12.8.2016 jsem vydal článek, kde rozebírám jak přemýšlím o svém toku peněz, své práci o zdraví a například i o svém pracovním workflow. V tu dobu jsem již byl pár měsíců volnonožcem a nyní se hraničně blížím pěti letům, kdy se živím pouze pomocí živností - tedy nebyl jsem ani den z poslední půl dekády veden se statusem “zaměstnanec”.
Nechápejte mě špatně, protože na zaměstnaneckém poměru není nic špatného. Naopak se v něm ukrývá mnoho výhod a více pomyslné “jistoty”. Na druhou stranu, když porušíte podmínky pracovní smlouvy, tak můžete také docela snadno letět, ale pořád to není permanentní šance, že zakázky nebudou, jako u OSVČ.
Jak jsem ze začátku naivně počítal, ale stejně mi to pomohlo vědět kam jdu?
Lidé málo počítají. Český jazyk má mnoho výjimek, zvláštností, ale čísla jsou jednoduše holá a přesná. Být fotografem je často zaměňováno za být umělcem a umělci přeci nepotřebují počítat. Je to zcela naopak - každý potřebuje zcela nutně a střízlivě počítat.
Když jsem odcházel z neziskového sektoru, tak má čistá výplata v roce 2016 činila přesně 10 490 Kč (je potřeba podotknout, že jsem pracoval na odborné pozici, kde bylo ze zákona vyžadováno vysokoškolské vzdělání).
Teze byla prostá, když vyfakturuji přes 10 490 Kč + odvody (v té době cca 4 000 Kč), tak na tom budu stejně špatně/dobře jako v práci. Ale?
Kde jsou daně, amortizace techniky, vzdělávání, marketing, náklady na automobil, pronájem ateliéru, pojištění, pronájem programů pro výkon živnosti, webu a hlavně spoření podnikatelské + spoření na novou techniku?
Takže kolik bych musel vyfakturovat měsíčně v roce 2016, abych se měl stejně dobře/špatně, jako zaměstnanec se mzdou lehce přesahující 10 000 Kč a měl přitom zdravý či racionální model podnikání?
22 000 Kč.
ROZPOČET FOTOGRAFA PRO ROK 2016
Možná si říkáte, proč je ten rozdíl tak propastný? Vždyť stačí zaplatit zdravotní a sociální. Níže vám ukážu, v číslech, proč to musí být tolik, ale na tomto místě si neodpustím komparaci mezi volnonožcem a zaměstnancem.
Zaměstnanec odvádí práci, kterou mu zadává jeho zaměstnavatel (míra samostatnosti je individuální). Zaměstnavatel odvádí za zaměstnance zdravotní a sociální pojištění, ale také do něj investuje v rámci dalších školení a benefitů. Po zrušení superhrubé mzdy se nám zjednodušil výpočet čisté mzdy a zaměstnanec pracující 168 hodin měsíčně za 26 000 hrubého si domů přinese 21 560 Kč a v ideální případě nemusí do svého zaměstnání investovat další extra prostředky - školení, technika, pronájmy prostor apod.
Fotograf na volné noze si vytváří poptávku po své práci svým přičiněním například na sociálních sítích, pomocí budování značky a tvorby dalšího obsahu, který mu dodává nejen pozornost, ale i relevantní publiku, ze kterého jsou jednotky procent ochotny za jeho práci zaplatit. Techniku si platí sám, je nucen do ni investovat a počítat s její amortizací. Všechna školení si hradí z faktur, které vystaví a je odpovědný za mechanismus podnikatelského spoření (viz níže), které mu má takříkajíc krýt záda, když jsou slabší měsíce, je nemocný nebo přijde krize.
V případě, že takový fotograf nesplácí techniku, tak si musí najít a zrealizovat zakázky v hodnotě cca 36 000 Kč, aby mu na konci celého procesu zbylo zhruba tolik, co zaměstnanci se mzdou 26 000 Kč hrubého a přitom nese objektivně vyšší riziko okamžitého výpadku přijmu.
