Proč miluji fotografování...

Dnešní příspěvek bude jiný. Bude ryze subjektivní, což je ostatně vždy, ale dnes se podíváme nejen pod povrch nějakého tématu, ale i pod povrch můj.

Jsou důvody, proč mě fotografie tak moc fascinuje a dnes se vás pokusím vtáhnout do mého světa. Snažím se o to vždy, když vytvářím nové snímky, ale ty bez kontextu nemusí vždy dávat smysl. Jsem neskutečně rád, že mohu dělat to, co mě baví a řeknu vám proč tomu věnuji více než 100%.

Už víte, že se zaměřuji na fotografování lidí a s lidmi, ale proč to tak je? Odpověď musíme hledat až nečekaně daleko v minulosti.

Jednání první - různé cesty

Představte si bod, kdy máte více možností. Všechny se zdají mít nějaké výhody, ale nakonec se rozhodnete pro tu jednu - nejen že třeba musíte, ale i chcete. Před více jak 13 lety jsem se musel rozhodnout, kam půjdu na střední školu. Měl jsem dobré výsledky v technických předmětech, ale i v těch humanitních. Tušíte správně, že jsem si vybral humanitní cestu ale nevěřil bych, že ten důvod “proč", bude formovat v daleké budoucnosti mou fotografii.

Důvodem pro můj výběr byl pocit, že techniku se vždy můžete naučit, nebo že už ji někdo vytvořil, ale člověka pochopit a rozebrat na součástky prostě nemůžete.

Jednání druhé - bod zlomu

Znáte ten pocit, kdy sedíte v práci a myslíte na něco jiného, co byste dělali? Díváte se z okna a vidíte perfektní světlo, perfektní scény, perfektní obrovské a pomalu padající vločky. Nakonec to už není o tom, že chcete být tam venku, ale musíte být tam venku a dělat to, na co myslíte.

Jednání třetí - moje fotografie

“Podívej se, jak je originální Jan Saudek.” říkali.

“Nezdá se ti, že to co děláš je moc obyčejné?” komentovali.

Prostě najednou to co děláte, má větší dosah a lidé to začnou rozebírat. Musím přiznat, že na začátku mě tohle trápilo, ale uvědomil jsem si, že moje fotografie je o něčem jiném a sleduje jiné cíle, než třeba těch co mi byli dáváni za vzor. Nevzdal jsem se té cesty, protože jsem věděl proč to dělám.

Důvod proč miluji fotografii je prostý - svět už nikdy nebude stejný a u fotografování lidí to platí dvojnásob. Má představa tkví v tom, že fotografie není jen záznam fyzické podoby člověka v nějakém prostředí nebo kontextu, ale že to je i otisk všech jeho pocitů a prožívání v daném momentu.

Pevně věřím, že mnoho svatebních fotografů pomohlo svým dílem zažehnat vážné krize, protože emoce a pocity na fotografii mohou přetrvat roky i když vy už jste je v návalu života zapomněly. Existují mé fotografie, které jste neviděli - protože třeba ani nejsou dobré a jsou z mého soukromého života, focené na černobílý film a fotoaparát za pár korun, ale na těch snímcích jsou otisky lidí, které mě budou fascinovat ještě dlouhé roky.

Není lepší pocit než když se vám daří s lidmi vytvářet něco, co má svůj náboj - je to úžasná spolupráce, protože ti lidé to chtějí dát a vy to chcete zachytit nejlépe jak dovedete.

Važte si svých fotografií, protože v nich můžete znovu vidět to, co už jste zapomněli že v sobě nebo v jiných máte.

Nemáte teď chuť dojít domů, udělat si čaj, zapálit krb a vytáhnout album z první dovolené nebo z prvních narozenin dcery? Myslím, že teď už chápete, proč tak miluji fotografování.

Z mého života na film; #2016

Z mého života na film; #2016