Pohledy na vlastní práci

Náše představa o vlastní práci je spoluutvářena názorem společnosti v místech, kde se tato práce střetává s lidmi, kteří ji hodnotí nebo naopak nehodnotí. Doba je neskutečně rychlá. Ráno jdete fotit s modelkou a už za pár hodin můžete bombardovat sociální sítě nově vzniklými snímky. A když nebombardujete, tak se zdá, že je něco špatně.

Počet lajků, pulse na 500px, retweety na Twitteru atd. jsou na první pohled relevantní statistické údaje, které vypovídají o tom, jaký druh fotografií se publiku líbí.

Vážně?

Na některých sítích máte lidi, kteří Vás sledují, protože se jim apriory Vaše práce líbí. Na jiné se Vaše fotografie střetávají s téměř anonymní skupinou, kde je ale společný jmenovatelem zájem o fotografování. Honba za “pozitivní” kvatifikovanou zpětnou vazbou žene některé autory k tomu, že si dávají pozor i v jakou hodinu své fotografie vystavují světu. Logicky prezentace ve 3 ráno není nejlepší volbou. Důvod je ten, že FB nezobrazí Váš příspěvek všem automaticky, ale jen vzorku a ten když nereaguje, tak se nešíří organicky mezi další lidi, co Vás sledují. Na 500px máte 24 hodin, abyste nasbírali Pulse, pak ani pomocí 1000 lajků se Vám tato hodnota nezvedne.

Sociální sítě mají svá specifika, která vytvářejí specifické chování při prezentaci díla. V tomto modelu vzniká paradox, ve kterém se snaží člověk prezentovat tak, aby měl slušnou zpětnou vazbu, protože podle ní je hodnocen dalšími příchozími.

...

věřím tedy jsem

myslím tedy jsem

...

prezentuji tedy jsem

Jako negativum vnímám to, že nejlepší práci většiny autorů (respektive tu práci, kterou autor považuje za svou nejlepší nebo za tu co se bude nejvíce líbit) vidíte výhradně v prezentaci na sociálních sítích. Nedávno jsem byl na výstavě fotografii, které jsem už všechny viděl online. Má cenu na takovou výstavu pak chodit? Přidaná hodnota je poměrně nízká, speciálně když vyrazíte bez vhodného doprovodu - (v tomto modelu samozřejmě není zahrnuta důležitost prezentace autora široké veřejnosti, která ho nezná).

V historii i českých fotografů máme příběhy proslavení až na sklonku života nebo po smrti. Občas některé fotografie prostě potřebují svůj čas, rozměr, dobovost a samozřejmě i svůj příběh před a za objektivem. Na tento popud jsem se rozhodl, že část moji vlastní práce bude mít hlubší charakter, než nabízejí prvoplánovité sociální sítě. To znamená, že některé naplánované projekty budou sice prezentovány, ale pouze jako fragmenty a uvolněny budou až jako celek, aby vypovídaly správný příběh.

Neznamená to ovšem, že se budu prezentovat méně, znamená to, že moje osobní projekty budou prezentovány jednoduše “jinak”.

Prvním takovým projektem je série “The Books”, která bude uvolněna během posledního čtvrtletí roku 2016.

Analogová fotografie #2016

Analogová fotografie #2016

 

Zajímá Vás tento projekt? Chcete vědět více a třeba se stát i jeho součástí? Nechte mi zde svůj mail a já Vám v pravou chvíli pošlu více informací.