Když jsem s bezzrcadlovkami začínal, tak jsem si připadal skoro jako průkopník, protože byl ještě přítomen silný hlas, který jasně říkal, že DSLR systémy jsou mnohem lepší, s lepším výkonem, s optickým hledáčkem, lepší výdrží baterie atd.
Veřejně mluvit o tom, že člověk fotografuje s fotoaparáty FUJIFILM byla v českém online prostředí prakticky výzva nechat se označovat za hipstera, amatéra a i já si v tomto období udělal pár “dobrých” online kamarádů. Základním problémem je snaha systémy srovnávat jen podle kritérií, které se nám takříkajíc hodí. V takovém srovnání lze zcela na subjektivní rovině stavět jeden systém nad všechny a naopak jiné na dno.
Považuji se za otce myšlenky, která ve specializovaných online skupinách (důležité je slovo specializované a považuji za ně monobrandové skupiny) výrazně omezuje vnitřní boj mezi značkami. Když se nad tím zamyslíte, tak boj mezi FUJI a SONY z vás neudělá ani lepšího fotografa a ani vás nenaučí lépe s technikou, kterou máte doma, pracovat.
Jediní lidé, který řeší průnik většiny parametrů, jsou lidé, kteří si kupují první fotoaparát nebo se rozhodli, že je dosavadní značky brzdí či nebaví a rozhodnou se migrovat mezi systémy. Druhá zmíněná kategorie je již ale výrazně poznamenaná předešlou zkušeností a přikládá tedy větší váhu jednotlivým parametrům. Je potřeba říci, že je to v pořádku, ale trochu se dostáváme oklikou zase k druhému odstavci tohoto krátkého zamyšlení.
Nemělo by být cílem všechny kolem sebe převést na svou víru a už vůbec ne ty, kteří o to vlastně nestojí. Mnohem lepší je energii věnovat do lidí, kteří mají nějaké své důvody například s FUJIFILMEM fotografovat. A to je přesně ta cesta, které se již několik let věnuji. Pojďme si ale říci několik mých důvodů, proč už více než půl dekády fotím s fotoaparáty FUJIFILM a přitom jsem měl díky práci možnost fotografvat s dalšími značkami a stejně mě nikdy “nepřetáhly”.
FUJIFILM X-Pro 3 + XF 35mm f/1.4R (JPG Classic Chrome, S-Tone +2, H-Tone +2)
Nejlepší průnik
Alfou i omegou je nejlepší průnik vlastností, ergonomie a designu. Asi neexistuje fotoaparát, který by 100% splňoval požadavky všech. Díky bohu se o to FUJIFILM ani nesnaží a už jen za svou autenticitu a osobitost si musím této značky vážit. Nechci se dotknout jiných výrobců, ale používání prakticky jednoho designu těla pro tři různě drahé řady mi přijde trochu uniformní. Jsem si vědom výhod tohoto přístupu, ale v jednadvacátém století, bych od padajícího trhu čekal více kreativity na více frontách.
FUJIFILM svou řadu X započal již v roce 2010 modelem X100 (přezdívalo se mu Leica pro chudé) a na úspěch retrodesignu navázala firma v roce 2012 modelem X-Pro1 s hybridním hledáčkem a výměnnými objektivy. A právě X-Pro1 je model, kterým jsem se do světa FUJIFILMU uvedl. Když jsem si X-Pro1 kupoval, tak jsem chtěl digitální tělo, které bude 100% fungovat se starými objektivy. V tu dobu jsem ještě fotil na Nikony, které jsem měl jako pracovní stroje, ale adaptace jiných objektivů než Nikkor narážela na nemožnost ostření na nekonečno.
Racionální důvod pořízení si bezzrcadlovky jako doplňku se záhy změnil, protože jsem si téměř okamžitě X-Pro1 zamiloval. Tak moc, že jsem si obratem objednal XF 35mm f/1.4R a tím začala má cesta s technikou FUJIFILM.
V tomto místě se většina autorů článků ve stylu: “Proč jsem přešel k FUJIFILMU od Nikonu apod.” dopouští komparativního přístupu, který lidově řečeno zástupce té značky, která dostala kopačky, rozdurdí. Mnohem lepší přístup je dle mého s jednou značkou spojit několik let nebo intenzivních měsíců a pak napsat o svém “ideálním průniku”.
A co je tedy nejlepší/ideální průnik? Je to soubor vlastností, který nejvíce sedí danému uživateli. Je-li například vaší životní cestou fotografování portrétů pomocí funkce ostření na oko a tvář při využití kontinuálního ostření, tak se nejspíše přikloníte zcela jasně ke značce SONY. Ideální průnik jsou klíčové vlastnosti, které znamenají přiblížení se ideálu. Vystavět výběr značky na jedné funkci je nereálné, ale je-li průnik téměř stejný v jiných vlastnostech, tak jedna převyšující může nakonec rozhodnout.