ROZPOČET PRO VYROVNÁNÍ SE ZAMĚSTNANCI S 26 000 KČ HRUBÉHO
Jak vidíte v tabulkách výše, tak za i tak prostým podnikáním jako jsou fotografické činnosti se skrývá poměrně velké množství drobných nákladů, se kterými je potřeba počítat. Ano, lze podnikat na nulu, ale to vám dříve nebo později začne lámat vaz.
Proč?
Bez zdravého systému podnikání, který obsahuje znalost vlastního prostředí a systém podnikatelského spoření jste extrémně zranitelní v každé, a to i malé krizi (kterou může být prostá nemoc).
Přemýšlení o toku peněz
Vytvoření tabulky, do které si na jedné straně píšete svůj příjem a z něj se vám hned odpočítávají fixní položky a pevné částky spoření není samozřejmě raketová věda, ale na podnikatele tato situace klade další nároky, protože v naší společnosti má bohužel mnoho lidí problémy s mechanismem = ČISTÁ MZDA -> VÝDAJOVÁ STRÁNKA (uvědomění si vlastní nákladů, viditelných i těch skrytých).
Podnikání znamená velmi často poskládání výdělku z X různých zakázek = nějaký objem peněz, který se dělí do výdajů a až to co nám zbyde se dělí do osobní výdajové stránky. Tedy volnonožec je odpovědný pracovat svědomitě s jednou úrovní navíc.
ZAKÁZKY (FAKTURACE) -> VÝDAJE SPOJENÉ S PODNIKÁNÍM -> ČÁSTKA KTERÁ NÁM ZBÝVÁ PRO ŽIVOT -> VÝDAJE OSOBNÍ
Nemám žádné extra vysoké mínění o finanční gramotnosti ve společnosti. České školství vychovává primárně zaměstnance a asi to není špatně. Bohužel mám kolem sebe spoustu lidí, kteří nepracují ani na kontrole svých výdajů a při podnikání se nám tento proces poměrně zesložiťuje.
Hlavní je se ve společnosti o penězích, jejich toku, bavit veřejně. Jako zásadní to vidím v rámci rodiny. Sám mám ve své užší rodině lidi, kterým nedělá dobře, když mluvím o tom, jak vydělávám peníze nebo o tom, že jsem schopen si pro sebe definovat svou cenu. Časem se ale hrany obrušují a vidím, že otevřenost pomáhá rozšiřovat trochu obzory v tomto tématu.
Klikni na fotku a přečti si všechno o kurzu.
Salámové metody
V období krize se ujal pojem “salámová metoda” a ona dobře sedí i pro náš problém. Tabulka, kterou vidíte výše je salámovou metodou - definováním uzlových bodů problému. Primárně se jedná o prostou vizualizaci procesu - procesu podnikání.
Pokud nedokážete reálně na papíře nebo ti nadaní abstraktně ve své mysli chápat, jak tečou peníze, tak budete pracovat do úmoru, nejspíše i se špatnou cenotvorbou a na konci měsíce se vždy budete divit, že to vyšlo “jen tak tak” a že jste neušetřili ani korunu.
Pojďme to tedy posunout o úroveň dál. Nyní už jsme schopni definovat své hlavní podnikatelské výdaje a reverzně po dosažení vidíme, že pro dosažení mzdy odpovídající zaměstnanci s 26 000 Kč hrubého je nutné vyfakturovat zhruba 36 000 Kč.
36 000 Kč vyfakturovaných nám v našem modelovém příkladu zajistí cca 21 100 Kč pro spotřebu spojenou s naším životem. Tedy například: náklady na pronájem/hypotéku, pohonné hmoty, jídlo, sport, zábava, služby apod. Asi tušíte, že míříme k další parcelizaci a vizualizaci jedné částky a jejímu rozpadu do jednotlivých položek na výdajové straně.
Jak se zorientovat ve výdajích? Tipy a triky.
