FUJIFILM GFX 100s je nesporným nástupcem GFX 50s, které bylo prvním FUJIFILM fotoaparátem se snímačem velikosti 33x44mm. Japonské firmy ne vždy vynikají v dobře pochopitelném názvosloví a řadě GFX se to bohužel také nevyhlo. Na tomto místě bude vhodné si modely správně zařadit, protože se nám o nich pak bude snáze mluvit:
1. GFX 50s
Je zcela prvním modelem GFX od značky FUJIFILM. Jeho tělo a ergonomie je nejvíce podobná v řadě X modelu X-H1. Jeho srdcem je 50 Mpix snímač, který neumožňuje využívat fázové detekce a ostření je tedy odkázáno pouze na kontrast - stejně jako první FUJIFILM modely (X-Pro1 a X-E1).
Mezi unikátní řešení patří odjímatelný hledáček, který lze rozšířit o kloub, díky kterému je možné tento hledáček polohovat.
Jisté otázky vzbuzovala nástavba pod LCD, která fyzicky zvětšovala celý fotoaparát. Tento prostor byl ovšem zcela prázdný a sloužil pouze jako tzv. “cooling box”, tedy pro lepší chlazení. Fujifilm u svého prvního modelu vsázel na jistotu a radši přidal tento prvek, aby měli inženýři jistotu, že budou schopni vždy uchladit stroj samotný.
Představení bylo na akci Photokina 2016 a prodej oficiálně započal v prvním čtvrtletí 2017.
Cena je k dnešku 149 990 Kč, ale lze čekat výraznou korekci, či akce pro ukončení prodeje.
2. GFX 50r
Na rozšíření řady GFX o další model s jiným designem jsme si museli počkat do podzimu 2018. GFX 50r nepřinášel nové technologie. Spíše se jedná o GFX 50s v minimalističtějším pojetí za nižší cenu. Pohání ho stejný 50 Mpix snímač i stejný procesor.
Vzhledem i ergonomií je mu nejvíce podobný model FUJIFILM X-E3. Pozitivem bylo odstranění výše zmíněného “cooling boxu”. Na druhou stranu o co může být model s hledáčkem na straně nižší a plošší, o to je delší.
GFX 50r je a bude nejlevnější vstup do systému se snímačem 55mm (diagonálně). Těší se své popularitě díky dostupnosti, jednoduchosti a například i kompaktnosti s objektivem GF 50mm f/3.5. Kompaktnost prosím berte trochu v uvozovkách, protože se nejedná rozhodně o malý fotoaparát, ale když přihlédneme k velikosti snímače a tedy i velikosti bajonetu, tak se zdá jeho velikost velmi racionální.
Cena je k dnešku 95 990 Kč.
3. GFX 100
První GFX na světě se snímačem s rozlišením 102 Mpix. První fotoaparát se snímačem 55mm, který byl vybaven stabilizací a první GFX s možností využití ostření pomocí fázové detekce.
Již z prvního odstavce je jasné, že GFX 100 byl velký skok od prvních GFX. Zvýšení výkonu je velmi vysoké. Fázová detekce pomocí pixelů přímo na snímači ukázala kompletní potenciál této řady. Cenou za tento vysoký výkon je čtvercové tělo, které pojme hned dvě baterie NP-T125, velké fyzické rozměry a velký ergonomický posun spíše k ovládání, které známe z DSLR - tedy roler-roler.
Změna ergonomie začala naznačovat, že FUJIFILM cílí nejen na své zákazníky, kteří chtějí to nejlepší, ale také na majitele profesionálních DSLR, které morálně už třeba zastaraly.
Prodej začal ve druhém čtvrtletí 2019 a cena tohoto modelu je aktuálně 299 990 Kč.
4. GFX 100s
FUJIFILM GFX 100s je čerstvou novinkou a i když nese v názvu “sto”, tak ho můžeme snadno označit za nástupce modelů GFX 50s a GFX 50r. Číslovka označuje v tomto případě použitý snímač.
Jedná se tedy o druhý model se 102 Mpix, tedy identickým snímačem, který byl poprvé použit u modelu GFX 100.
Startovací cena je 159 990 Kč.
