Svoboda v "nesvobodě"

Digitální fotografie je mocné médium, se kterým lze velmi výrazně manipulovat. Své by o tom mohl vyprávět po světě velmi známý reportážní fotograf McCurry, který je v posledních několika týdnech pranýřován v médiích za manipulaci s reportážní fotografií. Pomocí retuší “vylepšuje” kompozice svých snímků. Samo o sobě to spoustu lidí názorově dělí. Já největší problém spatřuji v tom, že McCury patří k Magnum photos, kteří jsou údajně zavázáni k tomu, že jejich reportážní fotografie bude doopravdy bez další manipulace. Na druhou stranu k Magnum photos patří i český rodák Josef Koudelka, jehož fotografie příjezdu okupačních vojsk v roce ’68 obletěly celý svět pod pseudonymem “PP” (Prague Photographer). Z této série je velmi známá fotografie ruského tanku, na kterém stojí mladý muž a mává českou vlajkou.

Možná někteří víte, kam směřuji, ale tato fotka je také fotomontáž. V roce ’68 samozřejmě vytvořená né snadno v PC, ale v temné komoře. Nabízí se tedy otázka, co je košér a co ne. Nechám Vás všechny vytvořit si vlastní názor.

V některých situacích mi přijde digitální fotografie hůře uchopitelná, protože s optimální procesem fotografování a solidním softwarem jsou možnosti téměř neomezené. Dalo by se říci, že jich je tolik, až to je na škodu. Abych se dostal k titulku článku, tak svobodu lze paradoxně najít v nesvobodě.

Analogová fotografie je méně a hůře manipulovatelná - ze zásady, pokud chcete. A protože méně myslíte na to, co budete s RAW souborem dělat doma po nocích v PC, tak se více soustředíte na to, co děláte v danou chvíli. Omezení možností není vždy na škodu, protože takový stav donutí brousit vaše konkrétní hrany nebo Vám pomůže najít osobitou tvář.

Z tohoto důvodu jsem se rozhodl, že mé fotografické cykly se budu snažit z větší části fotit analogově, i když jsem si vědom, že takový přístup je z jistého hlediska drazší, riskatnější a vyžaduje o mnoho více technických příprav - speciálně, když pracujete s externími světly.

Analog #2016

Analog #2016

Prvním takovým cyklem je “The Books”, který kombinuje portrét s oblíbenou knihou a měl by být příjemným připomenutím, že kniha má stále svoji vlastní sílu. Může být kniha výpovědí toho, čím z části jsme? 

Pokud chcete vědět více a třeba i být u toho, tak si přihlašte odběr.