Bod nula

Jsou lidé, kteří se zuby nehty drží toho kde jsou nebo toho, kam se už dostali. Je naší přirozeností hledat něco jako “jistotu”. Pocit, že nám přítelkyně neuteče s prvním klukem, kterého potká na nové škole nebo že nás bez milosti nevyhodí ze zaměstnání. Jen kvůli tomu, čemu říkáme jistota stojíme na místě a bojíme se udělat první krok. Bylo to už stokrát řečeno, ale musím potvrdit, že ten úplně první krok je zcela nejtěžší.

Člověk se bojí udělat chybu, protože chyba je přece něco špatného. Od šesti let nám vtoukají do hlavy, že chyba je míra hodnocení, ale málokdo vám řekne, že chyba má často mnohem větší informační hodnotu, než “správná” rozhodnutí. Člověk, který dělá dvacet let “dobrá” rozhodnutí je prostě ochuzen o pocit pádu a povstání.

Čím dříve poprvé spadnete, tím se zpravidla lépe naučíte padat. A umění padat je nepostradatelné na cestě vpřed. Nejdřív se naučíte, jak to umí bolet a co to s vámi udělá. Nakonec se naučíte padat s grácií a s mnohem menšími následky.

Mohl bych zde velmi snadno vyjmenovat mnohé omyly, kterých jsem se dopustil, ale v nich samotných jsem pochopil, že po pádu máte nejlepší pozici jít vpřed - bod nula. Je nevyhnutelné riskovat, aby se člověk něco třeba i o sobě dozvěděl. Nevím jak vy nebo vaši blízcí, ale já nemám křišťálovou kouli a neumím věštit svou budoucnost a už vůbec ne někoho jiného. Je velmi snadné nechat se odradit nebo přesvědčit, že neděláte dobře. Je jen na vás, jaký hlas bude nakonec silnější.

Můj první krok, byl odchod ze zaměstnání a rozhodnutí, živit se jako fotograf na volné noze. Důvodů bylo více a nemá cenu je tady rozebírat. Jako vždy ironií života je, že když se rozhodnete, tak najednou se vám objeví nabídky, které by byly z dlouhodobého hlediska mnohem “rozumnější”, než živit se na své jméno. Bylo to náročné, ale rozhodnutí jsem nezměnil a vím, že tak jako tak toho litovat nakonec nebudu.

Samozřejmě jsem musel čelit množství dobře míněných rad, ale v konečném důsledku by měl člověk žít svůj život a ne život podle mínění někoho jiného. Člověk má vždy volbu jestli bude strůjcem nebo obětí svého vlastního života. Já se rozhodl už dávno být strůjcem a k tomu patří i zodpovědnost za chyby.

Já na citáty moc nejsem, ale tak nějak vnitřně souhlasím s Charlesem Bukowskim: “Svět patří těm, co se neposerou."

A jak na chybu pohlížíte vy? Komentujte na Facebooku, rád budu debatovat na toto téma.

Digital #2016

Digital #2016