Vnější prvky a ovládání
Na první pohled je zcela patrné, že se opět mění vnější design. Hledáček zůstává uprostřed přístroje podobně jako u GFX 50r, ale není již odjímatelný. Disponuje fyzickou velikostí 0.5 palce a 3.69 miliony obrazových bodů. Tento typ hledáčku dobře známe z GFX 50r, X-T4 apod.
U zadního LCD je zohledněna nutnost zobrazování vysokého rozlišení, a proto je vybaven 3.2 palce a 2.36 miliony obrazových bodů (pro příklad u X-T4 je to pouze 1.62 milionu obrazových bodů a fyzická velikost 3 palce).
Ergonomický předobraz GFX 100s můžeme hledat u poměrně čerstvého modelu střední třídy APS-C segmentu. Konkrétně u modelu X-S10. Již standardně absentuje křížový volič, který začíná být dominantou pouze modelu X-T3/4.
Přední panel je zcela čistý mimo jednoho FN tlačítka a tlačítka aretace objektivu. Mechanický přepínač ostření (S-C-M) je umístěn na zadním panelu a naštěstí nechybí jako u zmiňovaného Fujifilmu X-S10.
Horní panel se také nese v duchu minimalismu. Nečekejte kolečko času závěrky, na které je většina ortodoxních fuji uživatelů již zvyklá a stejně tak tu nenajdete mechanický ovladač pro nastavení hodnoty ISO.
Vlevo můžete vidět přepínač STILL-MOVIE. I GFX 100s si osvojil rozdělení těchto dvou režimů a díky tomu snadnější pohyb a nastavení v menu, protože v módu MOVIE je možné nastavit kompletní parametry pro video, včetně asistentů a není tedy potřeba je hledat v celém menu mezi fotografickými funkcemi, jako u modelů v minulosti.
Přímo pod přepínačem STILL-MOVIE se nachází bytelný PASM volič. Tedy volič na kterém si lze lehce definovat v jakém režimu fotoaparát funguje. Tedy zda ho nastavujeme zcela manuálně (M) nebo využíváme například prioritu clony (A) nebo prioritu času (S). V závislosti na PASM voliči jsou nastaveny rolery (přední a zadní). Mimo režimů můžete vidět označení C1 až C6 ve kterých můžete mít uložené různé nastavení simulací a přednastavení funkcí. Díky C1 až C6 tedy můžete mít připravená nastavení na různé žánry a jednoduše mezi nimi měnit bez nutnosti změny položky po položce v menu.
Absencí kolečka pro kompenzace expozice (je u většiny FUJI fotoaparátů uložena na pravé straně) se otevírá možnost mít definovaný posun kompenzace ve svým uživatelských C1-C6. Ve světě Fujifilmu má vždy dominantní funkci mechanický volič a jeho absence tedy může otevírat nové možnosti.
PASM volič je vybaven aretací proti nechtěnému přetočení. Nemůže se tedy stát, že se například při vytahování z brašny posunete z C1 na M nebo naopak. Jakmile máte zaaretováno, tak je nutné stisknout střed tohoto voliče.
Na kapličce hledáčku je vlevo umístěna dioptrická korekce, která má taktéž aretaci (funguje jako natahování hodinek - vytáhnout, nastavit, zacvaknout). Vpravo na kapličce je tlačítko “view mode” kterým přepínáte zda je aktivní pouze EVF, pouze LCD, zda je aktivní oční senzor - tedy LCD, které zhasne když se podíváme do hledáčku apod.
Dominantou pravé části horního panelu je bezesporu stavový display, který je monochromatický a jeho velikost je 1.8 palce. Tento sub monitor dokáže zobrazovat kompletní aktuální nastavení viz fotografie nebo náhled histogramu či grafickou podobu mechanický ovladačů času závěrky a ISO.
Malé tlačítko u kapličky EVF s označením světla umožňuje invertovat zobrazení z bílého textu na tmavém pozadí na tmavý text na bílém pozadí.
Blízko pravé hrany horního panelu jsou k dispozici dvě FN tlačítka, které mohou zastupovat libovolné funkce.