Podnikatelské výdaje spojené s fotografováním jsem se vám snažil ukázat v tabulce. Stejnou výdajovou tabulku si můžete vést jeden měsíc. Pomůže vám to odhalit vaše reálné výdaje. Možná se budete divit, že pár stovek za Netflix, HBO, Spotify dělá na konci měsíce docela vysokou částku. Pro revizi dlouhodobých nákladů za jídlo, pohonné hmoty apod. pomůže přímo internetové bankovnictví, které je schopno dělit výdaje do kategorií - popřípadě si vytiskněte 3 měsíce výpisu z účtu a hezky si to zpracujte ručně.
Paretův princip
Paretův princip je široce uplatnitelný model 80/20 který tedy říká, že 20% hlavních položek nám odčerpá 80% peněz. A naopak, že například u výdajů nám bude trvat 20% času najít 80% výdajů a zbylých 80% času budeme hledat těch zbylých 20% peněz. Věřte mi, že až budete jednou ve firmě hledat například 400 000, tak to bude přesně takto fungovat.
Paretův princip je jednoduchá technika, kdy si říci “to už stačí”. Je zásadní rozdíl nemít o toku peněz představu nebo kontrolovat 80%.
Podnikatelské spoření
V tabulkách můžete vidět kolonku podnikatelského spoření, kterou jsem pracovně definoval jako 10% hodnoty faktur. Proč podnikatelské spoření? Pokud nemáte dlouhodobý kontrakt, při kterém fakturujete každý měsíc stejně, tak začnete narážet (dříve či později) na nerovnoměrnou poptávku během roku. Pokud jste se rozhodli být svatebním fotografem, tak ty nůžky se budou otevírat v ještě větší míře, protože ve svatební sezóně se budete snažit vydělat většinu svého ročního obratu a tedy hospodařit v části roku, kdy většinou svatby nejsou.
Jsem si vědom, že spoření není pro každého a že to je činnost, která může fyzicky bolet, protože je kolen nás tolik věcí, které potřebujeme, které chceme a třeba bychom na ně i měli, protože šetříme ve svém podnikání.
Spoření se velmi zjednoduší, když dostane jasná a pevná pravidla. Když se rozhodnete, že 10% z každé faktury ihned přechází do spoření, tak se postupně toto pravidlo tak zvnitřní, že nemáte pocit, že o něco přicházíte, ale že to tak má být. 10% je naprosté minimum, protože to znamená, že bude trvat celých 10 měsíců, než si vyděláte na jeden “měsíc svobody” - tedy měsíc, kdy si můžete dovolit nepracovat a o nic nepřijít.
Matematika je to prostá, pokud vaše položka podnikatelského spoření bude 20% z faktur, tak za pět měsíců práce dostáváte pomyslný jeden měsíc svobody.
Pro trochu klidu je dobré disponovat částkou pokrývající cca 3 měsíce života - doporučuji tedy šetřit ze začátku co nejstrmějším způsobem.
Spoření na techniku (5% z faktur)
Druhým směrem je rozhodně spoření na obnovu techniky. Objektivy vydrží, ale morální životnost jakékoliv elektroniky se již několik let pohybuje kolem dvou let. S tímto je potřeba počítat. Pracuji-li s technikou v hodnotě například 50 000 Kč a chci-li mít šanci ji během dvou let obnovit, tak musím za tyto dva roky fakturovat v průměru 42 000 Kč měsíčně.
Aktiva vs. pasiva
Aktivum lze definovat jako jednotku, která v budoucnu přinese ekonomický prospěch.
Pasiva lze definovat jako závazky, které budou v čase produkovat ztráty.
Obecně se za aktiva považují akcie, dluhopisy, pohledávky apod., ale pro náš účel si definici aktiv a pasiv rozšíříme i na běžnější položky podnikání, protože jak si ukážeme níže, tak jedna věc může být v jedněch rukou aktivem a v druhých pasivem.
Docela hezký příklad je osobní vůz a já vám ukážu ve dvou situacích u koho je to zcela jasné pasivum a u koho by se dal vůz považovat za aktivum.
Osobní vůz ve statusu pasivum je situace, kdy auto zas tolik nepotřebujete, ale všichni kolem ho mají. Občas potřebujete někam sice jet a je to pohodlnější, ale více než pro výkon čehokoliv si ho pořizujete za účelem sociálního statusu a aby vám před panelákem stálo auto, které vám budou sousedé závidět. Jakmile si ho pořídíte, tak přicházejí fixní náklady v podobě povinného ručení a další náklady v podobě servisu a pohonných hmot. Tento nákup vám jen přidal závaží na pomyslných vahách a to bohužel na straně výdajové.
