Začínající fotograf na volné noze, aneb jak si ulehčuji život na volné noze a na co si dávám pozor

Přechod na volnou nohu je výzva. Je mnoho lidí, kteří jsou nuceni tento proces absolvovat postupně, a pak jsou lidé, kteří potřebují razantnější krok, který změní mnohé. Dalo by se říci, že jsem typ B, protože jsem věděl, že s kompromisy bude cesta k cíli, který jsem si vytyčil, mnohem vzdálenější.

Ani jedna cesta se nedá označit za špatnou, ale obě mají něco společného - je nutné se na ně připravit. Může to znít jako klišé, ale když do přechodu na volnou nohu člověk vlétne absolutně bez přípravy, tak ne vždy to musí dobře dopadnout. Štěstí přeje odvážným, ale ne nepřipraveným. Speciálně fotografie v sobě ukrývá nejednu výzvu a úskalí.

Univerzální návod asi neexistuje, ale přečíst si, jak to má někdo jiný, i mě v mnohém inpirovalo a inspiruje. Z tohoto důvodu se chci s vámi podělit o to, co já považuji za úskalí a jaké nástroje používám, abych si nekomplikoval život.

Finance

Přechod na volnou nohu s sebou nese často změnu finančního toku. Najednou jsou pryč jistoty jako stabilní plat do patnáctého v měsící a nově se nemůžete těšit na odměny dvakrát ročně. Asi u každé profese na volné noze, tak i ve fotografii je finanční tok ovlivněn jednotlivými zakázkami (jejich četností a velikostí). Dynamika příjmů se nedá moc přesně v prvních měsících předpokládat, stejně tak vývoj následujících měsíců - jednoduše nemáte data.

Pro toto období bych velmi apelovat na finanční rezervu. Ta by měla pokrýt nejen zpravidla pozvolný začátek podnikání na volné noze, ale i výkyvy v jednotlivých měsících. Začínající freelancer může nabýt klamného dojmu, že když se jeden měsíc daří, že je to stav neměnný a bude mít konstantní nebo rostoucí tendenci. Bohužel proměnných, které ovlivňují zakázky, je mnoho. Ve fotografii například i roční doba (období svateb), finanční situace potenciálních klientů, konkurence, kvalita vlastní dodávané práce, marketing.

Myslím si, že je nezbytné analyzovat si nejen prostředí, ve kterém se pohybujeme se svou nabídkou služeb (vnější), ale i naše služby (vnitřní). Zaměření na silné stránky a práce na slabých stránkách může urychlit finanční stabilizaci. Osobně pracuji s pesimističtějšími scénáři - díky nim jsem byl nucen vytvořit si dostatečnou finanční rezervu.

Začínajícím volnonožcům, kteří nemají dostatečnou finanční rezervu bych doporučil menší risk s prací na částečný úvazek doplněný prací na volné noze s postupným dominováním právě této práce (po upevnění klientely a získání směrodatných dat, pro plánování do budoucnosti).

Nejzákladnějším krokem je schopnost spočítat si měsíční náklady, které jsou nutné pro zajištění všeho potřebného. Ve chvíli, kdy dokážete vyjádřit číslem, kolik si potřebujete vydělat, tak i víte, kolik potřebujete minimálně vyfakturovat za vaši práci. Pro větší přesnost kontroly příjmů a výdajů je možné si celkové náklady vydělit čtyřmi a pracovat s kratším časovým úsekem, kterým je týden (podobně je tomu v zahraničí).

Úskalím jsou nečekané výdaje - u fotografů například nutnost nákupu nebo opravy techniky. Všechny tyto jednotlivé výkyvy by měla pokrývat dostatečná finanční rezerva. Ovšem tvorba a udržení finanční rezervy je otázkou sebekázně a promyšlených rozhodnutí. Mnoho lidí si vede zevrubné tabulky s příjmy a výdaji. Já si nerad komplikuji život s účtenkami za drobnosti, a proto využívám aplikaci “Finances” (dostupná v App store), díky které si mohu výdaje (potažmo i příjmy) zaznamenávat ihned do svého telefonu, přiřazovat jim kategorie apod.

Tento jednoduchý nástroj je vynikající zpětnou vazbou pro vaše nakládání s financemi. Mnohdy pomůže odhalit i místa, kde jsou finanční ztráty větší, než by musely nezbytně být.

