Soudy a zase soudy

"Tim spis, ze se snazim tvorit fotografie originalni (coz je hadam duvod, proc jsem byl oceneny), ne plagiaty jako pan Vavra, viz:"

Internet je kouzelné místo plné zázraků, kde je mnoho užitečných informací, mnoho zbytečných a pak mnoho lidí, kteří si myslí, že jejich hodnota je vyšší, než někoho jiného. Jaký má člověk k tomuto porovnávání důvod? A proč má vůbec potřebu o sobě psát, že byl ocenění v době, kdy na internetu probíhá asi tisíc fotografických soutěží a výzev měsíčně?

Snaha porovnávat se je možná zakódována už v podstatě naší společnosti. Jako výkonová společnost je pro nás měřitelný výkon hodnotou. Bohužel, tuto snahu o porovnání přenášejí do fotografické práce i někteří kolegové, kteří se snaží v tomto procesu dokázat si, že jejich práce je lepší a výjmečnější než někoho jiného. 

Tito lidé se snaží ostatním nadiktovat, jak mají vnímat jejich práci. Vlastně se snaží hlasitým prohlašováním o originalitě a kvalitě přinutit jednotlivce, aby přešli na jejich stranu. Představuji si takového člověka, jako mladého chlapce na rohu ulice, který vykřikuje oslavné ódy na sebe sama.

A proč já takové věci nedělám?

Je to jednoduché, věnuji se i lektorování a stává se mi, že mi méně zkušení fotografové píšou o radu a pomoc. Nezřídka chtějí i mé hodnocení jejich vlastní práce. Člověk, který by se chtěl porovnávat a nadřazovat by použil svou práci, aby tu jejich strhal a lehce si namazal ego. Já takové věci nedělám z toho důvodu, že lidé se rozvíjejí různou rychlostí a takový člověk může být za pár měsíců mnohem dále a úspěšnější než já. Proto se snažím kolegy podpořit a apriori nevyužívat jejich práci jako měřící nástroj.

A jak to bylo s tou originalitou?

Jedna má fotografie byla vybrána jako foto dne na Facebooku. Což je pěkný model, kdy výrobce techniky, kterou používám ukazuje širší společnosti, co dokáží fotografové s jejich fotoaparáty (dělá to více značek na českém trhu). Člověku to udělá radost, ale protože je nutné vše srovnat, tak fotografie byla na jednom fóru porovnávána s fotografiemi stejného tématu z fotobank se soudem, že je neoriginální. Aniž by mě kdokoliv z pánů znal osobně, tak byl ihned vytvořen kostrukt, že jdu na internet vyberu si fotku a dám si tolik práce, abych vytvářel něco podobného. Realita je jiná - je rok 2016 a je téměř nemožné nenajít při snaze něco podobného (i třeba vzdáleně) Vaší práci. Ač fotografie nebyly stejné ani prostředím, ani časem, ani modelkou, ani jejím oblečením, tak to stačilo ve jménu pořekadla: “chceš-li psa bít, klacek si vždycky najdeš”. Můj oblíbený hejtr mával hlasitě a ochotně svou “originální” fotografií, která ale zpracovávala téma, které teď ve světě celkem frčí a kdo má Instagram, tak fotky podobného ražení potkává každý den.

Proč by neměl člověk hodnotit, vytvářet rychlé soudy apod.?

Jednoduše, protože člověka na druhé straně PC neznáte. Neznáte jeho schopnosti a většinou neznáte ani všechnu jeho práci, nevíte jestli byl oceněn a jestli Vás tak nemůže ve vašem bezpřehém naparování takříkajíc setřít. V neposlední řadě hejtování, nadřazování a křičení na tom pomyslném rohu ulice stojí mnoho času a ten já nemám, protože potřebuji fotit. Můj problém není, že je někdo v mých očích lepší nebo horší. Jediný můj problém je v tom, proč ještě nefotím, tak jak bych chtěl - a na to potřebuji čas, který nelze jen tak plýtvat.  

A jak je to s těmi oceněními?

Ze srandy jsem se v minulosti s jednou svou fotografií přihlásil do soutěže na téma práce. Fotografie byla druhá a vyhrál jsem program na editaci fotek Zoner photo studio 17 (ten jsem věnoval dál). Do soutěže přišly 4 fotografie a já byl druhý = životní úspěch. Mám si hned všude psát, že jsem oceňovaný fotograf? Ale kdeže, protože mojí značkou jsem já a moje práce.

Projekt The_Books #2016

Projekt The_Books #2016