Spoušť je již tradičně bezotřesová a pomáhá tedy ještě dále redukovat chvění způsobené stiskem spouště. Na tomto místě je potřeba říci, že je velmi dobře naladěn její odpor a nemělo by se dle mého názoru nikomu stávat, že bude pořizovat snímky omylem.
Přímo vedle spouště se nachází tlačítko pro aktivaci funkce kompenzace expozice. Když vybalíte fotoaparát z krabice, tak je ergonomicky nastaven tak, že stisknete toto tlačítko a otočením zadního roleru měníte kompenzaci expozice. Já osobně toto nastavení měním ze “stisknout a držet” na “zapnuto/vypnuto”. Při změně na druhou variantu aktivujete tuto funkci stisknutím (stejně tak deaktivujete) a není tedy potřeba dvojhmat.
Dominantním prvkem na zadním panelu je rozhodně LCD s velikostí 3.2 palce a možností vyklopení na dvou osách (stejný systém, který je použit na modelech X-T2, X-T3, X-H1, GFX 50s a GFX 100). LCD má samozřejmě dotykovou funkci. Umožňuje tedy výběr ostřícího bodu, fotografování přes LCD nebo aktivace další funkcí pomocí gest (FN tlačítko gestem). Samozřejmě lze dotykovou funkci vypnout nebo definovat zda bude aktivní stále nebo například jen při prohlížení fotografií. Procházení menu pomocí dotykové funkce není možné a spoléhat se tedy musíme jen na joystick.
Zcela vlevo nahoře je umístěno tlačítko DRIVE, kterým lze přepínat z jednotlivého snímku na sérii (až 5 snímků/vteřina) až po bracketing módy.
Přímo vedle kapličky elektronického hledáčku (EVF) je umístěn DELETE, který slouží pro mazání fotografií a například i zrychlené formátování SD karty pomocí tlačítkových zkratek (můžete si nechat automaticky poslat můj materiál na toto téma).
Na pravé straně kapličky je umístěn přepínač S-C-M. Tedy ovládací prvek, kterým lze měnit styl ostření z jednotlivého na kontinuální a manuální. V jeho blízkosti je talčítko AF-ON, které slouží pro ostření pomocí palce. Například v manuálním režimu ostření dojde stiskem AF-ON k zaostření na místo, kde je umístěn ostřící bod (lze používat jako předostření do místa, kde se bude dít něco, co chceme vyfotografovat, výhodou je, že není zamčena expozice). Ostření pomocí tlačítka AF-ON je známé pro mnohé uživatele systému CANON.
Ve stejné výšce jako S-C-M přepínač a tlačítko AF-ON je umístěn zadní roler, který nabývá různé funkce dle nastavení na PASM voliči nebo dle našeho nastavení v menu. Není problém si předdefinovat, že přední roler ovládá clonu (při stisknutí a tedy posunu jeho funkce ISO) a zadní čas závěrky a naopak.
Na pravé straně LCD je shora umístěn Joystick, AEL (zámek expozice), MENU/OK, DISP/BACK a PLAY.
Joystick prošel po letech změnou a GFX 100s je tedy prvním modelem s novým typem této ovládací páky. Zda se stane standardem je otevřenou otázkou, protože poslední z řady X, který vychází souběžně s GFX a kterým je Fujifilm X-E4 má joystick klasický.
Na první pohled je vidět, že základna pro oporu palce je výrazně větší a tato páčka se ovládá dobře. Samozřejmě pro mě, který roky používá na jiný typ, je to trochu nezvyk. Až dlouhodobější používání ukáže, zda je tento přístup vhodnější. U původní verze s malou základnou by sedalo říci, že pohyb bylo možné iniciovat potažením (klepnutím) do jednotlivých stran. Nový širší základna vybízí k používání “kolébkově”, tedy že je palec téměř stabilně v jedné pozici.
Důvodů pro změnu mohlo být hned několik: životnost (i když jsem viděl jediný nefunkční joystick původní verze za několik let), lepší ergonomie (ukáže čas a reakce majitelů), lepší utěsnění apod.