Fixní (a skryté) náklady fotografů

Doba pokročila a trendy se změnily. Vývojáři softwaru se snaží tvářit, že v roce 2016 je jejich luxusní produkt dostupný téměř každému. Už nemusíte zaplatit horentní sumu za licenci programu. Dostanete nabídku mít vždy nejaktuálnější verzi programu, ale musíte si ho pronajmout. Tedy každý měsíc zaplatit nájem.

Ze začátku šlo o neškodný obchod pro lidi, co neměli možnost vstupní investice, ale vyplatilo se jim platit nájem za program, který vlastně nikdy nebude jejich. Bohužel konkrétně firma Adobe nevydává zpětné aktualizace pro jejich Lightroom verze, které pak nejsou schopny například pracovat s RAW soubory nejmodernějších fotoaparátů. Já osobně mám krabicovou verzi tohoto programu (jednu generaci starou), takže žádný nájem neplatím, ale při koupi novějšího těla fotoaparátu již budu víceméně nucen přejít i já na vyšší “krabicovou” verzi nebo pronájem softwaru (možnosti jak to vyřešit vždy jsou, ale už by tato řešení nebyla nikterak pohodlná, byla by omezující a co hůře by byla náročnější na čas).

Cena programu Lightroom 6 je cca 3500,- za krabicovou verzi programu a měsíční pronájem balíčku pro fotografy Lightroom licence CC a Photoshop CC stojí v ročním plánu 326,- Kč - respektive  3900,- Kč za rok. Je jen otázkou, jaké řešení je pro konkrétního fotografa výhodnější. Je vždy na zvážení, co se fotografovi vyplatí, ale je dobré si tento náklad sečíst a vidět, kolik doopravdy člověk za rok zaplatí před tím, než si začne program pronajímat.

Softwarové vybavení je jen jeden z příkladů fixních nákladů, u kterých si začímající fotograf musi rozmyslet jejich návratnost za jejich cenu. Dalším takovým je řešení osobní prezentace. Stále považuji za nutné mít svůj web, a to i v době, kdy se více pěstují sociální sítě. Já osobně beru web jako dynamický nástroj, na který pravidelně píšu, přidávám fotografie apod. I když jsem už vytvářel weby v redakčním systému Wordpress, tak pro svůj soukromý web pavelvavra.com  jsem zvolil Squarespace řešení, které pro mě v prvním roce bylo dle výpočtů stejně drahé jak tvorba webu s placenou Wordpress šablonou. V dalších letech už by byl Wordpress o něco levnější, ale rozhodl jsem se kvůli rozhraní a mému častému vstupování na web právě pro službu Squarespace, která splňovala mé požadavky na stabilní a minimalistický web.

Další službou, kterou jsem ihned začal používat, je Fakturoid. Představa faktur někde hluboko v počítači se mi nelíbila, protože vím, že by bylo snadné někde v čase fakturu ztratit a pracně ji hledat. Služba Fakturoid se mi líbí díky jednoduchosti a možnosti mít faktury přehledné dobře vystavené a archivované v dalším zdroji, kterým je poskytovatel služby. Fakturoid je taktéž placená služba a měsíčně freelancer zaplatí 146,- Kč za balíček Solo. Doporučuji vyzkoušet službu, protože při vystavování 5 faktur měsíčně ho můžete testovat zdarma.

Fixních a skrytých nákladů by se u začínajících fotografů dala najít celá řada. Mohli bychom sem zařadit pronájem studia, prostoru, techniky, platba sociální a zdravotního pojištění apod. Se všemi těmito náklady je potřeba počítat. Mnoho fotografů, kteří začínají své podnikání udělá chybu v tom, že našetřené finance v začátku utratí za výkonější techniku - pak jim nezbývá finanční rezerva a mohou se dostat do nepříjemných situací. Faktem je, že klientovi je jedno, jakou techniku používáte, když odvádíte dobrou práci, proto by měl každý fotograf umět dostat maximum z techniky, kterou zrovna používá, a v první řadě myslet na finanční rezervu.

