Je každý klient ten pravý?

“Hele dostala se mi do ruky tvoje fotka, abych jí prý upravil."

Každý začínající fotograf, podnikatel, freelancer si na začátku své dráhy myslí, že potřebuje ke své existenci každého klienta, který jen lehce zavadí o jeho práci. Ponořím-li se do problému hlouběji, tak se nebojím říci, že by si měl fotograf nejen definovat žánr, za který se rozhodl klientům účtovat peníze, ale měl by si i svou klientelu patřičně volit nebo se prezentovat se svou prací v kruzích, do kterých má jeho služba (produkt) zapadat.

Fotografování je velmi specifická služba. Aby byl pracovní proces ideální, tak by měl klient Vaší práci znát a vybrat si Vás na jejím podkladě. To velmi usnadní společné naladění na výsledek a i celá zakázka se snázeji dokončuje. Bohužel, když člověk začíná, tak na takové věci nemyslí, protože je rád, že si už umí určit alespoň svou vlastní cenu za práci. Ale ruku na srdce - klient, který od Vás požaduje něco, co vy neděláte a chce to po Vás bez předešlé dohody, není to co Vás udělá profesně šťastnějším. Naopak musím říci, že jsem měl minulý týden zkušenost, která mě perfektně otrávila a kterou si rozebereme.

Byl jsem objednán na poměrně jednoduché focení, ale asi ani ne dva dny před samotným focením. Informace byly kusé a požadavek nastíněn jen velmi obrysově. Později jsem se dozvěděl, že jsem byl osloven, protože fotograf, který s tímto klientem běžně spolupracuje je pracovně vytížen. Být náhrada nemusí být vždy špatné, ale v tomto přpadě došlo k menšímu střetu zájmů. Focení proběhlo celkem bezproblémově, ale až na něm mi bylo řečeno, že bych měl vytvořit fotografii vhodnou pro tisk na plátno velikosti cca 60*40 cm. Takové zadání by bylo vhodné řešit, jako samostatnou zakázku dopředu s možností přípravy. Nebudu Vás zatěžovat - focení proběhlo a materiál byl dostatečný i pro zpracování fotografie k velkofomátovému tisku. Sám jsem měl z fotek velmi dobrý pocit.

Fotografie jsem dodal velice rychle, protože jsem měl další neodkladné povinnosti, kterým jsem se musel věnovat a nechtěl jsem si nechávat nedořešenou zakázku v PC. Klient se ozval a požádal mě o úpravu dvou fotografií z mnou dodaných. Jedna společná (úpravy nezabraly mnoho času) a jedna fotografie vybraná právě pro tisk na plátno. Klient poslal vizuální předlohu s barvami, které se mu líbily. Ještě týž večer jsem udělal novou verzi fotografie s lehkou inspirací z materiálu, který mi poslal.

Během dalšího dne se začali množit zprávy, že by si představoval to či ono. Některé požadavky se vylučovaly s poslanou předlohou pro inspiraci. Jeho požadavky už byly za hranicí práce a výstupu, kterému se věnuji. Jsem fotograf a ne počítačový grafik. S klientem jsem začal řešit estetickou rovinu dané fotografie. Snažil jsem se dostat informace, jak by ve skutečnosti chtěl, aby konečný výsledek vypadal, abychom ho spolu odladily do nějaké rozumné roviny, ve které by byl výsledek co nejlepší.

Zhruba ve stejnou dobu vzal klient již částečně upravený .jpg soubor a zaslal ho fotografovi, který s ním normálně pracuje (známe se, tak mě ihned informoval). Klient ho požádal o úpravu cizí fotografie (tedy mnou focené) s tím, že oba uděláme úpravy a on si na konci vybere výsledek, který mu bude lépe vyhovovat (tuto informaci jsem já samozřejmě od klienta nedostal). Kolega to samozřejmě odmítnul kontaktoval mě a já se rozhodl napsat klientovi, že toto je opravdu neprofesionální jednání.

Proč by to mělo být špatně? Uvedu na jednoduchém příkladu:

- Jeden z mých předků byl údajně kameníkem, což byla těžká práce, která neobsahovala jen práci při opracování kamene v kamenictví, ale kdysi dávno si musel nerost kameník sám natěžit. Takže si představte, že musíte vstát brzo ráno z postele a udělat tu nejtěžší část své práce - těžbu. Když dostenete kámen až do kamenictví, tak přijde klient a řekne Vám, že stejný kus kamene, jaký potřebujete máte dát kolegovi, co ráno nevstával a ani netěžil. A že oba máte udělat výrobek dle jeho požadavků a on si pak vybere, který se mu bude více líbit. -

Určitě si mnozí z Vás říkají, že fotografvání není těžba kamene. Na první pohled není, ale některé procesy jsou velmi podobné. Za těžbu se dá dosadit fotografování. To je část na kterou se nejvíce připravujete, stojí Vás čas, musíte se dostat na místo focení. Musíte zaplatit techniku, kterou používáte a stejně jako u nářadí pro těžbu kamene se každým zmáčknutím spouště blížíte bodu, kdy budete muset investovat nemalé finance do nákupu techniky nové.

Doufám, že už vidíte problém, který vznikl. Pokud chtěl klient vybírat ze dvou výsledků, tak měl být přítomen i druhý fotograf. Fotografie není závod ani veřejná soutěž a ani klient po Vás nemůže chtít něco, co je Vám proti srsti.

Doporučil bych všem stanovit si hranice, za které nechcete jít. Já osobně si stojím za tím, že mi pár stovek nestojí za to, abych byl jen pouhým nástrojem. Pečlivě si vybírejte klienty a jdou-li za Vaše hranice, tak jim je opakovaně vytyčte. Pokud je nerespektují, tak radši ukončete spolupráci definitivně. Klient Vám sice platí, ale na druhou stranu by si Vás měl vybrat pro vaše specifické vlastnosti a know-how odborníka. V tomto procesu nejste podřízení ani nadřízeni klientovi - naopak si máte stát naroveň spojeni cílem.

Doopravdy v tomto bodě a místě potřebujete každého klienta? I takového, který Vám může zničit pověst tím, že přistoupíte na jeho hru a vznikne tak výsledek se kterým sami nebudete v pohodě?

Krajina na černobílém svitku #2016

Krajina na černobílém svitku #2016