Pod páčkou ostření (tak je joystick nazýván v oficiálních překladech manuálů) je umístěn ovládací prvek AEL tedy zámek expozice. Nepletu-li se z hlavy, tak ho lze přemapovat na libovolnou funkci z nabídka pro FN tlačítka.
MENU/OK slouží pro aktivaci a potvrzování položek v menu a jedná se o základní prvek společně s joystickem pro nastavování fotoaparátu.
DISP/BACK přímo souvisí se svou funkcí “back” s tlačítkem MENU a jak název napovídá, tak iniciuje krok zpět. Funkce “disp” je aktivní v režimu fotografování a mění náhled v EVF a na LCD. Při dlouhém podržení DISP/BACK se navíc zrychleně u každého Fujifilm fotoaparátu dostanete k nastavení FN tlačítek.
Posledním tlačítkem v tomto sloupci je PLAY, kterým vstupujeme do galerie záběrů na SD kartě.
Na vrcholu palcového gripu je umístěno Q, tedy tlačítko, které umožňuje vstup do tzv. rychlého menu. Grip je v tomto místě dostatečně vysoký a nestávalo se mi, že bych si ho omylem tisknul při manipulaci.
Ergonomie
Na první pohled je jasně vidět, že tato verze GFX disponuje velmi příjemnou hloubkou gripu. Jednoduše se velmi dobře drží, a to i s většími zoom či portrétními objektivy. Na vyčištěném předním panelu nic nepřekáží a jemné skosení části se spouští a předním rolerem jen přispívá k dobrému držení.
Absence křížového voliče na zadním panelu pro změnu dává dostatek prostoru pro oporu palce bez toho, aby si člověk tisknul některá tlačítka. Pro mě je velmi příjemné mít palcem dostupný nejen Joystick, ale i AF-ON a přepínač S-C-M, který je u řady X umístěn na předním panelu a u levnějších modelů již není vůbec k dispozici.
Tlačítka, která nejsou tak hojně používána jsou umístěna směrem do krajů a pracuje se i s jejich velikostí. Jak můžete vidět MENU/OK je největším tlačítkem ve sloupci a dá se tedy snadno identifikovat i když máte fotoaparát na oku.
Komplexně se dá říci, že se člověk rychle zorientuje v ergonomii tohoto modelu. Samozřejmě logika některých prvků je zcela typická pro Fujifilm a uživatelé jiných řad budou vědět kde hledat. Primární ovládání roler-roler je pro změnu jeden krok směrem k lidem přecházejícím z jiných systému a celkově nám toto rozhodnutí napovídá, kam Fujifilm míří.
Snímač a stabilizace snímače (IBIS)
Srdcem každého digitálního fotoaparátu je rozhodně jeho snímač a procesor zpracovávající obraz. GFX 100s je osazen snímačem s fyzickou velikostí 43.8mm x 32.9mm (o 66% větší než kinofilmové políčko). O rozlišování barev se stará Bayerova mřížka a celkové rozlišení je 102 Mpix.
O zpracování obrazu se stará X-Processor 4, který již dobře známe například z modelu Fujifilm X-T4.
Dynamický rozsah (základní ISO 100) je u tohoto snímače dle webu photonstophotos.net 12.3 PDR. U řady X se snímačem o rozlišení 26 Mpix je to (základní ISO 160) 10.38 PDR a u GFX 50r 11.86 PDR.
Je velmi pozitivní, že i přes dvojnásobný počet Mpix dosahuje GFX 100s a GFX 100 o něco většího dynamického rozsahu.
Nejzásadnější změnou je generační skok snímače, který ve své 102 Mpix verzi nabízí využití fázové detekce přímo na pixelech snímače. Díky tomu je možné využívat ostření nejen pomocí kontrastu, jak tomu bylo u 50s a 50r, ale právě i pomocí fázové detekce. Kombinací fázové detekce z plochy snímače a kontrastu je zaručeno naprosto přesné a dostatečně rychlé ostření. Fujifilm ve svých materiálech uvádí rychlost zaostření kolem dvou desetin vteřiny. Já osobně bych odezvu GFX 100s nejvíce připodobňoval například k modelu Fujifilm X-H1. Již nelze GFX systém škatulkovat do pouze některých žánrů, kvůli pomalosti. Naopak by se dalo s klidem říci, že se jedná o fotoaparát univerzální s extra vysokým rozlišením.