Technika

Jak jsem už naznačil výše, tak fotografická profese je náročnější na technické vybavení. Chybou by bylo našetřenou rezervu utratit za techniku, která ovšem neslibuje lepší zakázky. Je na zodpovědnosti každého fotografa, jak umí pracovat s technikou, kterou vlastní, a se softwarovým vybavením. Dobrá znalost vlastního vybavení šetří mnoho času a dokáže zpřesnit to, co je ve skutečnosti možné. Toto uvědomění zjasňuje komunikaci s klientem a jeho vlastními představami.  

Například Nathan Elson z Kanady správně v jednom svém vlogu poznamenal, že častá chyba fotografů je zadlužení nákupem drahé techniky. Naopak doporučuje dělat co nejlepší práci bez ohledu na dostupnou techniku a postupně ji vylepšovat. Představa mnohých amatérů a začínajících fotografů je ta, že fotografii dělá fotoaparát. Realita ovšem je, že fotografii dělá člověk, který drží fotoaparát. Jedná se o řemeslo a dobrý řemeslník i s horším vybavením udělá skvělou práci, i když to bude třeba trvat trochu déle nebo bude muset být v některých bodech kreativnější.

Marketing

Alfou i omegou začínajícího fotografa je jeho viditelnost. Je otázka jestli chcecete stvoky followerů na sociálních sítích nebo menší objem, ze kterého přicházejí poptávky na Vaši službu. Tak jako tak začínající fotograf by měl nejvíce v prvních měsících pracovat na vztahu s klientem, protože nejvíce závazných poptávek plyne z osobního doporučení (toto je podpořeno i výzkumem, který udělal server navolnenoze.cz)

Ve volných chvílích mezi zakázkami je stále co dělat. Můžete například měnit strategii pro své sociální sítě, optimalizovat SEO, hledat nové kanály, jak oslovit potenciální klienty nebo naopak hledat odborníky, kteří Vám s těmito výzvami pomohou.

Například do mého marketingového plánu patří nejen aktivní působení na sociálních sítích, ale také psaní článků a rozhovorů pro server fototipy.cz a pro svůj web pavelvavra.com, kam přispívám každé pondělí. Pro správu článků jsem si velmi oblíbil Evernote, který mi pomáhá mít všechny články pohromadě bez toho, abych je musel někde hledat. Osobně jsem Mac uživatel, a proto mi Evernote nahrazuje i nejzákladnější textový editor a synchronizace s iPad se taky hodí. O Evernote píše aktivně fotograf a cestovatel Jan Březina.

Zdraví

Neduh života na volné noze je dle mého svoboda. Tak jsem se na ní těšil, ale občas je pro mě trochu zpomalující, protože občas se člověku doopravdy nechce cokoliv dělat. S tímto tématem souvisí i téma zdraví. Držet se v dobré tělesné kondici je základ. Úprava pracovního místa (pokud pracujete doma) je nutností - výška stolu, sezení. Osobně bych pro práci v budoucnu upřednostnil standing desk (U stolečku stál - na volné noze).

Při intenzivní práci s postrpodukcí fotografií trpí moje oči, a proto už několik měsíců používám aplikaci F.lux, která mění teplotu barev a kontrasty podle ročního období a denní hodiny. Tento program redukuje produkci modrého světla, které stimuluje lidský mozek - důsledkem je horší usínání. F.lux tento negativní jev řeší příjemným způsobem, ale nevýhodou pro fotografy je rozhodně jiné podání barev brzy ráno a ve večerních hodinách. Program se dá samozřejmě vypnout, ale mně osobně pomáhá dělat postprodukce v rozumných hodinách a večer nebo brzy ráno se věnovat například psaní.

Konkurence

Jan Kraus (herec) byl účasten na diskuzním setkání se studenty v rámci projektu, který nese název Lidé z praxe. Jeden z dotazů byl mířen na herce kolegy a na názor Jana Krause. On na tento dotaz reagoval úplně klidně větou, že o kolezích se mluví vždy slušně. Tento postoj v české fotografii trochu chybí a porovnávání neprospěje nakonec ani jedné straně. Proč je to úskalí života na volné noze? Protože Vám to velmi lehce doslova sežere množství času, které byste mohli věnovat profesi, kterou se jako volnonožec živíte. Na druhou stranu kolegy sledujte, učte se, ale rozhodně s nimi není nutné vést války. 