Osobní vůz jako aktivum je nákup z rozumu. Zvýšená mobilita zvětší váš rádius a to vám otevře více zakázek v kraji (dopředu to víte, protože máte dlouhodobě poptávky z okolních měst a krajů). Automobil vám také sice přidá na výdajové stránce, ale na druhé straně vám zvyšuje i příjem.
Vrátím-li se k fotografům, tak velmi ostrou diskuzi můžeme vést o foto technice, co jsou ještě aktiva a co už jsou pasiva? Nechci být zlý, ale pokud si pořizujete pátý objektiv, který se částečně překrývá s dvěma objektivy, které již máte, tak se dávno nejedná o aktivum podporující vaše podnikání, ale o jasné pasivum, které ztrácí svou hodnotu.
Jak přemýšlím o nákupech a jak šetřím?
Považuji se za minimalistu. To znamená, že se snažím dávat si pozor na množství věcí kolem sebe. Prakticky nikdy nenakupuji impulzivně. Vždy přemýšlím nad tím, zda věc, kterou si chci pořídit, mě dovede k novým zákazníkům nebo zlepší moji práci. Být minimalistou neznamená odmítat věci, ale dobře zvolit jaké si pustíte do života a kdy. Načasování je zcela zásadní.
Co je podle mě dobré si zodpovědět, než za něco utratím peníze?
- Jedná se o aktivum nebo pasivum?
- Je správný čas si tuto věc pořídit?
- Mám na účtě tolik peněz, že je to racionální nákup?
- Potřebuji to nebo po této věci touží jen můj mozek?
Poslední položka je důležitá. Určitě znáte pocit chuti na sladké. Nepřekonatelná touha koupit si čokoládu a určitě víte, že v těchto případech vaše tělo vůbec čokoládu k přežití nepotřebuje. To jen váš mozek křičí, že ji chce. A stejně tak to je u nakupování věcí - někdy to chce jen vaše hlava (odměnit se, užít si).
U systému odměňování se lze taky mírnit následky (damage kontrol) - nikdy by nemělo odměňování přesáhnout 10% zrovna vydělaného. Jednoduchý příklad: povedla se vám zakázka, na účet vám dorazilo 20 000 Kč za svatbu. V tomto případě je maximální racionální odměna 2 000 Kč. Ideální je, když odměňování souvisí s podnikáním - například koupě zajímavého školení.
Rozpočet měsíc/rok
Sezóny se projevují asi v každé živnosti. Své o tom ví svatební fotografové, kteří se mezi dubnem až říjnem snaží vydělat většinu svého ročního rozpočtu. Rok můžeme dělit na měsíce a týdny nebo naopak nedělit. Každý přístup přináší něco a za mě je nejlepší všechny přístupy kombinovat. Každý model podnikání je jiný a u některých si umím představit sledování den/týden/měsíc/rok. U jiných pouze měsíc/rok.
Dělením můžete plánovat. Pomůže vám to vnímat doby, kdy musíte více tlačit na pilu, aby například následující leden byl pro vás v klidu.
Cenotvorba
Je velmi důležitým tématem, které vchází hned z několika zásadních otázek, kterými jsou například:
- Kolik peněz musím vyfakturovat měsíčně?
- Kdo je můj ideální klient? Kdo není mým klientem?
- Jaká je ideální cena zakázky a kolik mě bude stát hodin práce?
- Jaké bude vytížení jednotlivých služeb? (svatby, portrétní fotografování apod.)
Kolik peněz musím vyfakturovat měsíčně?
Již jsme si ukázali v základu výše v tabulce. Mnou dosazené hodnoty jsou více šité na míru mně a odráží se v nich zkušenosti s marketingem na sociálních sítích, prodejem, správou webu atp. Ne každý musí vládnout portfoliem činností spojených s podnikáním a v tom případě bude nucen přidat na výdajové stránce a investovat do dobrých dodavatelů těchto služeb. Stejně tak může citelně zvýšit nutnost fakturace provozování vlastního ateliéru apod.