Stabilizace snímače (IBIS) je modul tlumící otřesy v pěti osách. U Fujifilmu se jedná o L moduly, u kterých v první generaci zajišťovaly posun pružiny (GFX 100, X-H1). V druhé generaci se jedná o posun pomocí elektromagnetu (GFX 100s, X-T4 a X-S10). Stabilizace druhé generace je menší, dosahuje vyšší účinnosti a nižší spotřeby akumulátoru. Fotoaparát GFX 100s je osazen zmíněnou druhou generací, která dosahuje účinnosti až 6 EV (měřeno dle standardu CIPA s objektivem GF 63mm f/2.8).
S modulem stabilizace přímo souvisí mechanická závěrka, protože i ta se pohybuje se snímačem. Benefitem je odtlumení od těla přístroje a tedy nečekaně tichá mechanická závěrka (nečekaně s ohledem k velikosti závěrky). V sériovém snímání umožňuje až 5 snímků za vteřinu.
Konektory a porty
K dispozici jsou dva sloty pro SD karty, které jsou samozřejmě UHS-II. Dvířka jsou umístěna na pravé straně gripu a jsou velmi bytelná. Sloty jsou v jedné řadě (nepřekrývají se) a tím je zaručena nejpohodlnější manipulace, při výměně jedné nebo obou SD karet.
Na levé straně jsou zbylé konektory, které jsou překryty gumovými dvířky. K dispozici jsou oddělené vstupy pro sluchátka a mikrofon (velikost jack 3.5) a dále USB-C (pro nabíjení a propojení s PC), mikro HDMI a sync konektor pro blesky.
Dvířka pro baterii jsou umístěná na dolním panelu v gripu. Je potřeba říci, že GFX 100s je první GFX, které využívá menší baterii W235 (stejně jako X-T4). Umístění menší baterie v gripu umožnilo zlepšit fyzické rozměry tohoto fotoaparátu a maximální oddálení baterie od snímače zlepšuje hospodaření s vytvořeným teplem (prevence přehřívání pasivními metodami).
Baterie má výdrž dle CIPA měření 460 snímků. Ze zkušenosti je realita při akčnějším fotografováním výrazně výše, takže například při reportáži by nemělo být problém překonávat 600 snímků. Mně osobně se nepovedlo baterii vybít. Využití W235 umožňuje dobíjení na cestách pomocí USB-C, což je za mě zásadní pro pohodlné používání fotoaparátu v terénu nebo při vytváření časosběrů nebo natáčení videa.
Výstupy
S novým GFX 100s lze jak fotografovat do formátu RAW, TIFF a JPG, tak natáčet video 4k 30p.
Fotografie
RAW - 16bit (jeden snímek), 14bit (série snímků) | lze si vybrat nekomprimovaný, bezztrátově komprimovaný a komprimovaný RAF (nekomprimovaný má velikost cca 200Mb/snímek).
TIFF - 8bit nebo 16bit
JPG - různé velikosti a různé formáty (včetně panoramatického 65:24)
Video
Formát videa - MOV (HEVC/H.265, MPEG-4 AVC/H.264) a MP4 (MPEG-4 AVC/H.264, AAC)
Komprese - All Intra nebo Long GOP
Velikost, počet snímků za vteřinu, bitrate - DCI4k, 4k a Full HD | maximálně 59.94p pro Full HD | maximální bittrate 400Mbps
Jaký je nejzásadnější rozdíl mezi GFX 50s/r a GFX 100s?
Z textu výše již bylo naznačeno, že hlavním rozdílem je modernější technologie snímače s dvojnásobným rozlišením. Když ovšem pomineme tento základní údaj, tak jako zásadnější osobně vnímám technologii snímače, která umožňuje ostření hybridně pomocí fázové detekce a kontrastu. Tato změna od čistě kontrastního ostření zcela mění pravidla hry a GFX 100s se tak jednoduše stává univerzální fotoaparátem s mnohem širší škálou použití za podobné peníze.
