Konkurence

Jako lidské bytosti máme často potřebu srovnání. Celá naše společnost je nastavená na měření výkonu a vyhranění se do nějakých škatulek nebo úrovní. Nevím, jestli to máme zakódované v sobě nebo naučené našim vlastním vývojem.

Tak nebo tak, je starání se o cizí práci úžasným způsobem jak ponižovat práci vlastní. Je jedno jestli fotíte, malujete, píšete nebo cokoliv vytváříte, ale v jednu chvíli se dostanete do bodu, kdy budete srovnávat svou práci s prací někoho jiného. Třeba se budete ptát proč má ten člověk proti Vám desetinásobek lidí na sociálních sítích, kteří ho sledují. Nebo budete řešit, proč má tolik klientů a vy nemáte do čeho píchnout.

Dobřenice #2016

Dobřenice #2016

Při srovnávání vzniká nakonec soud (výrok), který nás nad někým povyšuje nebo před někým ponižuje. Ani jedna varianta Vaší vlastní práci nepomůže. Naopak jen tím vším plýtváte drahocený čas, který Vám mohl pomoci k úžasné fotografii nebo nepřekonatelnému obrazu, který Vás posune mnohem blíže vysněnému cíli.

Když se mě někdo ptá, jak vnímám konkurenci, tak se snažím odpovědět, že nevnímám nebo se snažím ji nevnímat. To, že někdo dělá v mých očích lepší práci než já, neznamená, že je to má konkurence.

Mojí jedinou konkurencí jsem já sám. Zodpovědnost za to co vytvářím mám pouze já a vymlouvat se, nebo se vyzdvihovat na pozadí cizí práce by bylo velmi krátkozraké. Za cestu považují praci na sobě samém, inspirování se, broušení svých vlastních hran.

Brát celý svět jako konkurenci utlumí Váš osobní tvůrčí proces, ztratíte mnoho času a energie. Pokud motivace nevychází z Vás a je vnější, tak nemá takovou sílu, aby Vás někam dostrkala.

Když narazím na úžasnou fotku, tak si neříkám: “Sakra to je špatně, že něco takového existuje. To akorát ponižuje moji práci.”

Naopak si řeknu: “Úžasná práce, a teď co musím udělat a co se musím naučit, abych dosáhl ještě lepšího nebo osobitějšího výsledku?"

Tvůrčí proces není a asi by ani neměl být honbou za měřitelnými výsledky, protože v první řadě musí člověk zůstat autentický.