V modelu vlastního podnikání jsem si spočítal a ověřil situaci, které říkám “bod zlomu”. Tedy měsíční fakturace, které mi pokrývají zcela život a vytváří podnikatelské spoření. Nebylo nic snazšího než si doopravdy nechat jen tento objem peněz na běžném účtu a vyzkoušet, zda je měsíc života doopravdy reálný - byl.
Dalo by se říci, že žiju skromným životem. Bez dětí a držím si docela pevnou rukou svou výdajovou stránku (podnikání i osobní). Mým bodem zlomu je vyfaturovaných 35 000 Kč - tedy balanc při kterém nebudu ztrácet již ušetřené peníze.
Když jsem si připravoval strategii podnikání na podzim 2020, tak jsem si definoval, že 35 000 Kč je pro mě minimum, 45 000 jsem si stanovil jako optimální variantu fakturace nad 50 000 Kč měsíčně za ideální variantu (nebudeme-li pracovat s modelem sezón).
Tyto hranice nejsou neměnné, protože při živení rodiny (ovlivnění výdajové stránky), by se musely ekvivalentně zvýšit.
Kdo je mým ideálním klientem? Kdo není mým klientem?
Ideální klient je přímo spjat s cenotvorbou, protože nemůžete chtít za nafocení svatby 50 000 Kč, když ve vašem regionu jsou lidé s podprůměrným platem. Takovým lidem nejspíše svou práci neprodáte. Na druhou stranu, ale můžete cílit na zahraniční klienty a využívat k fotografování například prostředí Prahy.
Dobře “nacenit” svou práci a umět ji prodat svému ideálnímu klientovi je forma umění. Rozhodně nedoporučuji dělat práci za cenu, která neodpovídá realitě. Naopak je dle mého soudu lepší mít o něco méně zakázek za svou cenu, než pracovat s objemem bez dostatečné návratnosti (+ je nutné připočítat zrychlenou smrtnost techniky).
S ideálním klientem se přímo váže i to, kdo není vaším klientem. Když nemluvíte anglicky, tak vaším klientem nebude Angličan. Stejně jednoduše to platí i u dalších faktorů. Vaším klientem není někdo, kdo si myslí, že stačí mít drahý foťák a ono se to udělá samo nebo někdo, kdo bude hned po “Ahoj” smlouvat o ceně.
Pamatuje si Paretův princip? On platí i u klientů a já se držím pravidla, že jakmile cítím, že to není úplně ono, tak radši dávám ruce pryč a svou energii směřuji jinam. Stejně jako je důležité si říci, že toto je můj klient, tak ještě důležitější je vědět, kdo můj klient není.
Jaká je ideální cena zakázky a kolik mě bude stát hodin práce?
Vytvořit si dobrý ceník je náročné. Tato činnost spojuje prakticky vše, o čem jsme si bavili výše. Vychází ze znalosti vlastních schopností (sebehodnota), znalosti svého prostředí (nebo prostředí ve kterém své služby nabízím - region) a znalosti svých klientů.
Ceník je organická záležitost, kterou je potřeba v čase měnit. Pokud neradi zdražujete, tak si nastavte revizi svého ceníku vždy k začátku nového roku nebo pololetně.
Určitě se vám stane, že budete stát před zakázkou, kterou nebude umět poprvé nacenit. Jednoduché pravidlo je, že jakmile nevím kolik by vaše práce měla stát, tak je nutné počítat minimálně 1 000 Kč za přímou hodinu práce. Proč? Na každou přímou hodinu je nutné připočíst minimálně ještě jednu spojenou se správou dat, úpravou a odevzdání fotografií.
Viděl jsem i takový model pro fotografování akcí, kdy první hodina byla za 2 000 Kč a každá další 1 000 Kč, což dává smysl protože i na hodinovou akci se musíte dopravit atd.