Za druhou podstatnou změnu považuji moderní IBIS modul, který fyzicky nezvětšuje velikost přístroje. Osobně aktivně stabilizace u těl fotoaparátů s menšími snímači nevyhledávám, ale u systému GFX se jedná o velmi užitečný kus hardwaru, protože expoziční trojúhelník je pouze jeden a světelnost objektivů pro systém GFX se nejčastěji pohybuje v hodnotách f/2.8 a f/4 (výjimkou jsou samozřejmě 110mm f/2 a 80mm f/1.7).
Stabilizace vám jednoduše s GFX vylepší výsledky při fotografování z ruky za zhoršených světelných podmínek.
Odklon od batery NP-T125 k NP-W235 je za mě velmi pozitivní, protože nová baterie je menší, poskytuje dobrý výkon a hlavně umožňuje USB-C dobíjení, což je velmi příjemné například při cestách, kdy mezi přejezdy dobíjíte například z dostatečně silné powerbanky.
Ve zkratce vše co umělo GFX 50s dělá GFX 100s lépe. Samozřejmě se mu dá vytknout redukce ovládacích prvků a hledáček, který se již nedá odejmout, ale přichází s velmi podobnou cenou s jakou začínalo GFX 50s před čtyřmi lety, ale se zásadně vyšším výkonem a tedy i konečnou využitelností.
Jaké jsou rozdíly mezi GFX 100 a GFX 100s?
Na první pohled by se dalo říci, že je GFX 100s menší bratr GFX 100. Osobně ho spíše řadím do řady s GFX 50s a 50r, protože tam patří nejen pojetím, ale hlavně cenou. GFX 100 je první GFX se stabilizací a první s snímačem 102 Mpix.
Stabilizaci sice sdílejí, ale nesdílejí již její technologii, protože GFX 100 je vybaveno starším modulem s posunem pomocí pružin a GFX 100s využívá modernější posun pomocí elektromagnetů. Změna technologie dala do vínku GFX 100s mocnou výhodu v jeho konečné velikosti, protože velikost GFX 100 a GFX 100s je zásadně jiná.
Dalším rozdílem jsou použité baterie NP-T125 (2x u GFX 100) proti NP-W235 u GFX 100s (1x).
V čem je ovšem GFX 100 nepřekonané je hledáček s více než 5 miliony obrazových bodů proti 3.69 miliony obrazových bodů z GFX 100s.
Hrubý výkon při fotografování a nahrávání videa bude velmi podobný a nabízí se velmi těžká otázka, proč by měl někdo investovat téměř dvojnásobek za výrazně větší a těžší přístroj, který bude mít velmi podobný - ne-li stejný výkon.
Obě stovková GFX sdílí technologii pixel shift při které vzniknou 4 snímky s posunem stabilizace - jejich dodatečným spojením vznikne snímek s rozlišením 400 Mpix. Takto lze fotografovat ze stativu nepohyblivé předměty - například produkt, díla pro archivaci, architekturu apod.
Fotografování
Řadě GFX se věnuji od jejich prvopočátků a z toho důvodu pro mě není nijak problematické přizpůsobit se nové ergonomii. Někteří lidé si promítají do fotoaparátu, co by chtěli jinak, ale upřímně řečeno na to nijak netrpím a tu energii se snažím spíše věnovat do pochopení přístroje, jak byl myšlen.
GFX 100s považuji za nástupce GFX 50s. Mezi těmito modely uběhly dlouhé čtyři roky, ve kterých se Fujfilm vyvíjel a to je zohledněno i na konečné podobě novinky. Tak jako tak se s fotoaparátem fotografuje jednoduše dobře. Zkušenost s jakýmkoliv modelem Fujifilm vás předurčuje k rychlému používání GFX 100s v plném potenciálu, ale co když bude GFX 100s vaším prvním Fujifilm fotoaparátem?
GFX byly vždy více či méně nakročené k uživatelům jiných systémů a dalo by se říci, že GFX 100s došlo nejdále. PASM volič s možnou personalizací ovládání do podoby roler-roler z něj dělá ideální vstupní stanici do světa Fujifilm z jiného systému.