Mnohem více užitku vidím v komunikaci na úrovni, které může být obohacující pro obě strany.

Závěr

Přechod na volnou nohu je výzva, a ne vždy to jde hned. Je potřeba se na to připravit a ve chvílích, kdy to vypadá, že nemáte co dělat, tak pracujte na sobě. Jako inspiraci bych doporučil sledovat server navolnenoze.cz, fotografa Jana Březinu, Petra Máru a přímo Roberta Vlacha.

Pro svou efektivitu využívám:

Finances - aplikace pro správu přijmů a výdajů

Squarespace - webové rozhraní, které používám pro http://pavelvavra.com

Fakturoid - tvorba faktru a jejich správa

Lightroom 5, Affinity Photo - programy pro úpravu fotek, které mám pevně zakoupené (ne pronájem)

Evernote - pro psaní a správu článků a dalších psaných materiálů, které vytvářím

F.lux - pro redukci modrého světla LCD monitorů

Aplikace do chytrého telefonu, které mi umožňují spravovat své sociální profily (Facebook Pages, Facebook Reklamy apod.)

Z projektu The_Books #2016

54 000

Lidé mohou vést nekonečné spory o tom, zda je fotografie skutečným uměním nebo nikoliv. Nechám na každém ať pojímá fotografii, jak jen chce, protože by asi jednotný názor fotografii ani neslušel. Potkávám se s pracemi kolegů, kteří se nazývají umělci a jiní se nazývají fotografy. Na konci obou označení je ale fotografie, tak se soustředmě na ní.

Titulek článku neoznačuje moji denní taxu ani takovou, jakou bych si přál. 54 000 je počet možností, které Vám poskytuje den, abyste udělali dobrou fotografii. Průměrná rychlost závěrky se dá vyjádřit zhruba časem 1/160s. Věřte nebo ne, ale to je 54 000 možností každý jeden den. Samozřejmě nelze žít s hledáčkem fotoaparátu na oku.

Kolik dní jen člověk prodýchá aniž by se stalo cokoliv, co by udělalo alespoň jeden moment zapamatovatelným? Čas je hřiště na kterém můžeme hrát, ale musíme se rozhodnout hrát.

Fotografie v syrovém pojetí je záznam skutečnosti (konkrétního času, který je různě dlouhý). Ve světě se toho děje v jednu chvíli takové množství, že kvalitní fotografie, která má svůj obsah, získává hodnotu díky neopakovatelnosti.

Honba za dobrou fotkou, ze které budu mít “wau” efekt, mě učí vytvářet si ve vlastním životě příležitosti, které mi ho dělají neobyčejným. Žádná přímá cesta neexistuje, a i když vytváříte svědomitě příležitosti, tak ne vždy dostanete hned zpátky všechno, co jste do cesty vložily.

Člověk nesmí přestat s tím co dělá i přes to, že jen kape a hned neprší. Jakmile jednou člověk přestane, tak je mnohem těžší zase začít. Jan Saudek se nechal slyšet, že každý fotograf má možnost vytvořit pět osudových fotek a je jedno kolik dalších jste mezitím vyfotily.

Fotografie je jako záznam okamžiku paralelou k životu každého. Musíme vytvářet příležitosti, které nám umožní vytvořit osudovou fotografii nebo lépe osudový moment.

“Co je za den?” zeptal se medvídek Pú.

“Je dnešek.” písklo prasátko.

“Můj oblíbený den.” řekl Pú.

2016 #analog

Vstupy / Výstupy

V posledních dnech jsem aktivně řešil problematiku vstupů a výstupů. Přijde mi, že mnoho lidí kolem mě vyžaduje od své práce výsledek, ale vůbec se nesoustředí na “vstupy”, které ovlivňují celý proces končící výstupem/cílem.

Zcela jasný příklad je kuchař ve špičkové restauraci. Aby dosáhl požadovaného výsledku, tak se soustředí od začátku na výběr kvalitních a odpovídajících surovin, které mu umožní  dobrat se cíle, který si vytyčil.

Když to zjednodušíme, tak se dostáváme do naprostého základu plánování a ani tomu nemusíme říkat plánování, protože jediné co stačí udělat je kontrolovat si vstupy, které ovlivňují výsledek.