Kategorií samostatně stojící jsou rozhodně svatby. Velké náročné zakázky, kterých můžete zvládnout pouze omezený počet ročně. Může to znít, že začínám obšírně, ale je zásadní si doopravdy uvědomit, že svateb můžete nafotit jen omezené množství za sezónu, protože nelze být na třech svatbách najednou v jednu sobotu.
Pojďme na to odzadu:
- V roce 2022 potřebuji vyfaturovat 600 000 Kč za rok (tj. 50 000 Kč měsíčně)
- 2/3 bude čistě z fotografování svateb (tj. 400 000 Kč)
- fyzicky a mentálně jsem schopen zvládnout 20 - 25 svateb
- 400 000/20 = 20 000 Kč za jednu svatbu | 400 000/25 = 16 000 Kč za jednu svatbu
Kdo fotografuje svatbu za 10 000 Kč, tak se dopouští zločinu. Jakmile máte již nějaké zkušenosti, tak by se vaše cena za celodenní svatbu měla pohybovat od 15 000 Kč výše. Možná si teď argumentujete, že s nižší cenou budete mít více zakázek, ale taky pamatujte na to, že budete muset odvést více práce a na výdajové stránce vám to ještě přidá další zátěž.
Fotit svatbu za 10 000 Kč vs 15 000 Kč znamená odfotit o třetinu více zakázek. A když si správně nastavíte strategii, tak ta uvolněná třetina času (při zachování vyfakturované částky) se vám může naplnit zakázkami za vaši cenu nebo přinést jiné - lepší.
Jaké bude vytížení jednotlivých služeb? (svatby, portrétní fotografování apod.)
Je-li vaše portfolio činností poskládáno z více různých “produktů”, tak je dobré zhruba vědět jaké bude jejich vytížení v čase. O kousek výše jste mohli vidět, že jsem na příkladu definoval, že svatby přinesou 2/3 ročního obratu.
Toto rozdělení vám pomůže soustředit se na oblasti, které dávají smysl a nepromeškat například svatební sezónu. To překvapení, že v lednu nemáte skoro co na práci a v létě jste se na to nepřipravili může být bolestivé.
Peníze na spoření
Peníze na účtě nejsou v čase stejné, protože na ně dopadá kladivo inflace. Průměrná míra inflace v posledních 3 letech je v ČR zhruba 3%. Nerad bych na tomto místě zabíhal do tématu akcií, dluhopisů apod., ale zkuste přemýšlet i nad tím, jak své již ušetřené peníze chránit před inflací.
Jak to mám já?
Dlouho jsem neměl žádný čas věnovat se tématu akcií, ale březen 2020 (tedy propad hodnoty akcií nárazem koronakrize) jsem využil pro investování v řádku jednotek tisíc. Chvíli mě to bavilo sledovat a pak jsem na své investování aktivně zapomněl. Aktuálně je to tak, že tato poměrně zanedbatelná investice mi neguje roční inflaci zhruba 100 000 Kč v úsporách.
Jak se stalo, že mě 5 let podnikání stálo už více než 2 miliony korun?
Za posledních 5 let jsem do tématu podnikání investoval zhruba 10 000 pracovních hodin. Být fotografem, lektorem, malým podnikatelem znamená, že musíte být většinou univerzálem. Tedy fotografovat na nějaké úrovni, ale hlavně být obchodníkem, marketérem a nositelem nápadů pro sebe samého.
10 000 hodin znamená být odborníkem ve svém oboru, ale bohužel obor nemám pouze jeden. Kdybych odstepoval 10 000 hodin, tak bych byl asi doopravdy dobrý, ale mých 10 000 hodin se dělí do mnoha menších kategorií, které skládají do penza znalostí a schopností, které mám dnes.
Když jsem končil střední školu, tak se uvádělo, že ti z nás, kteří půjdou hned pracovat si vydělají svůj první milion dříve než my dostudujeme vysokou školu (já šel studovat). Dnes si zpětně svých 10 000 hodin cením výše a proto se dá říci, že mě podnikání stálo již více než 2 000 000 Kč jen v čase.
Kolik jsem fakturoval v roce 2019 a 2020?