Obecně by se dalo říci, že odezva celého GFX 100s je dostatečně rychlá, ostření pracuje dle posledních standardů (je potřeba zohlednit právě vybraný objektiv). Rozhodně se poslední GFX výborně drží a co je skoro ještě lepší, tak se dobře nosí.
Nelze očekávat stejnou rychlost ostření, kterou disponuje X-T4 (0.04s), ale stále si myslím, že rychlost GFX 100s je již dostatečný pro všechny běžně fotografované žánry a nebyl by pro mě osobně problém si ho vzít jako hlavní tělo na svatební fotografování.
Ve zkratce nemám výtky ke konečné podobě a naopak si velmi cením snadné adaptace a hlavně výkonu v takto malém balení.
Pro koho je určen a kdo by si ho měl/neměl koupit?
Nejvíce vášní GFX vzbuzuje v diskuzích a speciálně u uživatelů, kteří ani nikdy neměli zájem si ho koupit. Abych to uvedl na pravou míru - internet má tendenci normalizovat a zjednodušovat. Na konci diskuze se skoro stydíte, že jste si koupili fotoaparát, který budete mít delší jednotky let (klidně půl dekády). Z mé zkušenosti jsem zažil několik majitelů GFX, kteří stabilitou v jednom systému v rámci času utratili za techniku dokonce méně, než někteří vášnivý uživatelé řady X.
U první generace GFX 50s a 50r se daly definovat méně vhodné žánry, ale GFX 100s taková omezení nesdílí. Jednoduše je tento fotoaparát určen pro každého, kdo je ochoten zaplatit velmi přijatelnou cenu a vydefinuje si, že chce mít na vstupu záběry s vysokým rozlišením.
A kdo by si ho neměl kupovat? Samozřejmě fotografové, kteří si myslí, že nákupem GFX se automaticky jejich fotografie prudce změní. Samozřejmě může snadno dojít k novému zápalu pro fotografování a novému učení, či přístupu, ale sám přístroj toto automaticky nezaručuje - vždy je lidský prvek ten důležitější.
Můj osobní názor je, že koupě GFX 100s je zcela racionální pro mnoho fotografů, kteří mají zájem o vysoké rozlišení, formát obrazu 4:3 a využívají například i zoom pomocí ořezu snímku. Samostatnou kategorií jsou profesionálové, pro které je fotoaparát lidově řečeno “lopata”, u nich může být rozhodování zcela prosté a jednoduché.
Určitě bychom našli x vhodných použití a tím se mi jen potvrzuje vyšší univerzálnost tohoto modelu.
Závěr
GFX 100s není šitý horkou jehlou. Je výborně načasován a spojuje jednotlivosti testované na jiných GFX nebo v řadě X. Design je na první pohled nejvíce podobný modelu Fujifilm X-S10. Jeho ovládání je intuitivní a přátelsky podává ruku všem, kteří používali doposud jiný systém (například nejvyšší kategorie DSLR apod.). Na své si přijdou i ortodoxní uživatelé Fujifilm fotoaparátů, kteří se velmi lehce zorientují.
Samozřejmě nesmí chybět několik technických novinek, do kterých patří například modernější IBIS, nová filmová simulace pro JPG (nostalgic negative) nebo využití nové baterie.
Můj soukromý názor je, že se Fujifilmu povedlo najít ideální průnik, kdy za dobrou cenu získáte v GFX 100s velmi pokročilý fotoaparát, který by měl sloužit klidně dvojnásobnou dobu než některé modely X. Možná jsem málo náročný v některých aspektech, ale byl bych schopen s GFX 100s fungovat na denní bázi. Fotoaparát se mnou nachodil dost kilometrů a jeho skladnost mě příjemně těšila - speciálně když přihlédnu k tomu, jaké technologie je uvnitř.
A proč to nejlepší z obou světů? GFX 100s přináší akceptovatelné rozměry, vysoký výkon řady X a obrovské rozlišení.
Jak mě můžete podpořit?
- sledováním na sociálních sítích
- nákupem online kurzu ovládání FUJIFILM fotoaparátů
- zúčastněním se našeho Origins Workshop, který je online akcí, která se bude konat 5.5.2021