Autor vs. Dílo

Jan Saudek v jednom dokumentu řekl, že úskalím fotografie je fakt, že většinou je známé dílo, ale autor (fotograf) je často člověkem zcela neznámým. Sám přiznal strach nad zapomenutím. Když si ale představíme Jana Saudka a jeho bohatý život, který byl skloňován od psaného textu, přes dokumenty až po volně inspirovaný celovečerní film, tak nemůžeme o zapomenutí vůbec mluvit.

Jan Saudek není dobrým příkadem neznámého autora světově uznávané práce, protože jeho dílo rezonovalo i v zahraničí tak silně, že klip kapely R.E.M. Losing my Religion se odehrává v prostředí inspirovaném jeho fotografickým studiem s oknem.

https://www.youtube.com/watch?v=if-UzXIQ5vw

Až po své smrti se podobné pozornosti dostalo Kyjovskému fotografovi, který byl většinu života považován za blázna - Miroslav Tichý a jeho voayerská fotografie byla na sklonku jeho života a po jeho smrti vytažena na světlo světa a dostalo se jí uznání například ve Francii. Právě ve Francii se k tomuto dílu dostal Nick Cave (zpěvák a autor dvou dechberoucích knih - A uzřela oslice anděla; Smrt Zajdy Munroa). Nick Cave s kapelou The Bad Seeds napsal a nahrál píseň The Collector, která je přímo inspirována fotografií Miroslava Tichého.

https://www.youtube.com/watch?v=TFZqvegsV0Q

Důvod, proč jsou některé fotografie ceněny a jiné ne je vždy různý. Někdy je potřeba za fotografií mít silný osobní příběh plný bolesti, útlaku nebo nespravedlnosti a někdy je potřeba být ve správný čas na správném místě. O druhém případě své vědí všichni reportážní fotografové. Přítomnost v místě a čase například pomohla odhalit světu obrovský talent Josefa Koudelky, který nafotil příjezd okupačních vojsk v ’68 do Prahy.

Takto bychom mohli hledat dál, opustit naší malou republiku a najít další zajímavé příběhy fotografů po celém světě. Jednu věc mají, ale tyto reálné příběhy společné - osobitost. Až ve chvíli, kdy dostane fotografie od autora svůj ráz a rozlišitelnost, tak existuje v přímém spojení s autorem.

Analog #2016

Analog #2016