FUJIFILM GFX 50R + GF 50mm f/3.5 (JPG Across Green,, H-Tone +4, S-Tone +4)
Ergonomie a design
Může to znít povrchně, ale já patřím mezi lidi, kteří nechtějí jen super vlastnosti, ale i to, aby se jim fotoaparát líbil a seděl po stránce designu. Důvod je prostý - fotoaparát, který se vám líbí po více stránkách s vámi bude chodit více ven a tím se rychleji zlepšíte. Více fotografování = lepší křivka učení.
Využívám FUJIFILM fotoaparáty s hledáčkem na straně, protože mi pak výborně sedí jak na oku, tak do ruky. Hloubku gripu apod. neřeším, protože i plochá těla se mi drží dobře.
Moje série X-Pro také prošla vývojem od prvního modelu, přes verzi 2, která byla vlastně jen jinou variantou X-T2, která dělala mnoho věcí lépe, po naprosto vynikající X-Pro3, kde se FUJIFILM nebál riskovat s velmi netradičním systémem vyklopení a zaklopení zadního LCD. Mnoho kontroverzí tento přístup vyvolal v české i světové komunitě FUJIFILM fotografů a já musím říci, že jsem zastáncem toho, že toto řešení je správně. Proč? Pomyslně se nůžky mezi modely X-T3 (4) a X-Pro3 zase více otevřely. X-Pro série má svou osobitost, která mě baví, ale musím přiznat velké sympatie i k modelům X100, X-E3 a GFX 50r.
Barvy a filmové simulace
FUJIFILM X-Pro 3 + XF 50mm f/1
Každá firma vyrábějící fotoaparáty má svůj “color science”, tedy způsob, jak reprodukují barvy do svých konečných dat. FUJIFILM, jako jediná firma na trhu, používá u své APS-C řady fotoaparátů takzvaný X-Trans, což je RGB mřížka, která používá jiné uskupení, než je tradiční Bayerova mřížka.
Už jen použitím jiné barevné mřížky se FUJIFILM odlišuje od své konkurence. Dalším významný faktorem je implementace “filmových simulací”, které lze využívat pro JPG. Na jednu stranu můžete brát chuť fotografovat do JPG, jako střelení se do vlastní nohy, ale já občas nechci na fotku v počítači už ani sáhnout.
Spoustu osobních fotografií pořizuji rovnou do černobílého Acrossu Green se zvýšeným kontrastem pomocí H-Tone + S-Tone.
Snímač a objektivy
Srdce každého fotoaparátu je jeho snímač a procesor, který tato obrazová data zpracovává. Rád bych se vyhnul srovnávání velikostí snímače, protože ho nepovažuji vůbec za zásadní. Již zmiňovaný X-Trans má svůj specifický výstup a mně osobně velmi vyhovuje z dlouhodobého hlediska. Naladění zpracování obrazu s vysokým ISO je směřována do potlačení barevného digitálního šumu a ztráty ostrosti. Naopak velmi dlouho se tento šum projevuje jako monochromatická série bodů. V posledních generacích FUJIFILM fotoaparátů, díky technologii BSI, je ostření extrémně rychlé a výkon v situacích s nízkou hladinou světla se v čase stále zlepšuje.
Objektivy jsou alfou i omegou. Nabídka se rozšiřuje, ale mohla by rozhodně rychleji. Na druhou stranu portfolio objektivů obsahuje přes tři desítky kusů s automatickým ostřením.
Pět nejlepších pevných FUJINON objektivů dle mého názoru:
1. XF 35mm f/1.4
2. XF 50mm f/1
3. XF 90mm f/2
4. XF 16mm f/1.4
5. XF 23mm f/1.4
Faktor zábavnosti
Faktor zábavnosti je na konec to nejdůležitější. Není to žádný objektivní parametr. Je to subjektivní koncový pocit uživatele. Každý z nás vnímá fotoaparáty jinak. Dokonce znám mnoho lidí, pro které je fotoaparát jen kladivo, nástroj bez duše, který má pouze sloužit a je jedno, jak ve skutečnosti funguje nebo vypadá.
Je to právě faktor zábavnosti, který mi umožnil vydržet stabilně více jak půl dekády s jednou značnou fotoaparátu a doslova si projít od první bezzrcadlovky s výměnným objektivem (X-Pro1) až do třetí generace téhož modelu (X-Pro3).
V rámci své práce jsem měl možnost dlouhodobě používat techniku Sony, Hasselblad a Panasonic. V jednu dobu jsem dokonce vlastnil starou Leicu M9. Při těchto výstřelcích a testech jsem se vždy jen více a více utvrzoval, že mě doopravdy baví FUJIFILM fotoaparáty.
Je to právě faktor zábavnosti, který člověka nejen dokáže dlouhodobě udržet u jednoho výrobce, ale hlavně vás motivuje k fotografování a jak jsem již psal, když fotografujete, tak se zlepšujete.
Nepřestávejte se zlepšovat!
FUJIFILM X100V