54 000

Lidé mohou vést nekonečné spory o tom, zda je fotografie skutečným uměním nebo nikoliv. Nechám na každém ať pojímá fotografii, jak jen chce, protože by asi jednotný názor fotografii ani neslušel. Potkávám se s pracemi kolegů, kteří se nazývají umělci a jiní se nazývají fotografy. Na konci obou označení je ale fotografie, tak se soustředmě na ní.

Titulek článku neoznačuje moji denní taxu ani takovou, jakou bych si přál. 54 000 je počet možností, které Vám poskytuje den, abyste udělali dobrou fotografii. Průměrná rychlost závěrky se dá vyjádřit zhruba časem 1/160s. Věřte nebo ne, ale to je 54 000 možností každý jeden den. Samozřejmě nelze žít s hledáčkem fotoaparátu na oku.

Kolik dní jen člověk prodýchá aniž by se stalo cokoliv, co by udělalo alespoň jeden moment zapamatovatelným? Čas je hřiště na kterém můžeme hrát, ale musíme se rozhodnout hrát.

Fotografie v syrovém pojetí je záznam skutečnosti (konkrétního času, který je různě dlouhý). Ve světě se toho děje v jednu chvíli takové množství, že kvalitní fotografie, která má svůj obsah, získává hodnotu díky neopakovatelnosti.

Honba za dobrou fotkou, ze které budu mít “wau” efekt, mě učí vytvářet si ve vlastním životě příležitosti, které mi ho dělají neobyčejným. Žádná přímá cesta neexistuje, a i když vytváříte svědomitě příležitosti, tak ne vždy dostanete hned zpátky všechno, co jste do cesty vložily.

Člověk nesmí přestat s tím co dělá i přes to, že jen kape a hned neprší. Jakmile jednou člověk přestane, tak je mnohem těžší zase začít. Jan Saudek se nechal slyšet, že každý fotograf má možnost vytvořit pět osudových fotek a je jedno kolik dalších jste mezitím vyfotily.

Fotografie je jako záznam okamžiku paralelou k životu každého. Musíme vytvářet příležitosti, které nám umožní vytvořit osudovou fotografii nebo lépe osudový moment.

“Co je za den?” zeptal se medvídek Pú.

“Je dnešek.” písklo prasátko.

“Můj oblíbený den.” řekl Pú.

 2016 #analog

2016 #analog