Když jsem chodil na základní školu, tak jsem měl strašně rád jednoho učitele. Uměl poutavě vyprávět a bylo z něho cítit, že dějepis a zeměpis prostě a jednoduše miloval. I to by stačilo, aby mě vtáhnul do daného tématu, ale když přidával historky z vlastních cest, tak bylo dokonáno. Měl jsem jen nejlepší známky bez jakýchkoliv velkých příprav - jednoduše jsem si vše pamatoval z hodiny, protože mě to zajímalo.

Možná jste si všimli, že v roce 2017 jsem se rozhodl hodně lektorovat a důvod k tomu je prostý - jednoduše mě to baví. Podobně jako můj učitel miloval zeměpis a dějepis, tak já miluji to, co dělám a rozhodl jsem se, že hodnota fotografie jako takové nabývá ve chvíli, kdy nad ní člověk přemýšlí, tvoří jí a váží si jí.

Jak to dělám?

Jednoduše stejně jako to dělal můj učitel - s nadšením, na dřeň, bez lží a snahy si nechávat něco pro sebe.

Nenechávat si nic pro sebe?

Kdybych žil ve světě, kde je každý majitel fotoaparátu brán za konkurenci, tak bych nemohl jednoduše lektorovat. Naopak si myslím, že jakýkoliv člověk, který fotí mi může něco dát - i kdyby jen zkušenost s ním nebo zpětnou vazbu. Navíc dávat lidem prostor, aby se v něčem zlepšovali je něco, co mi dělá radost. Aby to mohl člověk dělat dobře, tak musí být ochoten ukázat vše i kdyby tím měl riskovat, že student rychle přeroste svého učitele.

Když jsem začal fotit mnohem více aktivně, tak jsem hledal informace k různým tématům svícení a práce se světlem. Našel jsem anglicky mluvícího člověka, který velmi aktivně vyučuje na YouTube. Musím se ale přiznat, že většina jeho vlastní práce mi nic moc neříkala, ale jako lektor byl pro mě srozumitelný a jasný. V ideálním světě by byli fotografové, které obdivujeme i nejlepšími lektory, ale takto to nefunguje.

Učitelé jsou různí a né každý může být skvělým učitelem, stejně jako né každý se stane výborným fotografem, kuchařem, zedníkem...

Měli jste vy sami učitele, který vás dokázali vtáhnout do svého tématu? A jak to dělali?

Hledejte ty pravé učitele