Musím se přiznat, že ve svých 28 letech jsem nikdy neletěl letadlem. Už jsem měl potřebu to změnit a jednu hlubokou sychravou podzimní noc jsem neměl zrovna nejlepší náladu, tak jsem si koupil letenku na Island. Cena byla pouhých 2500,- Kč za zpáteční let, ale termín byl polovina února. A abych to zkrátil - únor není zrovna vhodná sezóna kdy proudí davy na Island (a asi vědí proč).

Island je již několik let můj vysněný kus země. Věděl jsem, že ho musím vidět za jakýchkoliv okolností. Letenku jsem kupoval několik týdnů dopředu a úspěšně nemyslel na to, co mě čeká. Vlastně až poslední zhruba týden před odletem jsem začal řešit vybavení, techniku a to jak narvu do batohu věci na focení a vše potřebné. Rozhodl jsem se pracovat pod heslem: “co ti bude chybět to buď nepotřebuješ nebo si koupíš”. Trnem v oku před cestou pro mne byla hlavně pocitová teplota a rychlost větru, která přesahovala pravidělně 60km/h.

Den před odletem jsem si koupil bundu, nějaké termoprádlo a vyrazil na Island. Na poslední chvíli jsem si vyřešil ubytování a půjčení auta. Nakonec jsem se kvůli počasí rozhodl pro jedno místo kde budu bydlet, které budu používat jako bod ze kterého budu vyjíždět kam jen to půjde. Pronajal jsem si pro sebe celou chatku, kde bylo naprosto skvělé zázemí a kde se perfektně relaxovalo před dalšími cestami.

Na Island jsem letěl z Prahy a bavilo mě to (hlavně, když to hází). Čistou shodou okolností jako letuška letěla jedna slečna se kterou jsem měl tu čest fotit, takže to byl let ještě příjemnější. O většinu humoru jsem ale přišel, když jsme přistávali v Keflaviku a já viděl jaké počasí mě čeká. Přístávání směrem z moře byl zážitek, protože jsem seděl vlevo a otáčení k přistání bylo taky směrem doleva, takže rozbouřené moře, vlny hned za okénkem a skoro na dotek. Přistání asi nebylo tak hladké, ale bylo moje první, takže jsem to nevnímal tak, že by to mělo být jinak. Po zmateném pobíhání po letišti se mi konečně podařilo najít člověka, který zastupoval firmu od které jsem si pronajímal auto. Mě a několik dalších odvezl asi 10 minut od letiště do půjčovny, kde jsem podepsal papíry, nechal se poučit a převzal si vůz.

Při tom rozhovoru došlo na nezapomenutelnou situaci, kdy mi pronajímatel říká: “Toto je mapa Islandu a všechny cesty, které teď na ní svítí červeně jsou nesjízdné.”. Podíval jsem se nahoru na tu televizi a prakticky celý Island svítil rudě. Poděkoval jsem, vzal klíče od auta, které projede i peklem (Toyota Yaris) a vyrazil jsem pryč. Malá vsuvka k počasí - sníh, led, nározový vítr že se venku nedalo ani stát natož fotit a protože v ČR nemáme sníh, tak jsem po něm jel asi po čtyřech letech navíc v půjčeném autě a ještě k tomu v Yarisu.

Z Kafllaviku jsem jel do Reykjaviku neboli hlavního města Islandu. Chtěl jsem si ho první den trochu projít, aklimatizovat se, vyměnit si nějaké peníze a koupit základní jídlo. Nevím jestli to bylo počasím, ale všehovšudy v Reykjaviku nic moc není. Pěkné město, ale nic co bych nutně musel vidět znovu - třeba to bylo tím počasím. Cestou z hlavního města jsem našel supermarket, kde jsem si nakoupil jídlo a s dostatečným předstihem vyrazil ke své chatě. Měl jsem dost času, protože připravenou jsem ji měl mít až v 5 odpoledne. Cesta byla trochu o nervy, protože počasí se měnilo každé tři minuty, ale musím řici že jsem si to hned zamiloval.

K chatě jsem dojel asi o hodinu a půl dříve a cestou jsem projel tunel za který se platí mýtné (samozřejmě jsem nezaplatil, protože jsem to nevěděl - takže dlužím 1000,- ISK). Chtěl jsem odstavit auto u chaty a jít se podívat po okolí než mi bude předána. Příjezd k chatě vypadal tak, že se jedná o tvrdý sníh, ale samozřejmě jsem zahrabal svého Yarise. Položil jsem ho na podlahu. Počasí se zhoršilo a foukalo a mrzlo tak, že mi kolaboval telefon a vítr mě řezal do obličeje co mohl. Vykopat auto mi trvalo asi hodinu, takže jsem alespoň zabil efektivně čas 😄.

Chata byla skvělá - teplo, voda a chvíli žádný vítr.

Další dny už probíhaly tak jak měly. Každý den jsem vyrazil jiným směrem se snahou něco vidět. Zvláštní kouzlo pro mě měl sníh a moře vedle sebe. Měl jsem celé čtyři dny úplně sněhový Island a počasí se některé dny měnilo pořád hodně rychle. Byla to cesta, která mi měla vyčistit hlavu a jak titulek praví vzal jsem si s sebou jen fotoaparát na film a fotky níže jsou tedy vyvolané kinofilmy. Myslím si, že jsou cenější než můj další komentář, který bych tu psal.