Například při fotografování se snažím soustředit nejen na model, nastavení aparátu, ale i na světlo, prostředí a jeho modulaci, protože chyby na snímku, které vidíte až v PC budete mnohem hůře a déle odstraňovat. Jsem fotograf a baví mě fotit - nejsem grafik a nechci svoji práci hodiny dotahovat před LCD monitorem. Kontroluji a upravuji vstupy, abych se lépe a rychleji dobral co nejkvalitnějšího výstupu/výsledku.

Jak na to?

1. Pečlivě sledujte svou práci a její vývoj. Nalezněte si slabá místa ve své práci a snažte se je eleminovat.

2. Své nápady a chyby z minulosti mějte na paměti, když pracujete na nové zakázce nebo osobním projektu.

3. Vytvářejte a upevňujte si pozitivní návyky (kontrola nastavení, distance, kontrola techniky, její funkčnosti apod.) - Optimalizace procesů

4. Experimentujte (u zakázek až ve chvíli, kdy jste si jisti, že máte dostatek materiálu k uspokojení klienta).

5. Inspirujte se.

Musím se přiznat, že nemám rád věci, které plýtvají můj čas (chci si ho plýtvat zcela ze své vlastní vůle), a proto se soustředím i na věci, které mě obklopují. Určitě všichni z nás zažili pocit, kdy potřebujete na něčem pracovat a sype se Vám PC. Dva nebo tři dny Vám práce stojí, protože si technika postaví hlavu. Já to vyřešil tak, že nepoužívám PC a nemohu si stěžovat.

Nesnažím se říci, že dražší se automaticky rovná lepší. Každému vyhovuje něco jiného a je to jen dobře. Stačí přemýšlet nad tím, co si člověk přeje/potřebuje a jaké kroky musí učinit, aby toho dosáhl. Jít za něčím s myšlenkou, že všechno kolem nějak dopadne není vždy tím nejlepším, protože usekané kontníky způsobené nepozorností už ani ve Photoshopu nedomalujete.

Zůstaňte soustředění.

Firemní portrét #2016 - X-Pro 1, 35mm F1.4

Je minimalismus jednou z možných cest moderní fotografie?

Musím se přiznat, že mě minimalismus oslovuje už nějakou dobu. Jednou za čas se snažím přemýšlet nad tím, co mám a co bych vlastně ani k životu nepotřeboval. Občas, když mě to chytne, tak se některých nepotřebností zbavuji i přes svůj vnitřní sentiment. Na druhou stranu hodnota sebedůležitější věci je většinou tříštěna dalšími věcmi kolem, které nejsou tak důležité.

Některých věcí se tedy zbavuji nebo je daruji jen proto, že jsou pro mě důležitější věci, které chci nechat vyniknout. Myslím si, že cesta kvality na rozdíl od kvantity poskytuje jakýsi punc významnosti. Kdo byl někdy v mém bytě, tak by určitě namítal, že stoh knih a přibývající fotoaparáty, které stále v plynoucím čase zmenšují mou pracovní plochu, nejsou projevem minimalismu. To na minimalismus samozřejmě nevypadá, ale je důležité mít asi své “hájené území”.

Mám iPad a mohl bych si pořídit Kindle, ale mám fyzické knihy rád. Rád si je kupuji a rád je vlastním. Knihy, fotoaparáty a programy na úpravy fotografií (nějak se mi ta sbírka rozrůstá) jsou mým hájeným územím. Na druhou stranu nemám a nepotřebuji TV a vynechávám jiné, zcela běžné věci, jako je třeba rychlovarná konvice.

A jak souvisí minimalismus a moderní fotografie?

Stejně jako věci se dají logicky redukovat i činnosti a přístup k nim. Celý proces fotografování má několik kroků: základní komunikace, přípravy, fotografování, selekce fotek, upload pro klienta, čekání na jeho výběr, postprocess a odeslání konečné zásilky. Zde se hodí velmi oblíbený příměr ke špičce ledovce.