V těchto letech jsem se stabilizoval lehce nad 500 000 Kč. Prosím berte v potaz, že žiji sám a tato částka by byla nejspíše nedostatečná, kdybych měl rodinu nebo výrazně agresivnější výdajovou stránku - například vysoký nájem, či hypotéku.
V roce 2021 čekám propad, ale třeba příště vám popíši svůj adaptační mechanismus na krizi.
Mnohatero, co jsem se naučil při vlastním podnikání
Stejně jako každý den vyjde slunce, tak účty vždy přijdou. A když podnikáte, tak se o tu příjmovou stranu musíte postarat sami.
Nikdy nepočítejte s penězi, které ještě nejsou na účtě. Můžete mít práci odevzdanou a vystavenou fakturu, ale dokud nemáte peníze na účtě, tak je nemáte a hlavně není ani racionální neexistující peníze investovat.
Vždy si u každého nového projektu nebo jednoduchého podnikání dobře a hlavně realisticky spočítejte “bod zlomu”. Tedy bod (obrat, počet prodaných kusů) od kterého je projekt možné považovat za úspěšný. Bod zlomu by mělo být vždy minimum na které míříte.
Dobře si definujte svou cenu a například i to, zda jste schopni domluvit si 30 zakázek (30 lidí) za 1 000 Kč. Já osobně toho nejsem schopný z časových důvodů a proto musím používat jiné modely a soustředění se na zakázky jiné hodnoty. Dříve nebo později začnete vnímat, že se na tu tisícovku neskutečně nadřete - jakmile k tomu dojde je potřeba udělat změny.
Cítíte-li, že člověk který vám píše není váš klient, tak se z něj může snadno stát tzv. “klient z pekla” a je lepší si ve správné chvíli říci, že se nejedná o vašeho klienta a tedy jít dál. Nejen u peněz, ale i u klientů platí Paretův princip.
Nevyčítejte si, že některé části dne pracujete pouze s vlastní kreativitou, vymýšlíte nové projekty/služby/produkty a nesedíte u toho u počítače. Když pracujete sami na sebe a sami se sebou, tak nemusíte předstírat práci - není před kým. Budou dny, kdy se nebude dařit nebo budou období, kdy více než u počítače strávíte prací ve své hlavě.
Podnikání je jako zahrádkaření. Má svůj proces a nějakou svou časovou osu. Po obdělání půdy a zasetí plodin vám také přes noc nic nevyroste. Některé činnosti nebo principy, které založíte dnes začnou kompletně fungovat třeba za rok. Je potřeba být trpělivý.
Nebojte se zkoušet nové přístupy nebo rozvíjet již existující témata po svém. Nikdy nebudete jediný na světě, kteří něco dělají. Stejně jako se na každé škole v ČR nepouštějí hodiny dějepisu mého učitele (byl skvělý) Hübnera, tak nikdo nevlastní monopol na fotografování, lektorování nebo si nemůže vynucovat některá témata. Vidíte přidanou hodnotu, kterou můžete udělat? Tak do toho.
Od jisté úrovně jste více podnikatelem než fotografem. Dlouhodobě vidím, že nejvíce peněz nevydělávají nejlepší fotografové nebo nejumělečtější přístupy. Od jistého bodu už je celkem jedno jak fotografujete, ale už je to o tom, jaký jste podnikatel.
Vždy myslete na svou cenu a čas, protože i focení pro kamarádku je práce. Nikdo se na vás nemůže zlobit, když upřednostníte placenou zakázku před přátelskou pomocí. Dobrý pocit vám účty nezaplatí. Svým způsobem jste na to sami a postarat se tedy musíte také sami.
Konkurence neexistuje. V mém světě platí, že si konkurují pouze amatéři a ne profesionálové. Profesionálové jsou schopni si pomoci, poradit si a nebo třeba jeden druhého doporučit.
Pociťujete-li vášeň, když se vám povede focení, máte nadšené novomanžele nebo když prodáte online kurz, tak jste na správné cestě. Vášeň do podnikání prostě platí. Vášeň je motorem, který vám pomůže dotahovat své projekty a stále je vylepšovat.