Je tomu již více než tři a půl roku, co firma FUJIFILM uvedla na trh svůj první fotoaparát s vestavěnou stabilizací snímače označovanou zkratkou IBIS. Konkrétně se jednaloo o model X-H1, který byl pojat jako “hybridní” (fotografování i video).

Modul IBIS je tvaru L a ve své první generaci pro jeho posun sloužil pružinový mechanismus. Aktuálně je modul již menší a pro posun používá elektromagnety. Společně se stabilizací “plave v prostoru” i závěrka fotoaparátu, která je odtlumena od těla - toto řešení má za následek, že každý model s IBIS má mechanickou závěrku o něco tišší než model bez IBIS.

Účinnost IBIS počítáme na EV a v marketingových materiálech je vždy uvedena maximální naměřená hodnota. Ta se měří standardizovaně dle CIPA s objektivem s úhlem záběru odpovídajícím 50mm na Full Framu.

Již zmiňovaná X-H1 má účinnost až 5.5 EV. Abych to polidštil, tak by to mělo znamenat výrazně delší čas se stejně ostrým výsledkem. Počítejme s 5 EV:

Fotografujeme kostel z ruky s fotoaparátem bez IBIS

1/125s, F11, ISO 3200 (výsledek je ostrý)

Fotografujeme stejný kostel z ruky s fotoaparátem s IBIS

1/4s, F11, ISO 200 (výsledek je teoreticky stejně ostrý, bez pohybového rozostření našeho pohybu)

Když se podíváte ještě jednou na příklad, tak vidíte, že se nám posunul o 5 expozičních kroků čas závěrky (prodloužil se), díky tomu na snímač dopadá světlo mnohem déle a ekvivalentně nám spadne ISO z 3200 na 200. Výsledkem je stejně exponovaná fotografie, ale s rozdílným časem závěrky a návazně ISO. V čisté teorii by tedy měl být snímek s dlouhým časem závěrky a nízkým ISO o něco “čistší” od digitálního šumu.

Než se začnete radovat a rozbíjet své stavební spoření, tak si zasaďme toto celé do kontextu scény. Fotografujeme-li statické scény, tak můžeme beztrestně používat dlouhé časy závěrky (podobně jako při fotografování ze stativu), ale jakmile se bude scéna pohybovat, tak statické předměty budou ostré, ale ty co se hýbou budou rozmazané.

Fotografovaná scéna z pohledu rychlosti:

Vždy říkám, že na scénu se můžeme dívat z pohledu její hloubky (clona objektivu) nebo z pohledu její rychlosti (čas závěrky). Hraniční rychlostí bývá 1/60s, když fotíte lidi, kteří se pohybují velmi klidně. Jakmile máte ve scéně děti, tak je to už moc dlouhý čas a budou na většině fotografií rozmazány.

Teď si možná říkáte, že nefotografujete lidi, ale jen přírodu, ale ta také umí být rychlá - například vítr ve stromech apod.

IBIS nám umožňuje prodloužit čas a tím snížit výsledné ISO, ale ve všech situacích tento efekt nemůžeme použít, protože expoziční trojúhelník je neúprosný a funguje vždy. Pojďme si ukázat říci o reálné využitelnosti:

Kdo fotografuje například architekturu z ruky v podvečer, tak bude nadšený, protože díky IBIS se najednou dostáváme do vod, kdy můžeme použít poměrně dlouhý čas, vysokou clonu a nižší ISO. Je to takové fotografování skoro ze stativu bez stativu.

Dalším dobrým příkladem je fotografování s velmi dlouhými ohnisky. Při jejich používání jsou efekty hned dva:

lze používat výrazně delší čas závěrky než by člověk “udržel” s modelem bez IBIS.
hledáček je mnohem klidnější, protože snímač stabilizuje váš třes a pohyb, který je mnohonásobně patrnější u delšího ohniskových vzdáleností

Nezanedbatelný pozitivní dopad je pro všechny, kteří nejsou stabilní při fotografování. Může se stát, že máte třes i já jsem to zažil, když jsem s čerstvým půl metrem jizev fotografoval v Makedonii a v hledáčku jsem viděl jak se třesu, tak jsem si dal objektiv na X-H1 a nejednou naprostý klid - to vás uklidní a může to mít pozitivní psychologický efekt. Změna z času závěrky například 1/500s (třes + delší ohnisko) na 1/125s a nižší ISO může mít doopravdy velký přínos.

Nezmínil jsem, ale z kontextu vyplývá, že IBIS nám pomáhá v expozičním trojúhelníku zachovat ISO, ale zvětšovat clonu objektivu. Obrovskou výhodu do může mít například u krajiny, architektury nebo i jednotlivých typů street fotografie, kdy máte poměrně výrazně zacloněný objektiv, nízké ISO, ale stále slušný čas závěrky (například 1/250s).

Příklad - výsledkem je expozičně stejná fotografie:

1/250s F5.6 ISO 200

1/60s F11 ISO 200

A v neposlední řadě lze IBIS používat kreativně - například noční město, ostré budovy rozmazané tramvaje a to vše z ruky.

Z reálné využitelnosti nám plyne i reálná nevyužitelnost. Například při reportážním fotografování nám bude dlouhý čas závěrky k ničemu, když vše pohyblivé bude rozmazané. Samozřejmě, když se jedná o kreativní vyjádření, tak je to zcela v pořádku. Expoziční trojúhelník je neúprosná milenka a má svá pevná pravidla. Sáhnete-li do času závěrky tak nám letí buď ISO dolů nebo clona objektivu nahoru (pokud má být výsledkem stejně exponovaný snímek).

IBIS v praxi klady:

pozitivní ovlivnění expozičního trojúhelníku (nižší ISO)
klidný hledáček
tišší mechanická závěrka

IBIS v praxi zápory

negativní ovlivnění expozičního trojúhelníku (příliš dlouhý čas pro některé žánry není žádoucí)
plavající hledáček (jsou lidé, kterým to nedělá dobře, pak je lepší nastavit IBIS na stabilizování jen při namáčknuté spoušti)

V tomto krátkém zamyšlení jsem se držel pouze linky fotografování. Přínos IBIS pro natáčení videa z ruky je výraznější, protože pomáhá mírnit jemné otřesy a tím dává více prostoru pro dostabilizování videa v postprocesu.

Osobně IBIS u fotoaparátu nevyžaduji, ale není na škodu ji mít - tedy za předpokladu, že to neberete tak, že je to další mechanická věc, která se může rozbít. Z toho vychází nejlépe nemít nakonec žádný fotoaparát.

Děkuji Jiří Benedikt za námět na krátký článek.