Minimalismus procesů je způsobem, jak z jednotlivého fotografování vytěžit maximum s menší časovou dotací. Například já se stále odnaučuji takzvané “dvojení” záběru. Zcela nesmyslně jsem jedno portrétní focení dělal vždy dva a někdy i tři snímky téhož s myšlenkou: “kdyby náhodou”. Musím přiznat, že taková opatrnost mi pak mnohonásobně protáhla celou práci při postprocessu, protože jsem procházel, stahoval, promazával a uploadoval mnohem větší počet fotografií, než bylo ve skutečnosti potřeba. Mezi další proces, kterým se dá významně zefektivnit práce je znalost programu pro správu a editaci fotografií atd. atd.

Čím dále bychom v cestě fotografie pokračovali, tím více bodů a činností, bychom po zdravé úvaze dokázali minimalizovat. Pořád, ale zůstává “hájené území”, protože někoho prostě baví tři hodiny shánět kravský zvonec nebo balík slámy a svou práci si bez toho prostě nedokáže představit.

Minimalismus může být cesta v tom, že dle mého pomáhá přemýšlet nad tím, co dělám a proč to tak dělám. Sebereflexe zlepšuje nejen moji práci, ale i její efektivitu.  

A jak to máte vy? Obklopujete se materiálním světem a necháváte bobtnat stále Vaše procesní návyky?

Park Golf - Hradec Králové

Profesionál je amatér, který to nikdy nevzdal.

Já nikdy nebyl moc na citáty, ale občas stojí za to nějakou myšlenku vytáhnout a zamyslet se. 

Setkali jsme se, setkáváme se a budeme se setkávat všichni s tím, že lidé kolem nás si myslí, že vždycky vědí nejlépe co je pro nás dobré a co špatné. Oni totiž přesně ví co máte jíst, co Vám udělá dobře, s kým máte spát, co máte dělat, jak máte malovat, jak máte vypadat a jak se máte chovat.

Opravdu?

Nemělo by to být tak, že vy sami víte proč něco jíte, s někým spíte, něco děláte, nějak se chováte a podobně? Myslím si, že člověk je schopen se rozhodovat sám. Dobře míněná rada je k nezaplacení, ale vždy na prvním místě jste vy sami. 

Je třeba to brát tak, že lze žít pouze svůj život a ten jediný můžete doopravdy změnit. Kolikrát člověk slyšel, že něco není možné (nemůže) a kolikrát to sám řekl? Když mi někdo řekne, že něco nemůže, tak se ho zeptám proč nemůže, když nedokáže odpovědět, tak se zeptám jestli nemůže nebo nechce.  

Když se začnete něčemu věnovat nebo se na to chystáte a máte ten pocit, že je to správně, tak svůj nápad podrobujete hodnocením jiných. Sbíráte plusy a mínusy - takříkajíc testujete vodu. A mnoho skvělých nápadů narazí na tvrdý pragmatismus a na ty dobře míněné rady. 

Ve chvíli, kdy jsem začínal fotit a svoji práci zveřejňovat, tak jsem nezřídka sklidil kritiku a když už ne kritiku, tak alespoň jsem byl porovnáván s někým známým a mnohem starším. Všichni se učíme a všichni začínáme z nějakého bodu nula. Někdo, kdo má talent postupuje rychleji, někdo je zase soustředěnější a vypracuje se výše. Oba ty dva modely mají jedno společné - vyžadují to nevzdat. 

Pokud máte vize, nápady a něco tak neobyčejného jako sny, tak si je nenechte nikým a nikdy vzít. 

Fotografování charitativního kalendáře pro Vanesku s nemocí motýlích křídel. 

Kdy a jak ztratila fotografie svou hodnotu?

"Máš přeci zrcadlovku, tak mi to můžeš vyfotit ne?"

V rané době fotografie nebyla činností pro každého, protože pro její výkon bylo nutné mít penzum vzdělání. Kvůli technické náročnosti, bychom první fotografy mohli nazvat spíše řemeslníky než umělci, protože bez znalostí a zkušeností nebylo téměř možné se fotografii věnovat. Klasická fotografie v sobě spojuje zkušenost a vědění z více disciplín (fyzika, matematika, chemie). 

Revoluce přišla se změnšováním formátu z velkého formátu přes svitkový film (120mm) na takzvaný kinofilmový formát (35mm). Tyto klasické fotoapráty se začaly vyskytovat téměř v každé rodině a díky síti míst pro vyvolání filmů se zjednodušil proces fotografování na správnou práci s kinofilmem a správné exponování (některé fotoaparáty byly vybaveny zabudovaným expozimetrem, který usnadňoval správné exponování filmu).

