu jasně naznačíte, že tohle zadarmo nelze, ale který na to opakovaně nebude vůbec reagovat.

To nám otevírá třetí možnost ve které prostě přestanete dělat “službičky” kamarádům a už nebudete vydávat energii, kterou byste věnovali něčemu z čeho víte, že už nemůžete získat nové zkušenosti, reference, kontakty nebo peníze. Tuto energii a čas můžete začít cílit do hledání klientů se kterými bude vztah ryze pracovní.

Abych nebyl jen v rovinách terorií, tak vás trochu zavedu do jednoho příkladu z praxe:

Kamarádka mě neoficiálně poptávala jako fotografa na akci (což je pro mne spíše okrajové téma, ze kterého mi většinou nevzniká žádný relevantní materiál pro propagaci na mých sociálních sítích). O penězích nebyla řeč a dokonce padala slova jako symbolická odměna atd. I když jsem neměl na daný termín pevně danou žádnou zakázku, tak jsem potvrzení odkládal nejdále jak to šlo. Proč? Jednoduše zakázka, která pro mě není validní, stojí čas, peníze (opotřebení techniky, benzín atp.) pro mne jednoduše stojí, až za potencionální možností mít v daný den placenou zakázku. Když jsem tohle kamarádce vysvětloval, tak mi napsala, že jsou u mě kamarádi až na posledním místě. Naštěstí tohle není úplně pravda, ale kamarádi nemůžou být přece důvodem, proč nemít z čeho zaplatit nájem nebo jídlo.

Nic není jen černé a nebo bílé a prací každého freelancera je volit nejefektivnější strategie ve kterých není orientace určená jen na peníze, ale i na zkušenosti a například kontakty. Když mám nápad, který chci zrealizovat, tak si vyberu někoho, kdo se mi na to hodí a focení je moji investicí do mě a mé propagace, ale když už máte zkušenost, že z někoho nevytěžíte vůbec nic, tak zvažte jestli to má vůbec nějaký smysl.

Jsme ve světě, kde fotograf bojuje na několika frontách najednou: buduje své jméno, své zkušenosti, své kontakty a mezitím musí zaplatit své účty, protože ty za vás kamarádi taky nezaplatí.

Mysli na to co děláš a proč to děláš.

 Filmová fotografie, #2016

Filmová fotografie, #2016