Z inspirace vznikají skvělá díla, ale také velké pochyby ze sebe sama, pokud se inspirace nedostavuje. Každý člověk, který něco vědomě vytváří se s inspirací střetává nebo naopak míjí. Pokud Vás má vaše inspirace živit, tak se o ní bojíte ještě více. Viděl jsem několik článků pro fotografy, které radí, jak svou inspiraci zase nastartovat. Paradoxně v těch návodech se nepracuje s nespoutanou kreativitou, ale naopak s rutinou.

Omezením svých běžných postupů nebo stanovením nějakých zvláštních podmínek (práce pouze s jednou barvou, tvarem) se dostanete mimo svou komfortní zónu. Vyvedením z běžného rámce můžete najít nové věci, které Vás začnou bavit a dále inspirovat. Nevíte jak dál? Co takhle zkusit něco jiného?

Obecně mám pocit, že člověk má tendence cyklit svá rozhodnutí a postupy. Důležité je vědět, že z kruhu se dá kdykoliv vystoupit, ale nemůžete čekat, že se to stane samo bez Vašeho přičinění.

Moje vlastní inspirace leží v několika rovinách, ale nejvíce mi jí dávají lidé kolem mě a samozřejmě i lidé, které fotím. Své speciální místo v tomto procesu bude mít osoba, která mě na začátku podpořila nejvíce. Za to si zalouží můj upřímný dík a rozhodně nesla a do jisté míry ještě nese označení múza.