Firmy nabízely stále důmyslnější doplňky pro zjednodušení fotografování, až došlo i na zcela automatické režimy fografování.

Posledním výzamným evolučním krokem byl vzestup digitální fotografie, která umožnila fotit témeř každému. Automatické režimy většinou přetrvaly a ubyla práce s reláným médiem (film). Výsledek byl ihned k nahlédnutí a dal se takté ihned smazat. 

Vlastnictví digitální zrcadlovky se stalo téměř módou a v tomto bodě došlo k jistému znehodnocení fotografie. Velice rychle se vžila představa, že dobré fotky dělá dobrý fotoaparát. Téměř úplně byl vynecháván prvek mezi hledáčkem a spouští (člověk).

Vlastník DSLR (digitální zrcadlovka) = fotograf? - Odpovězte si sami. Jsme všichni stejní a předkládáme všichni stejné fotky ve stejné kvalitě a zpracování? 

Dalo by se říci, že dnes je mnohem snadnější se fotografii věnovat bez hlubších znalostí. Některé automatické režimy nefotí zas tak špatně, ale přiznám se, že jsem je nikdy pořádně nepoužíval.

Faktem, ale zůstává, že technika je a vždy bude až druhotná za umem jednotlivce.

Bezzrcadlovka Fujifilm testována na plese. Jen mé tři fotografie si vybral jeden ze sponzorů úvodního vystoupení pro svůj FB profil. Nakonec je zcela jedno na co fotíte, pokud Vám foťák vyhovuje.  

Reprodukce vs. umění

Čím déle fotím, tím častěji se setkávám s lidmi, kteří jsou schopni fotografii dělit na reprodukce a umění. Samozřejmě umělecká fotografie je podle některých svatý grál, který stojí na piedestalu z čirých technických nedostatků.  

Pro fotografy, kteří svoji práci apriory nazývají jako uměleckou se tak otvírá prostor ve kterém se vytrácí jakákoliv sebekritika a sebekázeň. Bohužel tito lidé pak hodnotí Vaše fotografie jako reprodukce reálného světa a kritizují Vás za "nedostatek umění". 

Nebudu tvrdit, že každá fotografie musí být perfektně ostrá a vyfocená jen nejlepší dostupnou technikou. Ale mohu tvrdit, že já sám od sebe požaduji technicky kvalitní fotky, které budou tím nejlepším, co v danou chvíli dokážu.

Je na jednotlivci, co od sebe čeká. Musím, ale každému doporučit nesnažit se za každou cenu dělat hned umění - svazuje to. A pokud něco nechcete, tak je to mít tvůrčí krizi, a nebo začít nenávidět to, co milujete. 

Inspirace

Z inspirace vznikají skvělá díla, ale také velké pochyby ze sebe sama, pokud se inspirace nedostavuje. Každý člověk, který něco vědomě vytváří se s inspirací střetává nebo naopak míjí. Pokud Vás má vaše inspirace živit, tak se o ní bojíte ještě více. Viděl jsem několik článků pro fotografy, které radí, jak svou inspiraci zase nastartovat. Paradoxně v těch návodech se nepracuje s nespoutanou kreativitou, ale naopak s rutinou.

Omezením svých běžných postupů nebo stanovením nějakých zvláštních podmínek (práce pouze s jednou barvou, tvarem) se dostanete mimo svou komfortní zónu. Vyvedením z běžného rámce můžete najít nové věci, které Vás začnou bavit a dále inspirovat. Nevíte jak dál? Co takhle zkusit něco jiného? 

Obecně mám pocit, že člověk má tendence cyklit svá rozhodnutí a postupy. Důležité je vědět, že z kruhu se dá kdykoliv vystoupit, ale nemůžete čekat, že se to stane samo bez Vašeho přičinění. 

Moje vlastní inspirace leží v několika rovinách, ale nejvíce mi jí dávají lidé kolem mě a samozřejmě i lidé, které fotím. Své speciální místo v tomto procesu bude mít osoba, která mě na začátku podpořila nejvíce. Za to si zalouží můj upřímný dík a rozhodně nesla a do jisté míry ještě nese označení múza.