Proč se věnuji portrétní fotografii?

Jednoduše by se dalo odpověď: "Protože mi focení krajiny nejde."

Zas tak jednoduché to ale není. Fotím lidi, protože mě neskutečně baví vytvářet s nimi něco, na co se budou rádi dívat. Ve svém životě se spíše potkávám s lidmi, kteří mají sebekritický postoj, a proto je neskutečně nabíjející, když Vám po dodání fotografií přijde například taková odpověď: "Bože, já jsem fakt hezká. Luxus!"

Ta reakce není pouhý příklad, ale reálné hodnocení včerejšího focení od modelky. A ač jsem toho všeho měl po víkendu plného focení dost, tak to za mě všechno spadlo, a to je důvod proč mě doopravdy baví to, co dělám. 

Když si sami projdete pár profilů "lokálních" fotografů, tak často narazíte na Brouky Pytlíky, kteří Vám vlastně říkají, že Vám vyfotí cokoliv se kolem nich pohne. Otázka zní: Necháte si uvařit večeři od šéfkuchaře, který tomu věnuje svůj čas a maximální soustředění nebo upřednostníte někoho, kdo je v jednu chvíli kuchař/číšník/cukrář/barman a nejlépe ještě lidový umělec? 

Já osobně bych volil šéfkuchaře, protože být vše a nic není cesta, která mi přijde nejlepší. Samozřejmě nesnižuji kvality fotografů a sám se občas dostanu k focení žánru, který není můj primární. Touto prací se, ale neprezentuji a ani ji aktivně nenabízím potenciálním zájemcům.

Abych podtrhl své jasné směřování, tak v poslední době investuji do výbavy, která zvyšuje technickou kvalitu mé portrétní fotografie a naopak se jeví celkem dost nevhodně pro fotografování některých jiných žánrů (jako je například sport).

A jaká cesta je ta Vaše? Něco mezi a mít otevřená zadní vrátka nebo soustředění na jasný cíl?  

T. F.   Fujifilm X-Pro 1, Fujinon 35mm F1.4

T. F.   Fujifilm X-Pro 1, Fujinon 35mm F1.4