Musím se přiznat, že mě minimalismus oslovuje už nějakou dobu. Jednou za čas se snažím přemýšlet nad tím, co mám a co bych vlastně ani k životu nepotřeboval. Občas, když mě to chytne, tak se některých nepotřebností zbavuji i přes svůj vnitřní sentiment. Na druhou stranu hodnota sebedůležitější věci je většinou tříštěna dalšími věcmi kolem, které nejsou tak důležité.

Některých věcí se tedy zbavuji nebo je daruji jen proto, že jsou pro mě důležitější věci, které chci nechat vyniknout. Myslím si, že cesta kvality na rozdíl od kvantity poskytuje jakýsi punc významnosti. Kdo byl někdy v mém bytě, tak by určitě namítal, že stoh knih a přibývající fotoaparáty, které stále v plynoucím čase zmenšují mou pracovní plochu, nejsou projevem minimalismu. To na minimalismus samozřejmě nevypadá, ale je důležité mít asi své “hájené území”.

Mám iPad a mohl bych si pořídit Kindle, ale mám fyzické knihy rád. Rád si je kupuji a rád je vlastním. Knihy, fotoaparáty a programy na úpravy fotografií (nějak se mi ta sbírka rozrůstá) jsou mým hájeným územím. Na druhou stranu nemám a nepotřebuji TV a vynechávám jiné, zcela běžné věci, jako je třeba rychlovarná konvice.

A jak souvisí minimalismus a moderní fotografie?

Stejně jako věci se dají logicky redukovat i činnosti a přístup k nim. Celý proces fotografování má několik kroků: základní komunikace, přípravy, fotografování, selekce fotek, upload pro klienta, čekání na jeho výběr, postprocess a odeslání konečné zásilky. Zde se hodí velmi oblíbený příměr ke špičce ledovce.

Minimalismus procesů je způsobem, jak z jednotlivého fotografování vytěžit maximum s menší časovou dotací. Například já se stále odnaučuji takzvané “dvojení” záběru. Zcela nesmyslně jsem jedno portrétní focení dělal vždy dva a někdy i tři snímky téhož s myšlenkou: “kdyby náhodou”. Musím přiznat, že taková opatrnost mi pak mnohonásobně protáhla celou práci při postprocessu, protože jsem procházel, stahoval, promazával a uploadoval mnohem větší počet fotografií, než bylo ve skutečnosti potřeba. Mezi další proces, kterým se dá významně zefektivnit práce je znalost programu pro správu a editaci fotografií atd. atd.

Čím dále bychom v cestě fotografie pokračovali, tím více bodů a činností, bychom po zdravé úvaze dokázali minimalizovat. Pořád, ale zůstává “hájené území”, protože někoho prostě baví tři hodiny shánět kravský zvonec nebo balík slámy a svou práci si bez toho prostě nedokáže představit.

Minimalismus může být cesta v tom, že dle mého pomáhá přemýšlet nad tím, co dělám a proč to tak dělám. Sebereflexe zlepšuje nejen moji práci, ale i její efektivitu.

A jak to máte vy? Obklopujete se materiálním světem a necháváte bobtnat stále Vaše procesní návyky?