Fotografický su-realismus

Jsou chvíle, kdy nabývám dojmu, že každý čech je kritikem. Nechápu, kde se bere ten nekonečný pocit, že je každý povinován erudovaně hodnotit, strhávat a do jisté míry diktovat, jak by měla práce cizího autora “správně” vypadat. Zpětná vazba je dobrá a žádoucí, ale musí mít nějaký náboj - například emoční, situační apod.

Stejně jako vzniká dílo za nějakým konkrétním účelem (nebo by alespoň mělo), tak i kritika by měla mít svůj účel, kterým by měla být snaha posunout autora o kousek dál, nebo pomoci laikům se zorientovat v tvorbě. Bohužel tento koncept v našem prostědí úplně nefunguje.

Nejvíce vnitřně bojuji s hodnoceními od fotografů, kteří pojímají fotografii pouze jako nesmírně vážný koníček (této skupině říkám pracovně “hobíci”). Jakmile vidí fotografii hobík, tak už tahá něco jako 10 zákonů kopozice, perspektivy a hledá zlatý řez za každou cenu. Nakonec vám ještě okoukne, co mu přebývá v rozích a napíše vám, jak na fotografii nazírá on a co všechno by změnil.

V poslední větě, ale nastává problém, který mi přijde z dlouhodobého hlediska neskutečně otravný. Hobík totiž dokáže se všemi poučkami v ruce a představami o výkonech grafických softwarů absolutně ignorovat, co na fotografii ve skutečnosti je. Prostě a jednoduše vynechá z hodnocení motiv, energii, nápad, atmosféru a zaměří se pouze na to co je dle něho “špatně” nebo by udělal jinak, protože literatura říká, že to má být přece správně takhle.

Takové hodnocení není apriori špatné, ale je také velmi suché a ukazuje spíše neúctu a snahu o mechanickou kritiku, protože v této situaci kritik nevynaloží ani sebemenší snahu nazírat na fotografii v širší souvislosti. Zaměření na chyby je vytvořeno hodnotovým systémem našeho školství, ale do umění rozhodně nepatří.

Pro hodnocení fotografií není potřeba stupnice 1-10. Mnohem více vypovídá o fotografii to, jak a kolik lidí na ni reaguje.

A proč nemůžu všechny dobře míněné rady hobíků vyslyšet?


Prostě a jednoduše patřím do jiné skupiny, kde se po zvládnutí s pravidly pracuje už zase trochu jinak...

Helča #2016

Helča #2016