Já nikdy nebyl moc na citáty, ale občas stojí za to nějakou myšlenku vytáhnout a zamyslet se.

Setkali jsme se, setkáváme se a budeme se setkávat všichni s tím, že lidé kolem nás si myslí, že vždycky vědí nejlépe co je pro nás dobré a co špatné. Oni totiž přesně ví co máte jíst, co Vám udělá dobře, s kým máte spát, co máte dělat, jak máte malovat, jak máte vypadat a jak se máte chovat.

Opravdu?

Nemělo by to být tak, že vy sami víte proč něco jíte, s někým spíte, něco děláte, nějak se chováte a podobně? Myslím si, že člověk je schopen se rozhodovat sám. Dobře míněná rada je k nezaplacení, ale vždy na prvním místě jste vy sami.

Je třeba to brát tak, že lze žít pouze svůj život a ten jediný můžete doopravdy změnit. Kolikrát člověk slyšel, že něco není možné (nemůže) a kolikrát to sám řekl? Když mi někdo řekne, že něco nemůže, tak se ho zeptám proč nemůže, když nedokáže odpovědět, tak se zeptám jestli nemůže nebo nechce.

Když se začnete něčemu věnovat nebo se na to chystáte a máte ten pocit, že je to správně, tak svůj nápad podrobujete hodnocením jiných. Sbíráte plusy a mínusy - takříkajíc testujete vodu. A mnoho skvělých nápadů narazí na tvrdý pragmatismus a na ty dobře míněné rady.

Ve chvíli, kdy jsem začínal fotit a svoji práci zveřejňovat, tak jsem nezřídka sklidil kritiku a když už ne kritiku, tak alespoň jsem byl porovnáván s někým známým a mnohem starším. Všichni se učíme a všichni začínáme z nějakého bodu nula. Někdo, kdo má talent postupuje rychleji, někdo je zase soustředěnější a vypracuje se výše. Oba ty dva modely mají jedno společné - vyžadují to nevzdat.

Pokud máte vize, nápady a něco tak neobyčejného jako sny, tak si je nenechte nikým a nikdy vzít.

Fotografování charitativního kalendáře pro Vanesku s nemocí motýlích křídel.